Za pár týdnů se opět svazoví a oddíloví činovníci sejdou na Valné hromadě ČNS, nejvyšším orgánu svazu. Pro někoho možná nudné schůzování, pro jiné neodmyslitelná součást jejich činnosti. Rozhodně všechny věci, které by bylo třeba probrat, se na program nedostanou, ale některé ano. Tradičně jednou z nich bude i novelizace základních předpisů – stanov, pravidel, soutěžního a disciplinárního řádu. Není od věci si připomenout, jak se měnil systém přijímání změn až k dnešnímu stavu.
Trendem poslední dekády je stírání rozdílu mezi svazovými předpisy krátkodobými s roční platností (např. rozpisy soutěží a směrnice) a dlouhodobými. Na vině je především větší četnost svolávaných valných hromad, prakticky každoroční. Byť důvody pro svolání jsou různorodé a není třeba pochybovat, že i důležité, z hlediska dlouhodobosti „dlouhodobých“ předpisů se jedná o medvědí službu. Právě jen a pouze tento jediný orgán má právo měnit čtyři základní svazové předpisy. Z teoretického čtyřletého cyklu se tak stává každoroční záležitost. „Největší problém základních předpisů je právě to, že nevydrží v platnosti delší období,“ povzdechl si nedávno svazový exprezident ČNS GERHARD KNOP. Druhým problémem je množství změn. Jen pro blížící se valnou hromadu bylo letos předloženo celkem 24 návrhů změn (z toho jedna velmi obsáhlá), otázkou ale je, kolik jich dojde k finálnímu předložení delegátům.
Některé dosud předkládané návrhy změn vycházely z přání samotných oddílů. Nalezneme i návrhy, které oddíly předkládají proto, že nové znění vyhovuje jejich potřebám nebo momentální situaci. Je to jejich právo a je na posouzení ostatních delegátů, aby se s tím ztotožnili, nebo naopak toto odmítli. Stále častěji však lze nalézt i návrhy, vesměs předkládané svazovým orgánem, které mají jediný cíl – opravit nekvalitní znění článku (s více výklady, zmatečné, nesplňující původní záměr, nebo dokonce v rozporu s jiným článkem) z některé z předchozích novelizací. Jiné návrhy se pak svým zněním vymykají duchu, struktuře nebo používané terminologii dotčeného předpisu.
Příčin proč tomu je, je více. Za určitě jednu z největších lze označit dřívější systém novelizace předpisů. Mnoho let byl běžný model, kdy k celé proceduře novelizace základního předpisu docházelo přímo na valné hromadě. V praxi to znamenalo stav, kdy byl přímo na zasedání předložen návrh změny a během několika minut (někdy i bez diskuze) došlo ke schvalování formou hlasování. Nepřipravení delegáti tak mohli maximálně hlasovat dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, o projednání v rámci jimi zastupované členské základny (v případě delegátů za KNS) nemohla být ani řeč. O kvalitě výsledku, vzešlého z maximálně několikaminutového posouzení, netřeba diskutovat. A to některé změny byly z kategorie zásadních, či rozsáhlých. Je určitě zajímavostí, že kritizovaná mezinárodní federace FIFTA (dříve IFTA) disponovala v té době kvalitnějším systémem příjímání změn některých předpisů.
Tento stav v ČNS vydržel do roku 2007, kdy konečně došlo na novelizaci stanov v této oblasti. Nově již musely být všechny návrhy na změnu základních předpisů zasílány na ČNS předem (nejpozději do 4 týdnů před konáním valné hromady) a poté byly spolu s dalšími podklady rozesílány ze sekretariátu ČNS delegátům. Výrazně se tak zvýšila šance na kvalitnější posouzení návrhů v rámci svého oddílu, nebo zastupované členské základny (u delegátů za KNS). Byl to však jen první krok k novému systému novelizací. O rok později došlo k dalšímu zlepšení díky specifikaci ve stanovách, v jaké formě musí být návrh změny předkládán a co všechno musí obsahovat (např. zdůvodnění návrhu). Též došlo k lepšímu přehledu o změnách v jednotlivých předpisech díky vložení přehledu dotčených článků.
Zatím posledním krokem ke zlepšení komfortu pro delegáty valné hromady při posuzování návrhů změn základních předpisů je úprava stanov v této oblasti z prosince roku 2012. Na první pohled je tento komfort vykoupen většími nároky na svazové orgány. Hlavní zásadou poslední úpravy ale je, aby delegáti kromě samotného návrhu obdrželi i doporučení od návrh posuzujících svazových orgánů a mohli tak předem získat větší přehled o (ne)kvalitě návrhu z různých pohledů. Úprava spočívá v zavedení dvoukolového systému posuzování změn. Až dosud, i přes předchozí úpravy, byl vždy pouze jednokolový a předkladatel nemohl v mezidobí (po odeslání návrhu na ČNS) jakkoli reagovat na případné připomínky k návrhu. Další novinkou je povinnost orgánů ČNS (minimálně Výkonného výboru, předpokládá se i odborných komisí a poradců) k předloženému návrhu připojit své doporučení k přijetí či nepřijetí, včetně zdůvodnění.
V praxi celý systém funguje tak, že předkladatel nejprve v 1. kole odešle na ČNS návrh změny. Ve stanovené lhůtě ČNS provede posouzení a zveřejní k návrhu doporučení posuzujících orgánů. Díky zveřejnění na internetových stránkách ČNS tak předkladatel kromě vyjádření orgánů ČNS může získat i další připomínky ze strany členské základny. Další lhůta je vyhrazena případnému upravenému návrhu (na základě obdržených doporučení a připomínek), který předkladatel ve 2. kole odešle na ČNS. Ten čeká shodná posuzovací procedura, jako v 1. kole. Ve finále tak delegáti od ČNS ve stanovené lhůtě předem obdrží poměrně kvalitní podklad pro své rozhodování na valné hromadě. Je jasné, že nový systém zpočátku zejména svazovým orgánům přinese trochu potu na čele (již nyní se ukazuje, že při větším počtu řešených návrhů jsou lhůty pro posouzení nastaveny velmi tvrdě), ale již v prvním roce existence se ukazuje jeho potřeba. Jen k letošním předloženým návrhům změn základních předpisů se v 1. kole posuzování sešlo cca 50% nedoporučení, nebo doporučení s výhradami. Vyjádření svazových orgánů má samozřejmě pouze doporučující charakter, samotné rozhodnutí zůstává na delegátech valné hromady.
Můžeme tedy jen věřit, že kvalita základních svazových předpisů se i díky výše uvedeným opatřením bude zvyšovat a počet korekčních návrhů změn bude ubývat. O stěžejní roli základních předpisů pro celou členskou základnu ČNS asi nemá smysl diskutovat.
