Konec ročníku se definitivně blíží a kromě posledních turnajů a vyhlášení anket je na pořadu také hlavní sešlost nohejbalových funkcionářů, prosincová Valná hromada ČNS. Ta tradičně sezve kolem šedesáti zástupců ligových oddílů a krajských zástupců. Jak se zdá, nemusí být jen pohodovou, ale naopak se mohou vyskytnout bouřlivé diskuse. I to k demokracii patří.
Letošní hlavní témata lze rozdělit na ta méně významná (zejména návrhy dílčích úprav základních předpisů) a významná. Do té druhé kategorie určitě patří i dvě navrhované podstatné změny stanov, tedy nejvyššího dokumentu ČNS. První změna reaguje na zavedení systému registrací a registračních poplatků. Toto téma bylo v několika článcích obsáhle publikováno, proto svou pozornost si nyní zaslouží druhá podstatná navrhovaná změna stanov, a to změna počtu delegátů, oprávněných se účastnit Konference, druhého nejvyššího nestálého orgánu ČNS. Existují dva dost rozdílné názory na tento návrh.
„Touto změnou dojde k rovnosti poměru hlasů mezi masovým, výkonnostním nohejbalem, který reprezentují KNS a na druhé straně vrcholovým nohejbalem, který reprezentují ligové oddíly. Současný stav je dle názoru VV nespravedlivý s ohledem na skutečnost, že Konference ČNS rozhoduje převážně o společných finančních prostředcích – schválení roční uzávěrky, rozpočet na další období, směrnice pro hospodaření apod. Současný poměr hlasů rozhodujících pro Konferenci je skutečně zarážející – KNS 28 a ligové oddíly pouze 16! Nově vzniklý poměr po přijetí této úpravy bude 18:18. U ligových oddílů dojde o rozšíření i na první 2 oddíly hrající druhou nejvyšší soutěž,“ stojí ve zdůvodnění návrhu, předloženém VV ČNS.
Odlišný názor má ovšem jeden z oponentů návrhu, předseda pražského nohejbalového svazu MILOSLAV ŠNÍDL. „Jelikož VV ČNS pro letošní Valnou hromadu nepředkládá žádný návrh dlouhodobé, nebo alespoň nějaké koncepce budoucnosti nohejbalu (se zpracovanými návrhy pro začlenění či nezačlenění jednodopadové hry do struktury soutěží ČNS), bylo by škodlivé provádět v předpisech úpravy ve prospěch tohoto druhu hry. Momentálně nemají naprosto žádné opodstatnění, jelikož je zde pořád ještě možnost, že se u nás hrát třeba i nikdy v budoucnosti nebude. Dohadovat se neustále o tom, jestli je lepší hrát na dopad jeden, či dva, je věc jedna. Neustále tendenčně, bez opodstatnění prokázaném odbornou studií, prosazovat ve svazových médiích dopad jeden, je však věc druhá. Není akce, kde by se některý činovník z vedení ČNS nesnažil otevírat před veřejností otázku zavedení jednodopadových pravidel do našich soutěží. Není televizního přenosu, kde by trenér reprezentace nezneužil situace a nepokoušel se neustále s jedním dopadem vnucovat, i když se ho na to nikdo neptá a laickému divákovi dělá pouze zmatek v hlavě. Není článku o nohejbalu, kde by se někdo ze svazu nepokoušel navézt před veřejností absenci jednodopadové soutěže jako zásadní problém neúspěchu naší reprezentace. Neexistuje ze strany vedení svazu jiné rčení, že na dva dopady už hrát nikdy, nikdo, nikde nebude. Není dnes už nikde znát nejmenší snaha se o to pokusit.
Není žádná dlouhodobá koncepce, která by nohejbalovému společenství alespoň nastínila, kam se bude nohejbal v budoucnosti ubírat. Není žádná analýza nezávislých odborníků na dopad, který by zavedení jednoho dopadu do soutěží ČNS mělo na rozvoj, či negativní vliv na nohejbal jako celek. Je jenom neustálé masírování povědomí nohejbalistů a veřejnosti, že to uškodit nemůže a že je to pokrok. Každý, kdo je proti zavedení jednoho dopadu do našich soutěží, je mediálně prezentován jako postaru smýšlející, reprezentaci a mládí nepřející a svazu klacky pod nohy házející buřič, který nohejbalu nerozumí. Naopak v obráceném gardu, je to prý člověk osvícený, otevřený, se svatou korunou, který pouze čeká, až čas prokáže že se nemýlil a všichni mu budou jednou vděční. V každém případě není sporu o tom, že tu svou pravdu má každý a dobrovolně se jí nikdo nevzdá.
Co ale s tím? Co udělat s tou naprostou většinou „méně chytrých“, neprogresivních nohejbalistů a funkcionářů nižších stupňů, kteří na jeden dopad v českých nohejbalových soutěžích nechtějí ani pomyslet a brzdí tak svým zamítavým postojem při hlasování na konferencích a valných hromadách tu hrstku maximálně třiceti nadšených osvícenců? V první řadě na valné hromadě nic zásadního neřešit a nedráždit zbytečně zástupce nohejbalových KNS, kteří mají momentálně nejvíce rozhodujících hlasů. Ve druhé řadě podat pozměňovací návrh, aby se nižší nohejbalové základně snížil počet hlasů oproti zástupcům ČNS a vyšších soutěží řízených přímo ČNS. Vždyť už teď je to dle názoru prezidenta ČNS nerovné. Za KNS, který má 500 hráčů, hlasují 3 lidé (podle návrhu by měli být jen dva, za KNS s menším počtem družstev dokonce jen jeden) a za jedno ligové družstvo o osmi hráčích jeden. Trochu to zavání diskriminací už v této podobě.
Při navrhovaných změnách cílenou diskriminací (dle návrhu ČNS narovnáním vztahů) širší nohejbalové základny, kterou se snažíme stmelit systémem nově zavedených registrací a v budoucnu hráčských licencí, se nabízí otázka, k čemu tedy svaz potřebuje zaregistrovaných několik tisíc hráčů, kteří se nebudou moci s patřičnou vahou a sílou svých hlasů k ničemu zásadnímu vyjádřit. Ze strany svazu to ale chápu, k převzetí totální moci je potřeba vyzkoušet opravdu všechno a snaha zajistit si k snazšímu prosazování svých návrhů lepší podmínky, je více než zřejmá.“
Kromě těchto dvou navržených úprav stanov zřejmě vzedme diskusi i návrh Komise mládeže na úpravu Soutěžního řádu v oblasti povinnosti mládežnického nebo ženského družstva. Návrh komise totiž striktní povinnost nahrazuje větou „Řídící orgán soutěže může nařídit zařazení družstva do dlouhodobé soutěže…“ „Touto změnou bude nahrazeno nevyhovující znění SŘ ohledně povinnosti mládeže, zejména bude text zevšeobecněn, zabrání se zasahování do kompetencí KNS v oblasti řízení jejích soutěží. V současnosti se tento článek často plní formálním způsobem či se článek obchází a to nejenom v působnosti KNS. Tímto se jasně ustálí kompetence KNS a VV a s tím v ruku ruce jdoucí kontrola plnění ustanovení tohoto článku SŘ,“ uvádí se ve zdůvodnění komise.
