(Nymburk) Lyžařskou Tour de Ski připomíná letošní seriál turnajů o tituly národních šampiónů v mužské kategorii. Během 14 dní tak budou známa jména mistrů republiky v jednotlivcích, dvojicích i trojicích. Na vině této vražedné kombinace je zejména nezájem pořadatelů, kteří letos tuzemským šampionátům dali košem. Ale to je na jinou rubriku. Každopádně v deblech už jméno vítěze známe a stal se jím po dvouleté pauze celek Žatce.
Nymburské klání svedlo dohromady 20 dvojic, rozdělených do čtyř základních skupin. Zápasy v nich přinesly několik překvapení. Až čtvrté místo ve skupině vsetínského áčka s Gebelem a P.Perunem, třetí místo první sestavy Šacungu Makary s Kalasem, postup prvoligové dvojice Žďáru nad Sázavou „na matematiku“ na úkor dvou extraligových sestav. Tím největším ale bylo selhání karlovarského áčka (Vanke, Bíbr, M.Medek) v roli prvního nasazeného ve skupině D, kde nakonec obsadilo poslední pátou příčku. Do čtvrtfinále si tak ze základních skupin zajistily postup sestavy Šacung B a Karlových Varů C (skupina A), Modřice A a Žďáru nad Sázavou (skupina B), Žatce a Šacung C (skupina C), Modřic B a Karlových Varů B. Zejména překvapila dominance obou modřických sestav, které skupinové boje zvládly s rozdílem 27 bodů (Modřice A, bez započítané skreče s čakovickým áčkem), resp. 37 bodů. Jestliže byly kritizovány velké výkonnostní rozdíly na nedávném šampionátu dorosteneckých dvojic, i tady se urodilo dost ostudných výsledků. Pomineme-li výsledky domácí krajské dvojice, v celkem 20 setech poražení neuhráli více, než 5 míčů (v 6 případech dokonce set skončil sedmibodovým či vyšším rozdílem!).
První kolo vyřazovací části svedlo dohromady osmičku sestav a na vítěze čekaly dva pokusy na medailový zisk. Modřické sestavy šlapaly jak dobře namazaný stroj a jejich soupeři z Karlových Varů C (Bláha, Dvořák) a Šacungu C (Ešner, Štěpař) vzdorovali jen první set. Dvaačtyřicetiletý nejstarší účastník turnaje, Karel Bláha z Karlových Varů, tak v roli obhájce v této části svou pouť turnajem ukončil. Ve čtvrtfinále se zadřel další suverén základní skupiny, Šacung B (Doubrava, Stejskal), nad jehož síly bylo karlovarské béčko. Více než set a půl trápila pozdějšího vítěze celého turnaje prvoiligová dvojice ze Ždáru nad Sázavou, pak si ale oba mladíci v hlavách zřejmě uvědomili blízkost výhry a to je položilo. Obě semifinále nabídla bojovnou podívanou. Modřické derby nakonec v koncovce lépe zvládli Pelikán s Rosenberkem a alternujícím Pospíšilem. Druhé semifinále rozhodl až poslední možný míč a byli to Žatečtí, kteří zamířili nahoru. V duelu o bronz se modřická sestava dlouho z porážky v derby oklepávala, ale nakonec se oklepala a třetí set i celkový bronz se stal její kořistí.
„Na to, že jsme ve skupině hráli skvěle a neztratili ani set, tak je to pro nás zklamání. Naši kluboví spoluhráči nás ale v semifinále přehráli a potrestali naše chyby. Třeba v prvním setu jsme vedli a za osmiček jsem nezabodoval, ve druhém setu to bylo podobné. Zápas o třetí místo první set moc nevypadalo, že máme velkou motivaci, ale chtěli jsme mít placku. Myslím, že jsme si jí zasloužili,“ zhodnotil turnaj bronzový dlouhán z Modřic PAVEL KOP.
Pěknou podívanou nabídlo i finále, kde oba sety rozhodoval až míč za stavu 9:9. Ten první vypadal divoce, Žatec vedl 3:1, ale 5:7 prohrával a znovu 9:7 vedl. Modřice vystřídaly a za stavu 9:9 set ukončilo vytlučení Pospíšilova bloku po předchozích úspěšných obranných zákrocích na obou stranách. Druhý set už takové zvraty nenabídl, stále to bylo o bod na jedné či druhé straně. Poslední bod byl kopií posledního míče z prvního setu.
„Vzhledem k tomu, jak jsme to celý den měli dobře rozjeté a byli ve finále, tak mě to stříbro teď moc netěší. Ve skupině se nám dařilo, soupeři nám to dost ulehčili. Ve čtvrtfinále s karlovarskými Bláhou a Dvořákem to také bylo jednoznačné. Semifinále proti naším klukům ale už bylo něco jiného, ale vyhráli jsme. To finále bylo nejtěžší a my jsme vyrobili velké množství chyb, hlavně ve druhém setu. Tím jsme si nezasloužili vyhrát. Nebýt těch chyb, tak jsme Žatec přejeli,“ řekl stříbrný modřický univerzál RADEK PELIKÁN.
„Lehké takový turnaj vyhrát není nikdy. Dnes tu deset dvojek klidně mohlo turnaj vyhrát. Už los skupin nás moc nepotěšil, měli jsme jí hodně těžkou. Po třech zápasech jsme ale postup měli v kapse, bez ohledu na výsledek čtvrtého zápasu. Ten jsme si pokazili sami, víceméně mojí vinou. Protože to bylo bez motivace. Já si chtěl dokázat, že Honzu Vankeho prostě prostřelím a ono to nešlo. Čtvrtfinále, to byl náš nejtěžší zápas dne. Prohrávali jsme s klukama ze Žďáru. Karla Hrona trochu znám, toho druhého hráče jsem předtím neviděl hrát, takže jejich útoky jsem moc neznal a bylo těžké je přečíst. To je vždycky nejhorší hrát proti někomu, o kom nic nevím. Udolali jsme je bojovností. Semifinále s druhou sestavou Modřic byl takový hezký zápas, kde jsme vyhráli o jediný míč. Ve finále se k nám asi i přiklonilo štěstí. Každý titul je krásný, s tím před třemi roky je to těžké porovnávat. Ve Vyškově se tehdy od nás vůbec nic nečekalo. Bylo to moje první mistrovství. Najednou jsme hráli čtvrtfinále, vyhráli, semifinále, vyhráli, ve finále utekli ze tří mečbolů a zase vyhráli. Tam to bylo poprvé, byl jsem z toho ještě vykulený, teď už to bylo jiné. Přece jen s Míšou už jsme sehraní, prohrajeme tak pět nebo šest dvojek za sezónu, loni jsme ale vypadli ve skupině. Proto jsem rád, že dneska se zadařilo a potvrdilo, že tu dvojku spolu umíme,“ spokojeně hovořil už dvojnásobný mužský mistr této disciplíny ONDŘEJ VÍT.
Určitě zajímavým bylo porovnání dnešního herního stylu v této disciplíně s trendy na šampionátu před cca desetiletím. Zatímco dříve dvě útočné chyby prakticky znamenaly ztrátu setu, dnes to už neplatí. Zásluhu na tom má jak agresivněji pojatá obrana, tak i útok. Dřívější teze o „dvoutřetinové ráně do volného prostoru“ jak se zdá patří minulosti. Dnešním trendem je plný razantní trojkový úder, který je pro přílišnou fyzickou náročnost prokládán technickými míči, někdy až příliš. A právě hodně těch technických míčů končí v síti, autu, nebo na nohou soupeřových polařů. Nymburké boje toto jen potvrdily. Zklamáním byla divácká návštěva akce, nepočítaje přihlížející účastníky, byla prakticky nulová. Závěrečný ceremoniál už kromě fotografujících osob nesledoval nikdo.
Konečné pořadí turnaje:
1. SKN Žatec (Pecina, O.Vít, Dráždil)
2. TJ Sokol SDS Exmost Modřice „B“ (Pelikán, Rosenberk, Pospíšil)
3. TJ Sokol SDS Exmost Modřice „A“ (Kop, Müller)
4. SK Liapor Witte Karlovy Vary „B“ (J.Medek, Chytra)
