(Plzeň) Kdysi to bývala výkladní skříň nohejbalu na západě Čech, teď zůstanou jen vzpomínky. Po několika hubenějších letech, ve kterých opustila nejvyšší soutěž a ani v první lize zrovna nezářila, mizí letos Plzeň-Bílá Hora z ligové mapy nadobro. S ní odchází i kus nohejbalové historie.
Největší a nejslavnější plzeňský klub působil v lize od roku 1992. Tehdy obsadil ještě v československé federální lize třetí místo. Podobný kousek Bělohorští zopakovali v letech 2000 a 2003. Zdobí je také mnoho medailí z republikových šampionátů, včetně několika mistrovských titulů ve všech disciplínách. Velkých úspěchů dosáhla Bílá Hora i v mládežnických kategoriích. Oddílem prošla řada špičkových hráčů a reprezentantů. Jeho dres oblékali třeba Vlastimil Stehlík, Jaroslav Francán, Ctibor Včala, Richard Novotný, Stanislav Kraus, Jiří Miksan, Jan Šik nebo Jiří Holub.
„Po té vzrušující době, kdy jsme míchali kartami vrcholového českého nohejbalu, se mi určitě zasteskne,“ přiznává člověk, který je s historií klubu neodmyslitelně spjatý. VLASTIMIL STEHLÍK si na Bílé Hoře vyzkoušel roli hráče, trenéra i předsedy tělovýchovné jednoty.
Pane Stehlíku, Plzeň-Bílá Hora bude v ligových soutěžích letos chybět poprvé po osmnácti letech. Co je důvodem?
Důvodů je víc, ale tím rozhodujícím byl velmi úzký kádr áčka. Navíc chyběli hráči béčka schopní nebo ochotní prvnímu týmu vypomoci. Již druhý rok po sobě jsme museli odehrát většinu utkání v šesti hráčích, často s jedním nebo dokonce se dvěma fluktuanty.
Pojďme do historie. Můžete popsat začátky nohejbalu na Bílé Hoře?
TJ Plzeň-Bílá Hora se stala ligovým celkem v roce 1991 po přechodu všech prvoligových hráčů z tehdejšího Sokola Plzeň-Letná. Je však nutné připomenout, že nohejbal se organizovaně hrál na Bílé Hoře od roku 1972, kdy oddíl vznikl. A půjdeme-li ještě hlouběji do historie, zakladatelé bělohorského nohejbalu tady hráli již v raných šedesátých letech, i když ne přímo v areálu, ale na hřišti u blízkého Boleveckého rybníka.
Na které období v dějinách klubu budete nejraději vzpomínat?
Těch období je několik. Jako hráč rád vzpomínám na celostátní ligu 1992, kdy jsme válčili jak s pražskými esy, tak s košickým DPMK. Jako trenér jsem měl rád dobu mezi léty 1998 – 2005, kdy byla v áčku dobrá parta a trápili jsme všechny soupeře bez rozdílu.
Kde tedy hledat kořeny obratu k horšímu, který vyvrcholil převedením první ligy do sousední Zruče?
Asi v sezóně 2006. Tehdy se už jednak začala projevovat ponorková nemoc a jednak si hráči začali všímat více financí než hry. Nebyli jsme tým vytvořený penězi, jako tomu bylo například v pražských Kobylisích, nýbrž postavený na poctivém a kvalitním tréninku a bojovném kolektivní duchu při utkáních. V té době ale někteří hráči buď neunesli nebo nechápali, že dosažené výsledky také něco stojí a že oddíl není jen áčko, ale také béčko, dorostenci a žáci. V podstatě to odstartoval odchod tehdejšího reprezentanta Jiřího Holuba do Šacungu. Ostatní členové A týmu reagovali tím, že odmítli hrát s mladšími kolegy extraligu a přešli do druholigového béčka.
Nikdy jste nevyhráli extraligu, přesto jste často dokázali čeřit vody v popředí nejvyšší soutěže. Výsledkem jsou tři bronzové medaile. Ve které sezoně jste měli úplný vrchol nejvíce nadosah?
Podle mě jsme na titul nikdy neměli, protože se v našem týmu vždy našla nějaká slabina. Ostatní celky to řešily nákupy hotových borců za relativně velké peníze, ale to nebyla naše filozofie. Na Bílé Hoře jsme si vystačili pouze s vlastními odchovanci nebo s hráči, kteří se teprve u nás dostali na špičku. Snad jedinou výjimkou byl přestup Stanislava Krause. Paradoxně si myslím, že k titulu bychom bývali měli nejblíže loni nebo letos za předpokladu, že by všichni tehdejší hráči i noví odchovanci v týmu zůstali. Právě z toho důvodu mě dodnes mrzí odchod Jirky Holuba, který pro vidinu peněz úplně zapomněl jak na potenciál dalších mladých hráčů, tak na vše, co jsem mu já i další bělohorští funkcionáři obětovali.
Bílá Hora se může pochlubit několika tituly z republikových šampionátů. Kterého úspěchu si vlastně v historii klubu ceníte nejvíce?
Nejvíce si cením vítězství trojice Šik, Švácha a Turek v roce 2003 v Plánici, protože to byl vůbec první trojkový titul nejen pro TJ Plzeň-Bílá Hora, ale i pro celou západočeskou metropoli. Pak určitě obhajoby singlového titulu Jiřího Holuba v Nymburku 2006, neboť tím potvrdil svoji reprezentační formu a umlčel kritiky svého stylu hry.
Na jaký zápas vzpomínáte nejraději, a který byste zase naopak s chutí vymazal z paměti?
Těch nezapomenutelných utkání bylo hodně, ale často vzpomínám na utkání play off proti Karlovým Varům v roce 2006. Doma jsme vyhráli 5:4 a Jiří Holub udělal proti týmu tehdejších hvězd všech pět bodů. Naproti tomu nejradši bych neprožil hned odvetné a rozhodující utkání stejného play off, kdy jsme v Karlových Varech byli opět blízko vítězství, ale soupeř se nesportovně zaměřil nikoli na vítězství, ale na odrovnání Holuba. Tehdy jsme utkání předčasně ukončili a Jirka Holub to odnesl několikatýdenním léčením.
Koho považujete za největší hráčskou hvězdu v historii Bílé Hory a proč?
Těžko někoho vyzdvihovat nad ostatní. Jistě nejvíce měl našlápnuto právě Jirka Holub, ale zapomenout na technického kouzelníka Jirku Miksana, razantního trojkaře Honzu Šika, obětavého nahrávače Petra Turka, či z dřívějších reprezentantů Ríšu Novotného nebo Borka Včalu, by nebylo spravedlivé.
Plzeň-Bílá Hora byla vždy pilířem západočeského nohejbalu. Má některý z klubů v okolí Plzně šanci stát se podobným hegemonem v regionu?
Podle mého názoru se určitě během nejbližších let na Plzeňsku nikdo na úroveň Bílé Hory v dobách její slávy nedostane. Časem by se mohla šplhat vzhůru Zruč, pokud se ovšem chytí někdo z jejich mladých hráčů. Start Doudlevce se bude držet nějaký čas ve středu první ligy, ale věk jeho hráčů mnoho šancí na nějaký vrchol nedává.
Jak vypadá nohejbalová Bílá Hora současnosti? Je šance, že tam vyroste nový Holub nebo Miksan? Existuje naděje, že se klub opět někdy vrátí na ligové výsluní?
Nejvyšší soutěží na Bílé Hoře je městský přebor Plzně první třídy a zatím v něm hrajeme samí matadoři včetně mě. Zároveň ale trénuji žáky mezi 10 až15 roky a tři nebo čtyři z nich se jeví velmi nadějně. Jenže u mládeže hodně rozhoduje věk v kategorii dorostu a tak teprve uvidíme, jestli se tyto naděje promění ve skutečnost. Pokud tomu tak bude, určitě bychom se chtěli potom vrátit do dorostenecké ligy a třeba ji i vyhrát jako v roce 2001 parta kolem Jirky Holuba.
V minulosti jste trénoval mužskou i juniorskou reprezentaci. Teď vám jistě ubude klubových starostí, nepomýšlíte tedy na návrat ke kormidlu některého z národních výběrů?
Zatím jsem o tom příliš neuvažoval, i když teď skutečně bude více času a méně povinností. Letos se k něčemu takovému určitě nechystám, uvidíme příští rok.
Mrzí vás, že se na Bílé Hoře nebude hrát špičková soutěž nebo je to pro vás po tolika letech spíše úleva?
Momentálně je to pro mě úleva, neboť poslední dva roky pro mě byly velmi stresující. Na druhou stranu jsem si ale jist, že se mi brzy po té vzrušující době, kdy jsme míchali kartami vrcholového českého nohejbalu, určitě zasteskne.
—————————————————————————————————————————————————————————————-
TJ Plzeň-Bílá Hora, o. s. působila v lize od roku 1992 (v tomto roce hrála Federální ligu ČSFR a skončila na 3. místě). Poté vybojovala 3. místo v roce 2000 a 2003. V roce 2007 v sérii play out s Žatcem prohrává a sestupuje do 1.ligy.
Na republikových šampionátech získala šestkrát 1.místo (MČR 1992 dvojic, MČSFR 1992 dvojic, MČR 2003 trojic, MČR 2004 trojic, MČR 2005 jednotlivců, MČR 2006 jednotlivců), třikrát 2.místo (MČR 1992 trojic, MČR 2002 trojic, MČR 2003 trojic) a sedmkrát 3.místo (MČSFR 1992 trojic, MČR 1995 dvojic, MČR 1996 trojic, MČR 1997 dvojic, MČR 1999 trojic, MČR 2002 dvojic, MČR 2005 trojic). Kromě toho má na svém kontě další úspěchy v mládežnických kategoriích a byla pořadatelem několika MČR. V nedávné době byla Bílá Hora nohejbalovým klubem s nejvíce členy v celé ČR.
