(Modřice) MICHAL BERTKO přišel loni z Košic a jeho studium na vysoké škole v Brně znamenalo pro něj i zapojení do nohejbalového dění v České republice. Syn slavného otce, kterému v žilách proudí nohejbalové geny. Šikovný levák, jakých běhá po nohejbalových kurtech nemnoho. Poprvé se představil na mezinárodním turnaji Poslední žákovský smeč v Prostějově v roce 2007 a potom na kempu v Pršticích v roce 2009, který pořádal Český nohejbalový svaz prostřednictvím nohejbalového oddílu TJ Sokol SDS EXMOST Modřice. Nohejbalový pulec, který si své místo teprve hledal a který se možná teprve rozhodoval, jestli vůbec nohejbal. Již tehdy na něm však byla znát nohejbalová šikovnost a hlavně touha být nejlepší.
Doma, v rodných Košicích, začínal v nohejbalovém oddílu KAC Košice, kde trénuje i jeho otec, Ladislav Bertko, člen legendární sestavy tří nohejbalových králů, Ivanecký, Bertko, Žigala. Postupně se propracovával až do juniorských let a v každé věkové kategorii vždy patřil ke slovenské špičce. Nikoho tedy nemohlo překvapit, že přišla nominace do juniorské reprezentace našeho východního souseda a záhy také povolávací rozkaz do reprezentace seniorské. Samozřejmě si jej všiml také trenér extraligových Modřic Petr Gulda.
Michale, jak si zvykáš v Brně?
Už je to druhý rok, co v Brně studuji, takže za ten čas jsem si postupně celkem dobře přivykl na nové prostředí a partu.
Jak podřizuješ sladký studentský život sportovním aktivitám?
Zatím se mi studium se sportem nijak nepřekrývalo, takže momentálně je to ideální. A když mám, například, víc povinností ve škole, o to víc se potom těším na dobrý trénink, kde se báječně odreaguji.
Jsi v pravidelném styku se vzdáleným domovem?
Jsem v kontaktu jak s rodinou, tak s přáteli a spoluhráči z Košic a protože během roku cestuji domů, tak se občas i vidíme a popřípadě spolu zatrénujeme.
Byl jsi jednou z hlavních osobností dorosteneckého týmu Modřic, jak jsi byl se svými výkony spokojen?
Byla to moje premiéra v české dorostenecké lize a to přímo v pozici kapitána, takže jsem si zpočátku musel zvykat na některé změny. Postupně jsem se přizpůsobil a myslím, že jsme jako tým dosáhli slušného výsledku. A co se týká mých výkonů, stále mám spoustu prostoru na zlepšování. Navíc, vzhledem ke konkurenci, nechybí ani motivace.
Nepoznamenala tě ta obrovská zátěž, studium, tréninky, sobota – první tým nebo rezerva, neděle – dorostenecká liga?
Mohu říct, že ani ne. Na něco podobného jsem byl víceméně zvyklý. Byly časy, kdy jsem na Slovensku trénoval čtyřikrát do týdne a k tomu byl o víkendu zapojený do tří soutěží. Nebylo to tedy nic, na co bych nebyl připraven.
Máš příští rok určitě namířeno do mistrovského týmu. Myslíš, že některý ze spoluhráčů dorosteneckého družstva má šanci se v něm také uchytit?
To, že jsme skončili druzí v dorostenecké lize znamená, že kluci musí něco umět a proto, když dostanou šanci, je na nich, zda se o místo poperou. Samozřejmě, že kádr áčka je momentálně tak silný, že vybojovat si místo v něm nebude vůbec jednoduché. Chce to zodpovědně trénovat a být trpělivý.
Prošel jsi mládežnickými soutěžemi na Slovensku. Jak bys srovnal práci s mládeží v Čechách a za řekou Moravou?
Hodně se to s postupem času mění. Například, když jsem s nohejbalem začínal, byly mládežnické soutěže na Slovensku velmi atraktivní a také týmů bylo mnohem víc než v současnosti. Práci s mládeží v Čechách příliš neznám a tak nemám dlouhodobý přehled pro objektivní hodnocení. Musím však uznat, že momentálně je na vyšší úrovni než na Slovensku.
Jsi teprve druhým slovenským hráčem, který dokázal vyhrát českou extraligu. Prvním byl Richard Makara, kterému se to podařilo před jedenácti lety také v dresu Modřic. Myslíš, že právě modřické barvy jsou zárukou tohoto úspěchu?
Modřice mají dlouhodobě vynikající tým, takže není pochyb, že se šance na vítězství v extralize v jejich barvách zvyšuje.
Jak jsi spokojen v Modřicích, co se týká kolektivu?
Jsem velmi spokojen, ať už se jedná o muže nebo dorost. V obou kolektivech panuje příjemná atmosféra a na trénincích se nikdy nenudíme.
Zpočátku se zdálo, že budeš v mistrovském kádru pouze divákem na lavičce, jenže hned zkraje přišla série zranění některých hráčů a možnost ukázat, co v tobě dříme. Jsi se svým účinkováním v letošní extraligové sezóně spokojen?
Tedy, mám-li být upřímný, ne úplně. Pár zápasů mi nevyšlo, jak bych si představoval. Spokojenější bych samozřejmě byl, kdybych vše vyhrál a ještě více tak pomohl svému družstvu.
Jak bys hodnotil účast slovenské reprezentace na právě proběhlém světovém šampionátu družstev?
Myslím si, že povinnost, dostat se do finále, jsme splnili a ve finále samotném už rozhodly hlavně zkušenosti. Samozřejmě, cílem bylo zvítězit, ale tentokrát to nevyšlo. Náš tým od posledního mistrovství prošel změnami. Odešli zkušení hráči a přenechali prostor mladším. Pro čtyři z nás to byla premiéra na mistrovství světa dospělých.
Jak ses cítil, když jsi ve finále nastupoval proti svým oddílovým spoluhráčům?
Bylo to zvláštní, vždyť jsme spolu celý rok trénovali a náhle jsme stáli proti sobě na opačných stranách hřiště. Zároveň si myslím, že to trochu zmírňovalo napětí mezi námi, které může při vypjatých okamžicích zápasů vzniknout.
