Tak dlouho modřický patriot nechyběl na jediném ligovém utkání svého oddílu. Od roku 1997, kdy společně se svými spoluhráči postoupil mezi nohejbalovou elitu, nevynechal jediné utkání. A i když ho limitovalo například zranění, své kamarády podporoval alespoň z lavičky. Od roku 1997 až do teď. Do roku 2023, kdy jeho modřická pouť našla svůj cíl.
Petře, o tvém loučení už bylo řečeno poměrně dost. Avizoval jsi ho už před několika lety s tím, že je plánované na dosažení tvého životního jubilea. Čas se navršil. Jak moc to uteklo? To období, kdy jsi o tom reálně začal mluvit a okolí na to připravovat, až doposud?
Avizoval jsem členům výboru před pěti lety, že chci v padesáti letech omezit moje fungování v nohejbalu. Přece jen působím v Modřicích od roku 1994 a strávil jsem tím strašně moc času. Řekl jsem tehdy, že nechci, aby se o mě vykládalo, že jsem od nohejbalu utekl, proto to avizuji takhle dopředu. A uteklo to hodně a stalo se plno věcí. V Modřicích se postavila nová hala, proběhl covid a modřický nohejbal získal několik výrazných úspěchů.
Výčet tvé kariéry a úspěchů by byl na dlouho. Je naopak nějaký neúspěch, který ti leží v žaludku tak, že si na něj bezpečně vzpomeneš i po letech?
Samozřejmě ke sportu patří vítězství a porážky. Jsem moc rád, že jsem mohl být součástí všech těch úspěchů. Pamatuji si jak jsem byl moc smutný, když jsme prohráli v roce 2002 finálovou sérii proti Karlovým Varům. Tehdy jsem si říkal, jak strašně moc bych chtěl aspoň jednou s Modřicemi extraligový titul vyhrát :-D. Pak jsem byl hodně zklamaný, že jsem se jako hráč nedostal na MS 2004 v Prostějově. Myslím si, že jsem na to tehdy měl. Bohužel se trenéři rozhodli pro jiný systém hry ve trojicích a tak jsem zůstal pod čarou. No a pak celkem nedávné, ale velké zklamání na MS 2022 v Praze. Nádherný šampionát, který se nám jako domácím nepovedl a nezískali jsme ani jedno zlato. Jak jsem se s hráči shodl, tak ani ne kvůli nám, co jsme tam aktivně byli, ale kvůli všem těm lidem, kteří byli natěšení v hale, že budou slavit naše úspěchy. Strašně mě dodnes mrzí, jak jsme je zklamali. Bohužel i takový je sport. Člověk se z toho musí poučit a jít dál.
Stejně tak by mě zajímalo, jestli je někdo výrazný, nějaký jedinec, který ti za ty dlouhé roky vyvstane hned na mysli a proč?
Tohle je zajímavá a těžká otázka zároveň. Člověku se vybaví strašně moc věcí a plno lidí. Na jedné straně by si hrozně moc lidí zasloužilo být tady vyjmenováno, na druhou stranu člověk nechce na nikoho zapomenout. Měl jsem štěstí, že jsem mohl hrát se strašně kvalitními spoluhráči a mohl jsem vést vynikající hráče a taktéž potkat skvělé lidi. Ale co mě moc těší je fakt, že mám díky tomuto krásnému sportu přátele a kamarády po celé republice a mohu říct i po světě. Samozřejmě k tomu patří i nepříjemné zážitky. Hrozně smutné bylo, když v roce 2009 tragicky skonal Peťa Skřejpek a taky mě hodně zasáhla v roce 2011 náhlá smrt mého strýce a našeho trenéra Miloně Svobody, který nás dovedl v roce 2003 k prvnímu extraligovému titulu.
S oddílem se jistě neloučíš úplně. Necháváš si nějakou klubovou roli? A jak to bude vlastně s Modřicemi v sezóně 2024?
Budu dál pracovat pro modřický nohejbal ve VV MNK a dělat co bude třeba. Štafetu po mě přebírá Lukáš Rosenberk, který bude hrajícím trenérem. Víme, že to není ideální, ale věřím, že Lukáš se svými lidskými vlastnostmi bude mít u hráčů přirozenou autoritu a zvládne to. Také se uvidí, jaký kádr bude mít pro příští sezónu k dispozici. Samozřejmě pokud bude potřebovat nějakou radu, rád mu pomůžu.
Letošní ročník soutěže je minulostí. S klubem jste jej zakončili vítězně a obhájili extraligový titul. Za tvým posledním zápasem v roli trenéra je zlatá tečka. S trenéřinou však zcela nekončíš. Tak co tě v nové trenérské epizodě, té čistě reprezentační čeká, a jaké máš plány?
Předem musím říct, že jsem strašně moc chtěl odcházet vítězně. Za to patří dík všem těm, kteří mě pomohli a přáli mě to. Letos mě čekají ještě soustředění národního týmu a v prosinci singlový turnaj v Maďarsku, na který jedeme s šesti českými reprezentanty. Příští rok pak budu přes sezónu sledovat při domácích zápasech Modřic a utkáních play off reprezentanty. Na podzim bych, společně s vybranými hráči, rád zakončil úplně moji trenérskou kariéru nějakým úspěchem na MS v Budapešti a dal aspoň trošku zapomenout na zmiňovaný šampionát v Praze.
A co bude dělat Petr Gulda o víkendech v soutěžním období? O těch víkendech, které strávil na cestách a na zápasech?
Hodlám splácet manželce její trpělivost, kterou se mnou po těch třicet let měla. Jí patří největší poděkování za to, že mě umožnila naplno se věnovat nohejbalu. Rádi provozujeme turistiku, takže se těším na dlouhé procházky v přírodě, prodloužené víkendy, setkávání se s přáteli a třeba také na nějaké zajímavé cestování.
Díky Petře a ať se ti v tvých nových i staronových rolích daří.
