(Vyškov) Když poslední republikový šampionát trojic ovládl sedmatřicetiletý Ešner se svými parťáky, hodně znalců to označovalo za doklad nižší kvality dnešního nohejbalu. Jejich přesvědčení teď nepochybně vzroste, protože šampionát dvojic ve Vyškově vyhrála karlovarská sestava, ve které lví podíl na výhře měl čtyřicetiletý matador Bláha! A i ona vyhrála zcela zaslouženě, protože se v silnější části pavouka dokázala vypořádat se všemi protivníky.
Jubilejní šampionát sice pár vad na kráse měl, ale po stránce kvality vzhledem k poměrně nevhodnému termínu nabídl překvapivě velmi slušnou úroveň zápasů. Potvrdil se tak nepřímo fakt, že v nohejbale ještě tolik není využíváno načasování formy na určité období, jako v jiných větších sportech. Přesto na některých sestavách byla nerozehranost znát a odnesl to třeba předloňský vítěz ze Žatce (Pecina, O.Vít, Dráždil). Nevýhodou hracího systému bylo, že některá družstva putovala z finálové haly do druhé haly na odehrání osmifinále a poté se na čtvrtfinále zase vracela zpět do finálové haly. Dvojitý přesun tak o něco prodložil trvání akce. Stejně jako na podzimním šampionátu trojic, i tady došlo vlivem losu k určité nevyváženosti vyřazovacího pavouka. Navíc si los zažertoval a do jedné poloviny pavouka svedl všechny tři modřické sestavy, naopak do druhé všechny tři šacungské.
Z těch větších překvapení během první části turnaje lze kromě brzkého konce Žatce zmínit i osmifinálové vyřazení čakovické první sestavy (Mrákava, Pachman) třetí trojicí Karlových Varů (J. a M. Medkové, Bíbr) a první sestavy Šacungu (Doubrava, Holub) druhou čakovickou formací (Cibulka, Putík). Zkušenost se musela holt sklonit před dravostí mládí. Ale k překvapením docházelo i dále. To karlovarští Bláha s Babkou si nedělali hlavu s těžkým losem a kosili modřické favority. Nejprve až příliš profesorský styl Pelikána s Bubniakem v konfronatci s pozdějšími vítězi k úspěchu nevedl a když Modřičtí zatáhli za záchrannou brzdu a přešli na účinnější taktiku, v euforii hrající Karlovaráci kořist nepustili, a to i přes četná rozdrobení duelu hádkami s rozhodčími. Stejně se vedlo i do té doby velmi pohodově hrajícímu favoritu, modřickému Kopovi s Müllerem a střídajícím Grycem. Oba koulaři svedli v prvním semifinále s Karlovými Vary zřejmě nejpohlednější zápas celého turnaje, zvednuté ruce však patřili Bláhovi s Babkou. Ve druhé polovině pavouka nemilosrdně kosili oranžové borce Šacungu čakovičtí mladíci Putík s Cibulkou, a to s velkým přispěním soupeře. Přitom Šacung měl prakticky stříbro v kapse, neboť Ešner se Stejskalem a alternujícím Kadeřábkem vedli po prvním vyhraném setu čtvrtfinále ještě 6:2 ve druhém a semifinálový los sváděl obě šacungské sestavy proti sobě. Jenže přišel neuvěřitelný kolaps a o medaili hráli Čakovičtí. Pomstu mohli v semifinále do třetice vykonat Kalas s Řehákem a náhradníkem Kandou, ale i oni nedokázali náskok dovést do konce.
Poslední dva zápasy dne byly poměrně jasnou záležitostí. Modřičtí Kop s Müllerem hráli výtečně a Kalas s Řehákem jen dotahovali. Ve finále už Bláha s Babkou nechali naději Cibulkovi s Putíkem jen do poloviny setů, pak už v té druhé byli pány hřiště. Čtyřicetiletý Bláha pro sebe urval možná poslední titul, a to jak symbolicky, právě ze v pořadí čtyřicátého šampionátu. S bronzovou medailí na hrudi se mohli potěšit nejen loňští vítězové Müller s Grycem, ale podruhé za sebou i ranař PAVEL KOP. „Ve čtvrtfinálovém derby jsme byli jako v každém derby vyhecovaní. V prvním setu měli Pospíšil s Topinkou převahu, ale pak jsme čtyřmi body v závěru set otočili. Ve druhém setu už jsme nechybovali, kluci ano a to rozhodlo. Mrzí mě, že jsme semifinále proti Varům prohráli, určitě bylo na vítězství. Rozhodl už to vlastně první set, kde jsme dotahovali na devítky a nepodařilo se chytit. Ve druhém setu jsme my i oni udělali po dvou chybách a rozhodlo asi štěstí. Ve třetím jsme přestali hrát svojí hru a udělali chyby. Karel Bláha je ikona, která může porazit kohokoliv. Zápas o třetí místo jsme tady ve Vyškově chtěli vyhrát pro Petra Skřejpka. Dařilo se nám párkrát Kalase s Řehákem chytit a hlavně jsme proměňovali naše útoky. Jsem spokojen, myslím, že jsme hráli dobře. Zvlášť na to, že jsme zatím moc netrénovali.“
Bylo nepochybné, že stříbro oba čakovické mladíky docela zaskočilo. Že si takové umístění nepřipouštěli, to dokládají i slova rozesmátého ONDŘEJE CIBULKY. „Určitě jsme nečekali, že budeme hrát finále. Chtěli jsme vylézt ze skupiny do osmifinále. Tohle, to je úžasné. Měli jsme i hodně štěstí. Všechny tři zápasy se Šacungem vlastně rozhodlo štěstí. Ve finále Karlovy Vary hrály dobře, nepustily nás k ničemu, hlavně Karel Bláha. Chtěli jsme samozřejmě vyhrát, ale oni opravdu hráli lépe a přehráli nás. Jsem spokojen, hrálo se nám spolu dobře. Dan si to celý turnaj prakticky táhl, já mu většinou jen nahrával a blokoval. Dnešní umístění řadím hodně vysoko, asi na úroveň toho stříbra z loňské extraligy.“
Nestárnoucí Bláha sice na sebe strhl veškerou pozornost, ale nemenší si zaslouží za své bezchybné výkony i VLADIMÍR BABKA. Výborně servírující, nahrávající, polařsky i smečařsky jistý, tak lze charakterizovat jeho podíl na triumfu. K tomu však přidal u něj ne vždy takovou rozvahu i v těch nejdůležitějších momentech. „Asi nejpovedenější zápas jsme sehráli ve čtvrtfinále proti Pelikánovi s Bubniakem, kdy vlastně jsme se nespletli na útoku, jak Karel, tak já. Po tahanicích o sporné balony v prvním setu, který jsme vyhráli, oni byli ve druhém už pod tlakem. Těžké bylo také semifinále, Kop s Müllerem si to suprově rozhazují po celé šířce sítě, stejně jako Bubniak s Pelikánem jsou to levák s pravákem. Museli jsme na ně riskovat strany, to samé Karel na bloku. Nakonec to bylo 10:9 ve třetím setu, takže to klidně mohlo skončit jinak. Finále proti Putíkovi s Cibulkou jsme asi až na jeden moment byli nahoře, což bylo důležité. Stála proti nám nadějná mladá dvojka, jak bychom je pustili nad sebe, tak by to s nimi bylo mnohem těžší. Že se mi hned po přestupu do Varů povede takový úspěch, to jsem nečekal. Jsem maximálně spokojen a to, co dnes předváděl Karel, to bylo něco úžasného. Za ním se hrálo super. Přitom jsme spolu hráli jediný trénink. Moje dnešní pohoda vyplývá z pohody Karla, který ten klid přenesl i na mě. Šlo mi to dobře na útoku plus Karel dobře zavíral na bloku, občas jsem něco chytil. Já jsem si zahrál parádně a mám z toho obrovskou radost. Možná největší. Dlouhodobě se mi teď nevedlo, tohle je taková náplast. Snad se dnešní úspěch promítne i do extraligy. Ve Varech se mi líbí, je tam dobrá parta a ten klub funguje tak, jak má ligový klub fungovat.“
Konečné pořadí turnaje:
1. SK Liapor Witte Karlovy Vary (Bláha, Babka)
2. TJ Avia Čakovice (Cibulka, Putík)
3. Sokol SDS Exmost Modřice (Kop, Müller, Gryc)
4. SK Šacung VHS Benešov 1947 (Kalas, Řehák, Kanda)
