(Brandýs nad Labem) Pot na čele rozhodně nemusel mít PETR GULDA. Nový kormidelník českého výběru svou premiéru na 1. Mistrovství světa družstev mužů zvládl výborně. Nutno podotknout, že se to čekalo. Jak jeho trenérská kvalita, tak kvalita hráčská, kterou měl k dispozici, předurčovaly českému týmu zlatý konec. Cesta ke zlatu nebyla nijak trnitá, ztráta jediného zápasu v celém turnaji to dokládá.
Petře, na krku vám visí zlatá medaile, na kterou jste se velmi těšil. Nádherný pocit?
Je to nádhera. Já jsem šel do trénování nároďáku s tím, že chci do Česka vrátit zlaté časy. Povedlo se to. Prožili jsme tady krásný víkend, užili si to. Atmosféra v týmu byla vynikající, spousta srandiček. Musím pochválit celý tým, jak hrál koncentrovaně, jak vstupoval do zápasů s plnou vážností. Je dobře, že hráči, kteří jdou na střídání, jak třeba ve finále ukázal Honza Vanke, dokáží být nachystaní a jsou schopni po střídání otočit zápas.
Vezměme to od začátku. Kvalifikační skupina, to byla hra kočky s myší.
Ve skupině jsme měli Německo, Tunisko a Švýcarsko. Německo a Tunisko se nohejbal teprve učí. My, jako země, kde nohejbal vznikl, jsme povinni s těmito týmy hrát a učit je to. To, že tam dochází ke komickým situacím a hráči se neudrží nepousmát, to není o tom, že by někdo někoho chtěl zesměšňovat. Určitě před takovými zápasy týmu kladu na srdce, aby nikoho nezesměšňoval. V týmu je opravdu velká pohoda. Zápas se Švýcarskem už byl náročnější, ale kluci zahráli dobře.
Poté přišlo čtvrtfinále s Francií.
Ve čtvrtfinále jsem chtěl vyzkoušet Ondru Víta na singla. Francouz zahrál výborně. On den předtím prohrál s Rumunem Bobisem hladce, tady se mu ale dařilo. Proti Ondrovi zahrál výborně a měl i štěstí. My jsme po porážce nezpanikařili, na dvojku postavili Lukáše Rosenberka s Pavlem Kopem a ti jasně vyhráli. Ve trojce jsme měli nečekané problémy, ale povedlo se střídání, kdy za Honzu Vankeho šel Pavel Kop a otočil průběh. Do druhé dvojky šli Radek Pelikán s Kubou Mrákavou a tam už jsme věděli, že Francouzi druhou dvojku mají o hodně slabší, než první. Bez problémů jsme je dorazili.
Znamená to, že dvojka Kop, Rosenberk byla první dvojka týmu?
Bylo to tak, že já jsem jako první dvojku měl Radka Pelikána s Kubou Mrákavou. Ale my jsme chtěli právě vyzkoušet druhou variantu pro pozdější utkání. Jak Pavel Kop, tak Lukáš Rosenberk hráli opravdu dobře, sehraně.
Předposlední krokem ke zlatu bylo semifinále s Maďarskem.
Dal jsem v singlu důvěru Karlu Hronovi, aby se rozehrál před finále.
Takže Hron byla vaše singlová jednička?
Byl jednička. Výhodou bylo, že jsem měl v osobě Ondry Víta, Kuby Mrákavy a Míši Plachého další tři alternativy. Všichni čtyři hrají singl výborně. Ale Karel byl taková jistota. Maďaři přijeli na šampionát v oslabené sestavě a prakticky v utkání nenastal jediný problém.
Sledoval jste utkání o bronz mezi Rumunskem a Maďarskem? Je pro vás výsledek překvapivý?
Utkání jsem nesledoval, protože už v tu dobu jsme se s týmem připravovali na finálový souboj. Výsledek ale pro mě není překvapením. Jak jsem řekl, Maďaři přijeli oslabení, Rumuni mají fantastického singla v podání Bobise. Jak jsem to celý turnaj sledoval, tak Rumuni opravdu byli tím třetím nejlepším týmem a bronz tedy mají zaslouženě.
Co jste ale určitě sledoval, byly výkony vašeho největšího soupeře, Slovenska.
Překvapil mě zápas Milana Ižola v singlu s Jižní Koreou, kde zahrál dost špatně. Troška mě také překvapilo, jak to Slováci měli postavené. Osobně bych druhou půlku poskládal jinak. Určitě bych více rozložil síly. Celkově ale odehráli to, co jsem od nich čekal.
Slováci měli ale hodně obměněnou a pochroumanou sestavu. Chyběli oba Perunové, Makara, zranil se Stupák. Dříve se takové problémy často držely českého výběru, tentokrát se karta obrátila.
Je pravda, že v minulosti český tým míval zdravotní problémy. Nikdo se na to nedíval. Teď se to obrátilo. Jsem rád, že kluci po dobu šampionátu zůstali zdraví a mohl jsem všechny použít. Trošku potíže s nachlazením řešil Honza Vanke, ale nebylo tam nic závažného.
Pak přišel poslední, finálový souboj, který Češi vyhráli 3:0. Měl jste v hlavě připraven nějaký náhradní plán pro případ, kdy by se utkání vyvíjelo méně příznivě?
Tak, jak jsem to postavil, jsem byl rozhodnut. Věděl jsem, že do prvního singla postaví Slováci Kilíka a věděl jsem, že na jeho tvrdý servis bude platit Hronova hra tělem. Karel si dával příjem výborně a protože Kilík hodně kazil, dopadlo to výhrou. Karel je perfektně koučovatelný hráč, na čem se dohodneme, to udělá. Na první dvojku jsem také byl rozhodnutý poslat Kopa s Rosenberkem. Oba zahráli předtím dobře a zejména Lukáš mě potěšil svým výkonem. To, co dokázal v poli chytnout a jak hrál suverénně na útoku, tím se stal jedním z nejlepších našich hráčů. Ve trojici i když Pavel Kop ztrácel po náročné dvojce síly, jsme byli domluveni, že tam půjde Honza Vanke. Byl hodně nažhavený, už před zápasem mně řekl, že tam přijde a Slováky dorazí. Podal fantastický výkon, Slovákům nedovolil nic a celý set otočil. Klobouk dolů, jak se s tím popasoval.
Když byste měl některého z hráčů vyzdvihnout, kdo by to byl?
Já to beru jako soutěž družstev. Měli jsme široký a soudržný tým. Hráči měli své role, někdo se s tím popasoval lépe, někdo hůře, ale celkově bych nechtěl vyzdvihovat jednotlivce. Tým dobře pracoval jako celek.
Teď si trošku zaspekulujme. Kdyby se finále vyvíjelo jinak, vyrovnaně. Kdo by za váš tým šel na druhou dvojku, resp. na druhý singl?
Po vyhrané dvojce jsem byl přesvědčen, že utkání vyhrajeme už trojkou. Ale můžeme spekulovat. Do dvojky by šli Radek Pelikán s Kubou Mrákavou. A v případě stavu 2:2 by do singlu šel Kuba. Byl jsem tak napevno rozhodnutý. Protože Kuba celou dobu, co jsem ho vedl v Modřicích, mě nikdy v klíčových zápasech nezklamal. Vždy podal svůj standard. Věděl o tom, že kdyby došlo na poslední zápas o všechno, jde on.
