(Košice) Druhým rokem působí v české nejvyšší soutěži a je hlavní výsledkovou oporou východomoravského družstva ze Vsetína. Slovenská smečařská reprezentační jednička JÁN BRUTOVSKÝ tak přispívá ke kvalitě extraligy, ale zahrát si o medaile mu ani letos není dopřáno. Ač velmi unaven, nezahálí ani o letní pauze. Dlouho si jí neužije, protože za měsíc už na ně čeká první souboj v semifinále play-out.
Jáno, ke konci základní části extraligy se objevily informace, že hraješ souběžně dvě nejvyšší soutěže. Tu českou v dresu Vsetína a tu slovenskou v dresu Košic. Co k tomu máš za vysvětlení?
Hraji českou extraligu, protože jsem hráčem Vsetína. Dále pak hraji za DPMK interligu, kde se nehraje na registrační průkaz, ale jen na soupisky. Interliga ale není slovenskou obdobou české extraligy. Je to mezinárodní soutěž, kterou hrají čtyři slovenské celky – Humenné, Revúca, KAC Košice a DPMK Košice. Ty kromě interligy zároveň hrají i nejvyšší slovenskou ligu.
Tím je tedy dáno, že ve tvém případě nedochází k nějakému porušení předpisů.
Jak jsem vysvětlil, slovenskou ligu nehraji, pouze tu českou. V intervize jsem nastoupil pouze v Lodži. Interligu lze chápat v takovém smyslu, jako se v Česku hrál mezinárodní pohárový seriál.
Jaký máš z interligy pocit? Je to soutěž ku prospěchu nohejbalu?
Určitě ano. Doteď se hovořilo o rozvoji nohejbalu, ale nějak to nebylo vidět. Třeba Ukrajinci si neměli s kým zahrát, stejně tak Poláci. Ale ku prospěchu je to i pro Slovensko a Maďarsko. Není to tak jen rozvoj na papíře, ale konkrétní čin.
Jakou herní úroveň má tato soutěž? Zeje tam velká výkonnostní díra mezi slovenskými a ostatními účastníky?
Interliga se hraje na jeden dopad a každé utkání se skládá z jednoho zápasu trojic, dvou zápasů dvojic a jednoho zápasu jednotlivců. Myslím si, že je to hodně vyrovnané. Zejména tím, že jsou tam ty dvě dvojice a tím nehrají jen ti nejlepší. Je to tak kolektivní záležitost.
O tom můžeme diskutovat, protože na utkání družstvu stačí čtyři hráči a to moc velký kolektiv není.
Čtyři je minimum pro hru. Tím, že je to mezinárodní soutěž s cestováním, je tam zohledněn i ekonomický faktor. Nikdo ale nikomu nebrání, aby hrál třeba v šesti hráčích. Což také některé celky využívají.
Pojďme se ale podívat zpět do české extraligy. Jaký máš zatím pocit z letošní sezóny? Tedy z odehrané základní části.
Českou extraligu hraji druhou sezónu a s Patrikem Perunem podáváme o mnoho lepší výkony, než v té první. Brzdí nás ale zranění. Nechci si stěžovat, ale některé zápasy jsme odehráli za těžkých podmínek. Třeba v Českém Brodě jsme hráli, i když bylo jen osm stupňů a zranili se nám tam hned tři hráči. V Čelákovicích se zase hrálo za deště a hráči padali jako hrušky. Chápu, že nohejbalové soutěže v Česku se hrají venku, ale někdy je to díky nepříznivým podmínkám hodně uškrcené.
Na Slovensku se ale také soutěže přece hrají venku.
Hrají. Já chtěl spíše říci, že letos se nám díky špatnému počasí zranilo hodně hráčů. Ať já, nebo další.
Patrik Perun už v české extralize působí třetím rokem, ty druhým. Není trochu pro vás frustrující, že se vám nedaří proniknout konečně do play-off? Přece jen tomu dáváte hodně, včetně náročného dojíždění.
Občas na to musíte myslet. Ale my s Patrikem máme nohejbal rádi, nehrajeme ho jen pro medaile. Nikdo nás do ničeho nenutí.
Vaše cestování není žádná sranda. Dojíždět z Košic do Vsetína, pak každé druhé kolo někam k soupeři a na konci víkendu zase do Košic, to chce silnou náturu. Jak vlastně vypadá váš víkendový extraligový program?
V pátek kolem desáté dopoledne se balíme, pak odjíždíme do Vsetína. Tam přijíždíme večer, nebo někdy pokračujeme dále, podle toho, kde se zrovna hraje. Minimálně odjezdíme 700 kilometrů a když se jelo třeba do Varů, byly to skoro dva tisíce. Většinou hrajeme dvoukola, takže nás čekají utkání jak v sobotu, tak v neděli. V neděli, jak se dohrajeme, spěcháme zpátky do Košic, přijíždíme tam v noci. A ráno se jde do práce.
V pondělí to asi musí být v práci pro vás dost krušné?
Je to těžké, únava je citelná. Kolikrát mi někdo říká, abych s ním jel někam na turnaj. Ač nerad, musím odmítat. Únava je skutečně velká, potřebuji oddych.
Zmínil jsi vaše dvojzápasy. Nebylo by ale pro vaše družstvo po sportovní stránce lepší, kdyby nehrálo dvojzápasy, ale každý týden jedno utkání?
Myslím, že by to bylo lepší. I když zase bychom museli jezdit do Vsetína dvakrát více. V neděli toho máme opravdu dost a na výsledcích je to znát. Když se hraje jen v sobotu, jsou výkony lepší.
Takže dvouměsíční volno je pro tebe balzámem?
Určitě. Sice jsem byl na dvou mezinárodních turnajích ve Vsetíně a na Šacungu a čeká mě akce v Kanadě, ale snad to volno trochu bude. Je to opravdu letos náročně a někdy je to na úkor rodiny.
Ty jsi ale ještě svobodný, nebo se snad něco změnilo?
Ne, jsem stále svobodný.
V září už to ale znovu začne. V play-out vás čekají Čakovice. Tedy protivník, který na vás umí zahrát.
Čakovice i když jsou poslední, nehrají špatně. My jsme hodně utkání základní části díky zraněním odehráli s málo hráči, bez větších možností střídat. Teď po přestávce se snad všichni dáme dohromady a na play-off už budeme kompletní.
