
Sérii čtyř ligových titulů v řadě zažili pouze ve třech dalších klubech. Naposledy v Karlových Varech (1999 – 2002), předtím v Kobylisích (1995 – 98) a v Hloubětíně (1977 – 84), tam dokonce slavili osmiletou šňůru titulů. To letošní modřický finálový protivník zatím na ligový titul čeká. Na hřišti však velký rozdíl vidět nebyl, bylo znát, že na sebe narazili favorit a černý kůň soutěže. Oba finálové souboje Modřic s Čakovicemi tak byly naprosto otevřenou záležitostí, o čemž svědčí i statistické porovnání. Ze součtu obou utkání vychází následující bilance. Z pohledu Modřic 2:0 na utkání, 10:7 na zápasy, 24:20 na sety, 388:373 na míče. Ze 17 hraných zápasů jich hned deset rozhodoval až třetí set. Zajímavé je i dílčí porovnání výsledků zápasů. V třísetových zápasech se více radovali Modřičtí, a to z deseti šestkrát. Celkem 16 setů skončilo poměrem 10:9, devětkrát se radovaly Modřice, sedmkrát Čakovice. Opravdovými smolaři série byli bratři Suchých v deblu. Tři ze čtyřech jejich zápasů skončily porážkou 9:10 ve třetím setu!

Post nejvíce vytíženého hráče a jednoho ze tří nejúspěšnějších hráčů obsadil jako správný kapitán modřický PETR BUBNIAK.
Petře, nelze nyní nevzpomenout jméno Petra Skřejpka, tvého tragicky zesnulého spoluhráče, jehož nahrávačský post si v Kopově trojici si obsadil právě ty.
Ano, měli jsme oproti soupeři motivaci navíc. Hráli jsme za našeho zesnulého spoluhráče a kamaráda Petra Skřejpka. O to je to krásnější pocit, že jsme mu to tam nahoru mohli bez ztráty kytičky poslat.
Naopak čakovičtí hráči asi po takovém průběhu budou porážku hodně dlouho rozdýchávat.
Pro Čakovice to musí být kruté. Hráči měli dvakrát mečbol, dvakrát byli na útoku. Ale zase v semifinále stejným způsobem vyřadili Šacung, takže je to sport, je to kulaté.

Musím říci, že jsem to čekal. Jestliže vyřadili Šacung, tak tam kvalita být musela. Neměli proti nám co ztratit, výborně se rozehráli. Tady v Praze na ně trochu dolehlo prostředí. Kdyby třeba v singlu Kuba Mrákava hrál jako v Brně, tak by mě porazil a mohlo to být jinak. Každopádně ale před Čakovicemi smekám, byla to dvě naprosto vyrovnané utkání a my jsme dnes odvraceli dva mečboly. To hovoří za vše.
Ano, při zrušení třetí dvojky nabyla výhra v singlu na důležitosti. Dnes Mrákava ale v klíčové chvíli stejně jako ty v Brně zaváhal, místo jistoty zariskoval a zkrácený míč za stavu 9:9 zkazil. Zvedlo tě to nahoru?
Tak určitě. Já jsem si ale pro ten kraťas šel, protože Kubu dobře znám. Kdyby dal jakýkoliv jiný úder, tak by to byl bod. Takto už pak druhý set byl jednoznačný. Kdyby Kuba ten set vyhrál, tak by vyhrál i zápas a nebylo co řešit. V play-off ale rozhoduje jeden dva balony, které lámou celý zápas. To se potvrdilo tady i u nás v Brně.
Škoda že série skončila. Nohejbaloví příznivci by zřejmě další epizodu finálové série přivítali.
Sérii by slušel třetí zápas. Ale je to sport a my teď už budeme jenom slavit. Musím také říci, že pro mě tato sezóna byla strašně náročná a jsem rád, že je to za námi. Teď čtrtnáct dní bude klid a pak se budeme připravovat na mistrovství Evropy.





