(Nymburk) Předakcí nedělního zasedání nejvyššího svazového orgánu byl sobotní seminář, určený zástupcům účastníků mužské extraligy a 1. ligy a dorostenecké ligové soutěže. I o něm lze říci, že byl nadmíru konstruktivní. Z pohledu předkladatele stěžejních bodů programu, Výkonného výboru ČNS, ovšem jednání dopadlo stejně, jako pro radikální husity bitva u Lipan. Většina programem zasedání avizovaných návrhů byla odmítnuta, a to vesměs jednohlasně.
Vlastně se to dalo čekat. Sám o sobě každý z předložených návrhů byl tak zásadního charakteru, že se opravdu nedalo očekávat, aby namíchaný koktejl z množství tak zásadních změn, nikterak předtím veřejně obhajovaných, měl naději na úspěch. Lze spíše chápat, jak už ukázaly některé minulé semináře, že kontraverznost návržených změn má primárně úkol jiný – přivábit na seminář opravdu transparentní zastoupení. Je lidské povaze dáno, že negativní podněty vždy vybudí větší reakci, než ty pozitivní.
První byl rozcupován návrh na zkrácení doby trvání ligového utkání, a to změnou struktury zápasů v utkání (snížení z 10 na 7 či 5). Stejně dopadl i související návrh, v případě redukce zápasů zredukovat i počet hráčů pro utkání. Ve své prezentaci VV jako pozitiva uvedl např. větší dynamiku soutěže (v případě bodování podle vzoru dorostenecké ligy), menší zásah do časového programu hráčů a diváků, lepší zajištění pro televizní záznamy, snížení rizika zranění, zvýšení dynamiky hry v utkání, u redukce počtu hráčů pro utkání pak snížení nákladů družstev za dopravu, zkvalitnění soutěží (slabší hráči odejdou do nižší soutěže). Zástupci oddílů se jednoznačně vyjádřili proti snižování počtu zápasů, resp. proti snížení min. počtu hráčů pro utkání. Hlavními argumenty byly amatérský a kolektivní chatakter nohejbalu, kde každému hráči družstva by mělo být umožněno dostatečné zapojení do utkání a také fakt, že nohejbalové družstvo je už tak nejmenším mezi kolektivními sporty. Zejména však chyběl hlavní motiv návrhu, tedy tlak základny, sponzorů, médií či jiný zásadní důvod pro změnu. Je též otázkou, proč oddíly spolu s pozvánkou a programem nedostaly předem na jednání prezentovaný podkladový materiál, kde byly uvedeny základní výhody a nevýhody současného a nově navrženého modelu. Částečnou vstřícnost činovníci projevili k obecné znaze o něco zkrátit utkání, ale jinými, než uvedenými způsoby. Byly uváděny např. omezení počtu oddechových časů, zrušení losování, zkrácení lhůt pro úpravu hřiště, snížení počtu bodů v setu a další. Na další avizované téma změny bodování utkání a změny počítání v setu už vzhledem k předchozímu jasnému výsledku diskuze řeč ani nedošla.
Větší vstřícnost činovníci projevili k návrhu na rozložení nohejbalových soutěží do obou víkendových hracích dní. Většina z nich chápe, že dnešní nerovnoměrně rozložení (přes 80% soutěží se hraje v sobotu) nejen přináší velké problémy v některých oblastech (např. delegace rozhodčích), ale není ani v zájmu prezentace nohejbalu navenek. VV ve své prezentaci argumentoval mj. možností hráčů nižších soutěží navštívit utkání vyšších soutěží druhý den, obecnou možností diváka navštívit více utkání během víkendu, pevnější a přehlednější schéma pro diváky, gradace víkendu zakončením nejvyšší soutěží, lepší plánování startu fluktuantů, niží procento termínových kolizí, zlepšení situace v oblasti delegace rozhodčích, větší možnosti sledování online přenosů pro hráče, možnost předehrávek v rámci dvoukola. Jenže přání a realita se někdy míjí. Jedné čtvrtině oddílů vadí kolize termínů mužských soutěží s mládežnickými. Druhé navržený termín nedělního odpoledne pro nejvyšší soutěž, kde působí nejvíce dojíždějících hráčů. Třetí narušení celého víkendu, kumulace s jinými sportovními akcemi v místě konání, nebo ochota diváků. Čtvrtou limitují možnosti pronájmu haly, o kterou se nohejbal musí dělit s dalšími sporty. Když všechny skupiny sečteme, je výsledek nadnadě. V souvislosti se strukturou ročníku se diskutovalo o termínech soutěží. K revoluční změně typu hracího modelu podzim – jaro (i ten byl ze strany zástupců oddílů navrhován) zatím určitě nedojde, drobné změny ale mohou nastat, zejména s posunem poslední části základní části do podzimního bloku. V příští sezóně též odpadnou kritizovaná vražedná čtyř(pěti)kola, odehraná ve dvou týdnech. Rozhřešení už dává kalendář, kde oba květnové svátky připadají na víkend. K posunu by muselo dojít i u televizního superfinále extraligy, možná až o měsíc.
Kde naopak se zástupci poměrně shodli na změně, je hrací systém nadstavbové části soutěží. Byla kritizována zejména část play-out, která některým přijde málo spravedlivá. S ohledem na to, že dříve větší spravedlnost vyvažovalo finále play-out, hrané barážovým způsobem, byla diskutována i otázka znovuzavedení baráží, ve kterých se střetnou zástupci sousedních soutěží. Navrhovány byly i dříve zkoušené modely s bonifikací celků, nebo ponechaným bodovým součtem ze základní části. Ve cvičném hlasování nejvíce bodů získal návrh s kombinací přímého sestupu (poslední celek základní části) a baráže (předposlední celek s druhým celkem nižší základní části soutěže). Prolomen by tak byl princip posledních let, že žádný celek nemůže přímo sestoupit díky překvapivým výsledkům ostatních celků v posledních kolech. Vezmeme-li v úvahu, kolik v průměru ročníků k překvapivým výpadkům favoritů v posledních kolech základní části soutěží dochází, je opravdu toto třeba odpovědně zvážit. Naopak výrazně hladčeji se diskutující shodli na novém modelu play-off. Do soubojů o medaile by nově mělo vstupovat celkem šest celků, z nichž dva nejlepší ze základní části soutěže mají zajištěn volný los ve čtvrtfinále. I tento model již byl dříve zkoušen a nepochybně reaguje na zejména vyrovnanost nejvyšší soutěže v posledním období.
Otázka „kam s nimi a co s nimi“ provázela jednání o podobě a umístění jednorázových šampionátů. Právě tady se dosavadní jednota zástupců klubů rozdrobila a znovu se ukázalo, jak v některých oblastech chybí jasná koncepce a směřování nohejbalu jako celku. Neujasnost, jakou pozici mistrovství republiky jednotlivců, dvojic, trojic vlastně v soutěžním ročníku mají, neskončila ani po vyjádření názoru všech klubových činovníků. Někteří by je oddělili, jiní propojili, někteří je vidí jako jasně halovou akci, jiní jako venkovní, někteří je termínově umisťují na konec, jiní na začátek ročníku. Částečným závěrem tak bylo navržené jejich umístění do březnového termínu, jako předsoutěže dlouhodobé soutěže. Tím se částečně vyjasňuje i pozice. Asi každý si dokáže spočítat, jak se přesun z hlavního soutěžního období do přípravné fáze tréninkového cyklu projeví na herní kvalitě šampionátů.
Další avizované téma, otázka budoucnosti třetí nejvyšší mužské soutěže, 2. ligy, bylo diskutováno jen velmi okrajově. VV prezentoval pozitiva jako např. snížení nákladů družstev na dopravu, zajištění kvalitní soutěže pro kraje bez krajské soutěže, posílení vazby mezi ČNS a KNS, řešení neuspokojivé situace počtu ligových družstev ve vztahu k sníženému počtu hráčů a činovníků, snížení nároků na organizační zabezpečení, oživení zájmu hráčů o vyšší ligové soutěže a zlepšená pozice při jednání se sponzory u dosud krajských družstev. Existuje shoda na tom, že úplné zrušení soutěže není vhodnou variantou a zástupci oddílů se z těchto dvou předložených variant kloní spíše k variantě propojení s krajskými soutěžemi, tedy rozdělení 2. ligy do více regionálních skupin. Je zřejmé, že 2. liga vznikala v době velkého převisu poptávky po účasti v ligové soutěži, dané odlišnou velikostí hráčské základny, než je ta dnešní. A také v době, kdy v drtivé většině krajů fungovala jedna či více krajských soutěží. Dnes už v některých případech druholigový sestupující nemá kam sestoupit. Protože však na semináři nebyli účastni zástupci této soutěže, ani zástupci KNS, kterých by se navržená změna citelně dotýkala, byla problematika přesunuta na další seminář, kde by již právě tito měli být přítomni.
Juniorská liga hráčů do 21 let byla také předmětem diskuze. Zde VV v prezentaci argumentoval např. plynulejším přechodem z mládežnické kategorie do kategorie dospělých a tím eliminací odchodu nadějných hráčů, přímým plánem na rozvoj nejtalentovanějších jedinců, přímou návaznosti mužských družstev a mládežnických pro následující generace, návazností na mezinárodní kategorii U21. V současnosti je však vzhledem k počtu mládežnické základny a problémům s naplnění dorostenecké soutěže vytvoření takové soutěže spíše utopií. Navíc předložený návrh ani neobsahoval parametry soutěže a návaznosti na mužské soutěže, které by umožňovaly kvalifikovanou diskuzi. Alternativou k návrhu, vzešlou z diskuze, je zavedení neomezené fluktuace omezeného počtu hráčů s věkovým omezením (např. do 21 let).
Poslední třetina semináře byla věnována mládeži, resp. zejména té v celorepublikových soutěžích. Letošní model dorostenecké ligy, se zredukovaným počtem hráčů (z 6 na 4) se sice setkal s mírnou kritikou, ale též s porozumněním, že původní model by vlastně neumožnil vznik soutěže. Na druhou stranu ale někteří činovníci poukazovali na fakt, že snížením nároků se zvýšil počet přihlášených klubů a tím i se snížilo mezioddílové cestování mladých hráčů, které si v některých případech nezadalo s mužskou kategorií. Při cvičném hlasování o přihláškách do příštího ročníku se ukázalo, že zájem by mohl (možná i výrazněji) překročit letošní čísla.
Znovu byl oddílovým zástupcům prezentován nový model rozvoje mládeže, který od příštího roku nahradí stávající model, daný pověstným článkem 3.1.5.f soutěžního řádu. Tedy poměrně revoluční model (kreditní systém), napohled složitý, ale umožňující oddílům plnit povinnost mládeže s velkou mírou variability. Je spíše otázkou, zda komise mládeže bude schopna veškeré možnosti plnění administrativně ukočírovat a usledovat. Důležitou informací bylo, že do banku, tedy do odměny, kterou si po skončení soutěží rozdělí oddíly s přebytkem kreditů, se počítá s cca čtvrtmiliónovou částkou. Po prezentaci tohoto modelu byli zástupci oddílů seznámeni i s projektem tréninkových center nohejbalu, který navazuje na dotace ze státního rozpočtu. Zaslaný návrh do oddílů zatím zůstal bez jakékoli odezvy.
