(Přerov) S novým rokem vtrhla na domácí kolbiště i mezinárodní pravidla. Po prostějovském juniorském turnaji dvojic na krátké hřiště, spatřil světlo světa i mužský seriál Tipgames Czech Open 2011. Mezi jeho hlavní architekty patří i prezident Českého nohejbalového svazu KAMIL KLENÍK. Na úvodní akci celé série v Přerově nemohl první muž českého i evropského nohejbalu chybět a po jejím skončení se s námi podělil o své dojmy.
Pane prezidente, jak se vám turnaj líbil?
Jsem velmi spokojený a jak jsem měl možnost se přesvědčit, tak přerovští pořadatelé také. Je to takový pokus o sblížení několika táborů, které mají stejnou zálibu, totiž nohejbal, ale s jiným pohledem a požadavky na samotnou hru ale i s jinou historií. Sportů, které jsou podobné nohejbalu ve světě moc není. My jsme sice unikát a je nás nejvíc, ale přesto jsem rád za každý kontakt a každé měření sil a každé rozumné podněty, které ti ostatní mohou mít.
Splnila tato akce očekávání také na společenské úrovni?
Zcela určitě. Byli zde zástupci místní samosprávy z Olomouckého kraje, města Přerova, byli zde naši sponzoři z Botasu, WITTE, Galy i prezident UNIF Massimo Nobile. Ten byl navíc hrajícím trenérem svého týmu. Česká televize vysílala hodinový záznam, takže se celá republika mohla podívat – a vlastně na internetu i ostatní nohejbalový svět. Jak jsme se mohli přesvědčit, také divákům v hale se hra líbila a odměňovali všechny hráče potleskem.
Turnaj byl průlomový, protože se jej zúčastnilo početné pole hráčů z extraligy. Ti by mohli změnit pohled nohejbalové veřejnosti na mezinárodní pravidla…
Samozřejmě že by se ten pohled měl změnit. Hráči, pokud budou spokojeni se svou předvedenou hrou a pokud zažijí ten pocit, že jsou schopni na této úrovni konkurovat těm nejlepším, budou chtít tento druh hry i dále rozvíjet. Je samozřejmé, že jednodolarový nohejbal je nesmírně náročný a nemůže jej hrát někdo, kdo trénuje jednou týdně. Ten nebude mít ale žádný problém hrát soutěž, kde bude povoleno hrát třeba na tři dopady, někdo zase na dva. Zatím nejsme schopni připravit hráčům takové podmínky, aby byli schopni trénovat třeba třikrát nebo čtyřikrát týdně. Až to budeme moci zajistit, tak podle mého názoru téměř vymizí rozdíly mezi jednodopadovým a nebo dvou i třídopadovým nohejbalem. Prostě to musí hráči mít natrénováno. Věřím, že ta doba přijde.
Dá se srovnat kvalita přerovského podniku s úrovní mistrovství světa v Nymburku?
Absolutní špička z Nymburka, podle mého názoru, o malinký kousek převyšuje finalisty přerovského turnaje. Na druhou stranu zbylých devadesát procent týmů je o mnoho lepší než ostatní účastníci nymburského šampionátu. Samozřejmě, že v Nymburku byla neobyčejná atmosféra a společně našim barvám fandili jak zastánci, tak odpůrci mezinárodních pravidel. Možná právě to byl ten kousíček, o který byli finalisté z roku 2008 lepší. Dnes byla atmosféra ovšem také báječná a určitě burcovala hráče k maximálním výkonům.
Zdá se, že větší ochotu hrát podle mezinárodních pravidel mají hlavně mladší hráči. Může tento trend znamenat, že si časem tahle generace vynutí dlouhodobé soutěže na jeden dopad?
To samozřejmě ukáže právě až čas. Já osobně nechci regulovat v nohejbale vůbec nic. Nerad bych omezoval někoho, kdo chce hrát na tři, dva nebo jeden dopad. Myslím, že to je to krásné, co můžeme v nohejbalu nabídnout. Jako mohou třeba golf spolu hrát díky handicapům hráči slabší i silnější, tak vnímám v nohejbalu možnost, že ti méně šikovní mohou hrát na tři dopady, šikovnější na dva a uspokojuje je to. Ti opravdu nejlepší, kteří si k tomu dokáží vytvořit podmínky, mohou pak hrát na jeden nebo bez dopadu. Dnes jsem ale opravdu viděl, že právě nejmladší hráči k tomu mají nejlepší vztah.
