Palubovka pražské UNYP arény již po superfinálové smršti nohejbalu vychladla a s ní i částečně emoce jednotlivých účastníků. Vyzpovídali jsme trenéry obou mužských týmů. Týmů, které byly v letošním ročníků těmi nejlepšími. Tím úplně nejlepším však mohl být jen jeden.
Petře, gratulujeme ke zlatým medailím a získání 13. titulu v mužské nejvyšší soutěži. Dny plynou a emoce již trochu opadly. Jak tedy i s drobným odstupem hodnotíš tento úspěch svého týmu?
Zisk mistrovského titulu je pokaždé obrovský úspěch a vede k němu dlouhá cesta, která vyžaduje splnění několika malých krůčků během celé sezóny. Povedlo se nám to po třinácté všechno splnit a tak považuji titul za zasloužený.
Můžeš nám trochu vaši cestu do Superfinále popsat?
Cesta do Superfinále byla letos složitá. Během sezóny jsme řešili spoustu zranění a to už v základní části. Po celkem jasném vítězství v prvním semifinále na domácím hřišti jsme prošli velmi těžkým a složitým duelem v Čelákovicích, kdy domácí zahráli výborně a nechybělo mnoho a hrál se rozhodující zápas. I tak bych věřil, že bychom to zvládli. Ale i tam bojoval s problémem se zády Lukáš Rosenberk a vzhledem k tomu, že jsme druhé utkání zvládli, měl aspoň o nějaký den navíc na řešení zdravotního stavu.
Proběhla nějaká speciální příprava či nácviky na vašeho finálového soupeře, kterého dobře znáte?
Ani ne nácviky, ale měli jsme po posledním tréninku taktickou poradu, kde jsme rozebírali jednotlivé hráče soupeře. Já osobně jsem si prohlížel zápasy Čakovic ze semifinále a také naše vzájemné duely ze základní části, abych měl hráčům co vypíchnout.
S tímto herním modelem máš ty i tým již bohaté zkušenosti. Jak jsi na sobě vnímal atmosféru a tlak jediného superfinálového zápasu? A jak jsi jej cítil ze svých svěřenců?
Je pravda, že zkušeností je hodně a tak vždycky vím, že pokud se prohraje, viník je jasně trenér. To tak vždycky bylo a bude. Takže tlak cítím. Atmosféra superfinále je vždycky perfektní a mě se v tomhle bouřlivém prostředí koučuje dobře. Musím říct, že vždycky se začátkem utkání ze mě spadne jakákoliv nervozita a dokážu se soustředit pouze na hru. A samozřejmě vím, že hráči jsou pod tlakem. A hlavně ti, na kterých tým stojí. To bylo patrné zejména v úvodu superfinále.
Co jsi vnímal jako zlomový moment střetnutí?
Důležité bylo, že jsme se po nepovedeném začátku utkání dokázali zkoncentrovat a trojicemi srovnat. No a zlomovým momentem, tak jako v odvetném semifinále, bylo vítězství druhé odvetné trojice a to, že jsme šli poprvé v utkání do vedení. Věděl jsem, že naše elitní dvojková formace svůj úvodní výkon napraví, odehraje to zodpovědně a dovede to do vítězného konce.
Pokud to vůbec jde, dokázal by jsi porovnat vaše loňské a letošní měření sil s týmem Čakovic?
Loni jsem si říkal, že Čakovice jsou strašně silným týmem a bude strašně těžké je porazit. A mělo to od začátku příznivý průběh. A vidíte, letos jsem cítil, že jsme o něco silnější než oni a mělo to úplně odlišný průběh. Nikdy se ve sportu nedá nic naplánovat a proto je každé takové utkání úplně jiné.
Jaké jsou vyhlídky a plány v týmu na příští sezónu. Bylo další superfinále pro ostřílené hráče ještě vůbec tou správnou metou a motivací do dalšího ročníku a trénování?
Začnu od konce. Superfinále je pro všechny hráče velkou motivací a zisk mistrovského titulu dostatečnou metou, i když to vyhrávají opakovaně. To se nikdy neomrzí. Mě teď čekají reprezentační povinnosti směrem k MS, tak se chci a musím plně soustředit na tyhle věci. Takže klubové vyhlídky musí na nějakou dobu stranou a řešit je budeme po MS.
Vybavíš si nějaký okamžik, situaci, zápas, set, balón, který ti z letošního ročníku utkvěl v paměti?
Když tak přemýšlím o celé sezóně, tak se mě vybaví spousta věcí. Velmi mě nadchlo jak Míša Svoboda ve 14 letech hrál neuvěřitelně své první zápasy v extralize. Ale samozřejmě největším zážitkem je vždycky zvedání mistrovského poháru, cesta autobusem s fanoušky do Modřic a následné nedělní krásné celodenní oslavy!!!
Děkujeme Petře
Mirku, gratulujeme ke stříbrným medailím, které už teď s drobným odstupem jistě doznaly své váhy a ceny. Dny plynou a emoce již také trochu opadly. Jak tedy hodnotíš tento úspěch svého týmu?
Před sezónou bych stříbro jistě bral. Ale v globálu jsem maximalista. Takže po finále jsem nemohl být jinak než zklamaný.
Můžeš nám trochu vaši cestu do superfinále popsat?
Především bych se chtěl na začátku mé odpovědi pozastavit nad tím, že pro nás, jako pro tým, který postoupil rovnou de semifinále extraligy, což by měla být především výhoda, byla mezi posledním zápasem základní části a prvním zápasem play-off více než tříměsíční pauza. A to je v konfrontaci s ostatními sporty krásná ukázka neprofesionality toho našeho a za výhodu to rozhodně nepovažuji. Nicméně ze semifinálových bojů jsem měl veliké obavy. S Vary jsme měli ze základní části remízovou bilanci a je to rozhodně nepříjemný a zkušený soupeř, který už leta bojuje každý rok na špici o superfinálovou účast. Vary ale měly nakonec, stejně jako my, v těchto semifinálových zápasech nějaké své problémy a tak to naštěstí pro nás dopadlo tak, jak to dopadlo.
Proběhla nějaká speciální příprava na vašeho finálového soupeře, kterého dobře znáte?
Každý a v každém sportu by se měl nejen na vrchol sezóny a dalšího soupeře speciálně připravovat. Rozebírali a rozkreslovali jsme si jednotlivé herní situace, které by nás mohly v zápase potkat. A taky že potkaly.
S tímto herním modelem máš ty i tým již bohaté zkušenosti. Jak jsi na sobě vnímal atmosféru a tlak jediného superfinálového zápasu? A jak jsi jej cítil ze svých svěřenců?
Atmosféra superfinále je vždy výborná a je to rozhodně skvělá reklama pro nohejbal. Tlak na hráče při ní samozřejmě je. Ale kdo chce vyhrávat, musí takovéto zápasy a atmosféru zvládat. Hlavně ne si to jít na kurt užít. Ale vyhrát!
Co jsi vnímal jako zlomový moment střetnutí?
Zlomový moment je v mých očích jasný. Poslední trojka! Takový zápas se musí prostě vyhrát. V ostatních zápasech, které jsme ztratili, jsme tahali za hodně kratší konec. Ale jsem přesvědčený, že kdybychom dotáhli tu poslední trojku do vítězného konce, dotáhneme do něj v závěrečných dvojkách i celé utkání.
Pokud to vůbec jde, dokázal by jsi porovnat vaše loňské a letošní měření sil s týmem Čakovic?
Minulý rok to byla z naší strany herně i takticky katastrofa. Letos, přesto že jsme prohráli a s přihlédnutím na palebnou sílu Modřic, hodnotím náš výkon docela kladně.
Jaké jsou vyhlídky a plány v týmu na příští sezónu. Bylo další superfinále pro tvé svěřence tou správnou metou a motivací do dalšího ročníku a trénování?
To je otázka spíše na hráče. Musíte se zeptat jich.
Vybavíš si nějaký okamžik, situaci, zápas, set, balón, který ti z celého letošního extraligového ročníku utkvěl v paměti?
S tímhle týmem já si vybavím věcí… Rozhodně obchodní centrum v Modřicích, návštěvu Rohlenky na D1, pozápasové sprchování…no zkrátka…mám vzpomínky až do konce života!
Díky Mirku
