Extraliga mužů, 1. liga žen a Dorostenecká liga. Všechny tři nohejbalové soutěže poznají svého šampiona v jeden den a na stejném místě – 28. října v hale v Odoleně Vodě. Jak své šance vnímají trenéři týmů TJ Avia Čakovice a MNK MOBILRPOVAS Modřice, které na sebe narazí ve zlatém hřebu večera tohoto nohejbalového svátku?
Michal Doucek – trenér TJ AVIA Čakovice
Michale, předně gratuluji k postupu do Superfinále, vrcholu sezony. Jak hodnotíš průběh letošního soutěžního ročníku? Tvůj tým byl suverénní. Zaznamenal jen jednu remízu a až v posledním kole porážku, jinak sezonou projel jako nůž máslem.
Průběh hodnotím jako opravdu bezproblémový. Na rozdíl od loňského roku se nám vyhnula zranění. Poměrně rychle jsme měli výsledkový klid. A vše tak v poklidu směřovalo k postupu z prvních pozic. To i dík ztrátám hlavních soupeřů.
Jak se díváš na letošní úroveň soutěže, do které zasáhly dva úplně nové týmy?
Reálně se na úroveň ročníku dívám jako na slabší za poslední roky. To zejména dík mnoha zraněním v týmech.
Máš v týmu dvojici, která momentálně každým zápasem prodlužuje svou sérii neporazitelnosti. Jak s takovou statistikou trenér pracuje a jak to vnímá tým? Má to velkou váhu při tvorbě taktiky a strategie?
S tou statistikou v takto vrtkavé disciplíně se dá těžko pracovat. Ale samozřejmě vědomí, že se jim daří, hrají spolu dobře a rádi, je ideální kombinace. Jinak myslím, že to v týmu nikdo neřeší a já věřím, že i druhá dvojice bude hrát stejně dobře. Potřebujeme se spíš vypořádat se statistikou našeho finálového soupeře ve hře trojic.
Jak těžké je motivovat tým po celý dlouhý ročník, zvlášť když jím prochází poměrně hladce a v posledních letech pravidelně končí v Superfinále?
Za mě klukům za letošní přístup a chuť náleží pochvala. Z mého pohledu je v tomto ohledu zlepšení proti loňskému ročníku. Možná díky větší konkurenci a vyhnutí se zdravotním potížím.
S Čakovicemi tě čeká druhé Superfinále. Navíc druhý rok po sobě a se stejným soupeřem, přičemž loňský rok nedopadl úspěšně. S čím do takového zápasu trenér jde?
Tuším, že je to s Čakovicemi již mé třetí finále proti Modřicím. Poprvé to bylo ještě jako hráč a pro ně to bylo nastartování dlouhé série. Potřebujeme hodit nezdar za hlavu. Poučit se z chyb a co nejlépe se připravit. Jsme letos v jiné situaci. Tým je letos zdravotně v pořádku.
Sestavu soupeře znáš také velice dobře. Je téměř totožná s loňským superfinálovým zápasem. Jak se před vrcholem sezony motivují tvoji svěřenci, když budou proti tomu samému soupeři v posledním zápase sezony již poněkolikáté v řadě, a předchozí ročníky dopadly vítězně ve prospěch soupeře?
Každá série jednou skončí a motivace a chuť ji ukončit se časem zvyšuje. Takže v tomto směru nevidím problém.
Jak se díváš na přesun Superfinále do jiného prostředí a myslíš si, že to bude mít vliv na návštěvnost a podporu publika?
Tohle já nedokážu posoudit. Čas ukáže. Lokalita možná něco ubere, ale zase se budou hrát společně finále ve více kategoriích. Což nějakou návštěvu určitě přinese.
Děkuji za tvůj čas i odpovědi Michale, a přeji v Superfinále hodně štěstí.
Děkuji.
Lukáš Rosenberk – trenér MNK mobilprovás Modřice
Lukáši, předně gratuluji k postupu do Superfinále, vrcholu sezony. Jak hodnotíš průběh letošního soutěžního ročníku? Tvůj tým se pod novým trenérským vedením i v obměněném složení tak trochu rozkoukával a rovnou do semifinále proklouzl až v posledním kole a ještě shodou velkých teoretických náhod.
Díky! Je to tak. Letošní sezóna byla trošku jako na houpačce, a to jak s výsledky, tak i s předvedenými výkony. Sezóna nám nepřinesla úplně hladký průběh, ale postupně jsme se s tím vypořádali. Někteří hráči si museli zvykat na nové role, ale to jim ve finále dost pomohlo. Čtvrtfinále nám viselo nad hlavou, ale věděli jsme, že když na něj dojde, budeme připraveni. Naštěstí jsme to vybojovali přímo a soupeři nám k postupu pomohli také.
Proti týmům z první čtyřky se vám minimálně v první polovině ročníku body sbíraly horko těžko. Jak se díváš na letošní úroveň soutěže, do které mimojiné zasáhly dva úplně nové týmy?
Mluvilo se o tom jak před, tak i v průběhu soutěže. Extraliga byla letos velmi vyrovnaná po všech stránkách a i týmy, které mohly na začátku pomýšlet třeba i na finále, se určitou část sezóny nacházely na posledních místech a naopak. Extraliga už určité oživení potřebovala a myslím si, že jak Prostějov, tak i Holice se o to postaraly velmi dobře.
Jak těžké je motivovat tým po celý dlouhý soutěžní ročník, kor když pravidelně každý rok končí v Superfinále a navíc několikátý rok po sobě obhajuje titul?
Není to lehké. Nicméně letošní rok byl zvláštní v tom, že jsme se po drtivou část základní části potýkali s velkou rotací sestavy a museli jsme tak přistupovat ke každému zápasu zodpovědně a s vědomím, že jakákoli prohra nás může od případného úspěchu v letošním roce oddálit. To, že jsme se dostali až sem, je důkazem, že se povedlo udržet koncentraci.
Máš za sebou svou první sezonu v roli hrajícího trenéra. Jak tuto zkušenost hodnotíš? Vzal sis velkého sousto?
Je to velmi složité. Není to sousto, které by se nedalo sníst, ale strašně záleží, jak si to na začátku nastavíte. Pokud by mělo být trénování jen o tom, abych při zápase řekl klukům, kam si stoupnout nebo co kopnout, nebylo by to nic zvlášť vyčerpávajícího. To, co člověka nesmírně vyčerpává a ubíjí jsou starosti kolem – vymýšlení a organizace tréninků, řešení administrativních věcí, celková koordinace týmu apod. Pokud tomu nevěnujete potřebný čas a dostatečné množství přípravy, nikdy to nebudete dělat naplno, nebude Vás to dostatečně naplňovat, budete z toho unavený a bude to znát i na hráčích. Já jsem tomu bohužel takové množství času dávat nemohl, a proto jsem někdy jel dosti na rezervu. Tímto bych chtěl poděkovat všem, kteří mě v tom nenechali a snažili se mi maximálně pomoci. Speciální dík patří Peťovi Jahodovi, Pospecovi a Kubovi Spoustovi.
Jak velkou výhodou je pro aktivně hrajícího trenéra přítomnost asistenta, o kterého se ty, minimálně v případě důležitých zápasů play-off a finále, můžeš opřít?
Je to velká pomoc. Když máte někoho, kdo vám může poradit nebo s vámi probrat taktiku, uleví vám to. Díky tomu se můžu víc soustředit na svůj vlastní výkon. V těch důležitých zápasech to hodně oceníte.
Proti Čakovicím vás čeká již několikáté Superfinále za sebou. Jejich sestava i dílčí zápasové sestavy se také téměř neobměňují. Dá se na takový zápas, kterých máte z minulých ročníků i z aktuální sezony za sebou spoustu, připravovat nějak speciálně?
Určitě ano a je to potřeba. Na takový zápas už netrénujete herně, ale takticky. Daleko nutnější je v tomto směru tedy, alespoň z mého pohledu, příprava hlavy než nohou.
Jak se díváš na přesun Superfinále do jiného prostředí a myslíš si, že to bude mít vliv na návštěvnost a podporu publika?
V minulosti jsem se již vyjadřoval k tomu, že, byť UNYP Arena byla pro pořádání takového dne ideální, chtělo to změnu. Predikovat jestli to bude takové či makové nechci a všichni to budou moci zhodnotit 29. října. Na návštěvnost to mít vliv částečně může, ale nemyslím si, že nějak zásadní. Fanoušci si cestu najdou.
Děkuji za tvůj čas i odpovědi Lukáši, a přeji v Superfinále hodně štěstí.
Já děkuji.
Vše o nohejbalovém Superfinále ZDE
