(Revúca) Odjížděl s ambicemi jedné či dvou zlatých medailí, vracel se jako zpráskaný pes. Alespoň tak nějak se po juniorském (a ženském) světovém šampionátu v Brně cítil trenér slovenského juniorského národního týmu, JÁN KILÍK. Jeho svěřenci sice první část úkolu splnili a ve všech třech disciplínách stanuli ve finále, ale druhá část mise už se jim ani v jednom případě nepovedla. Zatímco v souboji singlistů slovenský hráč získal alespoň set, ve dvojicích a trojicích slovenští reprezentanti na své české protějšky neměli.
Pane Kilíku, Slovensko poprvé zůstalo na světové akci bez jediné zlaté medaile. Je to šok?
Je to šok, spíše bych to ale nazval zklamáním.
Kde hledat příčiny selhání slovenských juniorů, kteří zejména ve trojicích byli favority?
Těch příčin bylo asi více. Jako hlavní vidím to, že jsem hráče nechal před jejich finálovými zápasy na ploše v roli fanoušků. Byli svědky finálových porážek našich žen a to na ně mohlo negativně zapůsobit. Měl jsem spíše uklidit stranou a vzít je na zápas s čistou hlavou. Jinak celkově nás mistrovství světa nezastihlo v optimální formě. Nechci se ale vymlouvat. Výkon českých hráčů byl excelentní, zejména Medek nás prakticky odepsal. Svou roli mohou sehrávat i rozdílná pravidla. Slovenská soutěž mužů se hraje podle jednodopadových pravidel, mistrovství juniorů pak na dopady dva. Na Slovensku také není úroveň ligy taková, jaká je v Česku.
Kdo z hráčů juniorského výběru splnil vaše očekávání a kdo naopak nesplnil?
Do finálových zápasů si všichni odvedli své. V singlu Sadílek i ve finále měl na výhru, ale bohužel v delších výměnách to nezvládl. V ostatních disciplínách byli čeští hráči ve finále lepší. Očekával jsem také více od svého syna, po jeho předchozích konfrontacích s českými reprezentanty jsem věřil, že se prosadí více.
Bude mít neúspěch na šampionátu nějaké důsledky, třeba i personální?
To je těžké odpovědět. Bude záležet na tom, jak se budou dále mezinárodní soutěže budou vyvíjet. Zda zůstane stávající cyklus, nebo se přejde na model s šampionáty v jarním období a tím v příštím roce by se šampionát nekonal. Od toho se bude odvíjet i to, kdo z hráčů juniorky má nebo už nemá možnost reprezentovat. Pochopitelně mám pár dalších hráčů v hledáčku. Co se týká mé pozice, záleží na SNA, jaké se mnou bude mít plány. Svou misi na šampionátu vidím jako neúspěšnou. Chtěli jsme alespoň jedno zlato, nemáme ho. Hráči z toho byli hodně zklamaní. Ale takový je život.
Co bylo pro vás osobně na šampionátu nejpříjemnějším a naopak nejméně příjemným momentem?
Asi nejvíce se mě dotklo rozhodnutí, že trenér nesmí během hry koučovat z vymezeného sektoru své svěřence. Respektoval jsem to, ale vnitřně s tím nesouhlasil. Také jsem očekával více diváků, alespoň na finálové zápasy. A co mě potěšilo? Po takovém neúspěchu se těžko na ty pozitiva vzpomíná.
Pomineme-li výsledky vašich svěřenců, jaký na vás šampionát udělal obecně dojem?
Hodně dobrý. Je potěšitelné, že se nohejbalová rodina rozrůstá, bylo tam několik nových zemí. A jejich hráči už nohejbal ovládají, byť v konfrontaci s tradičními účastníky, jako je Česko, Slovensko, Maďarsko, Švýcarsko, Francie, působili zakřiknutě. Nervozita jim brala až osmdesát procent možností. Jak ale hráli mezi sebou, tak bylo vidět, že to umí.
Vnímáte jako pozitivní změnu věkové kategorie u juniorů?
Je to velmi dobré pro mladé hráče, kteří doteď končili v juniorské reprezentaci v osmnácti letech a těžko se prosazovali v mužské reprezentaci. Tím, že se to posunulo o tři roky, mají větší šanci zmírnit přechod do mužů. Tři roky jsou dost a je šance udržet talentované hráče pro další využití v mužské reprezentaci. Samozřejmě nejlepší by bylo, kdyby na mezinárodní úrovni existovaly tři kategorie – dorostenců, juniorů a mužů. Snad do budoucna se toho dočkáme a také jednou se dočkají i žáci. Co se týká změny a jejího dopadu na samotnou hru, je tam vidět také rozdíl. Kvalitativní krok je tam, junioři už jsou vyzrálejší, jsou to mladí muži, kteří mají zejména fyzické schopnosti na to, aby hru rozvíjeli po všech stránkách.
Mělo by mistrovství světa žákovské kategorie velký smysl?
Pro mladé hráče je to obrovská motivace. Vidím na nich, jak se snaží, když mohou jet na mistrovství Slovenska, nebo do Česka na mezinárodní turnaje. Když by měli možnost startovat na mistrovství světa žáků, to by byl ještě další impuls.
Asi nejen v ČR existují na mládežnické vrcholné soutěže dva rozdílné pohledy. Jeden touží po co největším přiblížení systému soutěží dospělých, ten druhý naopak volá po upozadění samotných výsledků na úkor výchovného efektu. Jak to vidíte vy?
Jsem jednoznačně pro, aby mladí hráči měli motivaci. Třeba ve formě mistrovství světa nebo Evropy žáků. Když někdo může startovat v národním týmu, je to vždy pocta. Nevidím v tom žádná negativa. Každý chce vyhrávat.
