(Brno, Karlovy Vary) Reprezentační výběr žen obhajoval na mistrovství světa v Brně tři nejcennější kovy z loňského evropského šampionátu ve Španělsku. Kompletní zlatou sadu sice tentokrát nevybojoval, ale i konečné dvě zlaté medaile se dají považovat za velký úspěch a potvrdily vysoký kredit ženského výběru v očích nohejbalové veřejnosti. Kapitánku reprezentačního družstva LENKU PLACHOU jsme požádali, aby se pokusila čtenářům Nohec magazínu stručně charakterizovat své spoluhráčky i členy realizačního týmu. Z jejích odpovědí je na první pohled patrné, že se v národním výběru žen sešla výborná parta a panovala dobrá nálada. Konečně, posuďte sami…
Lucie Vokáčová – benjamínek ženské reprezentace, který je pro každou srandičku. Je šíleně nervózní, i když dle mého názoru nemá být proč, protože její hra je velmi silná. Má spoustu peprných informací, které vyměňuje za jiné.
Lucie Fischerová – neustále klidná a vyrovnaná, což předvedla za nepříznivého stavu ve dvojicích. Její hru bych nazvala lišáckou. Je krása se na ni na hřišti dívat, zdobí ji ladnost a upřímná radost ze hry. Tu holku mám prostě moc ráda.
Jana Möglichová – pokud potřebujete něco zjistit, tak Janča umí cokoliv „vygooglovat“. Navíc má neuvěřitelný senzor na hlášení srnek u silnice. Jana je hrozný jedlík, sní snad více než chlap. Vymyslela jméno Tygroj, což byl náš maskot na mistrovství světa. Tedy, původně to byl sice lev, ale projevil se v něm prostě tygr s východočeským dialektem.
Lenka Cilbulková – smíšek týmu a výborná tanečnice, o čemž jsem se přesvědčila při oslavách. Pusa jí jede jako mlýnek. Má neuvěřitelnou zásobárnu historek a nervy ze železa. Při tom kraťasu jsem se málem počůrala strachy! Výborná polařka, která je praktický všude.
Kateřina Červenková – motorová myš, u všeho první. Věčně se směje a patří jí velký dík za obstarání dresů, souprav a super kulichů. Její náhry jsou lahůdkou.
Olga Řezáčová – to je prostě naše blondýnka. Stále vysmátá a nic pro ni není problém. Má výborný blok, rozsah a její karatistické zákroky berou dech všem soupeřkám. Kam se hrabou filmoví kaskadéři!
Všechny výše uvedené dámy jsou navíc expertky na dlouhé debaty o dětech a veškerá témata s dětmi související.
Veronika Malátová – nevím, zda to má na živnost, ale jak Útěchov, tak ženskou reprezentaci zásobuje bylinnými medicínkami, koňskou mastí, ale také dobrým vínem, bábovkou a cukrovím. Její fanoušci byli jedineční, udělali řádný rachot a výborně nás nabudili do bojů o příčky nejvyšší. Mrzí mne, že si nezahrála ve finále, protože měla po dobu šampionátu skvělou formu. Verča má pokaždé dobrou náladu a je pro každou srandičku.
Michaela Žemlová – byla s námi na všech soutředěních. Tu holku lze popsat jen jedním či dvěma slovy: blázen, neřízená střela. Ale je s ní hrozná prča!
Jiří Šmejkal (trenér) – kouč, alias pan Škrpál, nebo pan Papučka a též pan Poltopánka. Nosí pantofle úplně všude, vsadím se, že v nich určitě i spí…
Petr Lukáš (masér) – šikovné ručičky, které každičkou bolístku vyléčí. Super parťák se smyslem pro humor.
Lenka Plachá (kapitánka) – neviditelná, neslyšitelná. Ta holka se neusměje a nezná žádné vtipy či hlášky, je nudná jako výlet s rodiči a šampionát si vůbec neužila, protože byla v cizím prostředí a vůbec nikoho neznala! (smích)
