(Vlčnov) Tradiční setkání českých, moravských a slovenských nohejbalistů ve Vlčnově si v sobotu 4. ledna zapsalo pořadové číslo 22. Kdysi bývala cesta do Vlčnova v třeskutých mrazech na hranici rizika. Jenže poslední dva roky připomíná spíše projížďku jarní, probouzející se přírodou.
Po tradičním srdečném švestkovém přivítání bylo třináct přihlášených formací rozděleno do tří skupin a již v nich se odehrávaly líté boje a mnohá překvapení. V pětičlenné skupině „A“ zaujaly nepřesvědčivé výkony jednoho ze spolukandidátů na vítězství – týmu Modřic. S porážkou od Přerova B a s dvěma remízami se kvalifikoval do semifinálových skupin až z posledního postupového místa. Ze skupiny A tedy postoupily Pavelkův Přerov B, Piešťany a Modřice, ze skupiny „B“ skvěle hrající Stromáci, kde řádil Martin Müller, Vsetín A a ČSR. Ze skupiny C nakonec šel dál Hlohovec se snajperem J. Ifkou, Vsetín B a Přerov A. V semifinálových skupinách už si nemohl nikdo dovolit žádné zaváhání. A protože zbytky švestkových výparů už pomalu vyprchávaly, staly se boje ještě urputnější, i když nepostrádaly ducha přátelství a fair-play.
V semifinálové skupině „D“ pokračoval Přerov B ve výborných výkonech a odsoudil k předčasnému konci týmy ČSR a Vsetína B. Hrající trenér týmu ČSR KAMIL KLENÍK však nijak zvlášť nesmutnil. „Na turnaj jsem měl původně vyrazit s Ríšou Makarou a Petrem Guldou v rámci přípravy na naší „veteránskou“ část hráčské sezony, protože je nám všem již 40 let. Petr nakonec z pracovních důvodů nemohl jet, tak jsem poprosil Petra Bubniaka a ten s radostí přijal mé a Ríšovo pozvání, přestože více než měsíc netrénoval. Já osobně jsem byl na turnaji jako hráč na Moravě poprvé a byl jsem velmi mile překvapen pohostinností všech místních Vlčnovjanů, kteří mne vřele přijali mezi sebe. No, popíjet umím už dlouho a docela dobře. S mou hrou to bylo o poznání horší. Bohužel ani mistři světa v mém týmu nemohli udělat více pro lepší výsledek, když museli celit díry na mém postu, které jsem během turnaje více či méně způsobil. Na mou současnou herní úroveň, ovlivněnou z velké části svou hmotností, nejsem opravdu vůbec pyšný a tento zážitek mne snad konečně donutí nějaké to kilo sundat. „Cisterna plná vody prostě pomalu akceleruje“. I přesto se ale povedlo klukům sehrát velmi vyrovnané utkání se sestavou Martina Müllera a také v semifinále s týmem Přerova, kterému jsme dokonce málem urvali set. Chci oběma mým spoluhráčům moc poděkovat za nadstandardní bojovnost a neustále skvělou náladu v týmu, i když se třeba zrovna nedařilo. No a všem Vlčnovjanům děkuji za skvělý zážitek a už nyní vím, že se za rok za nimi rád vrátím,“ poznamenal prezident ČNS, který se na turnaji představil i v roli blokaře..
Ve skupině E pokračovali ve spanilé jízdě Stromáci, když přenechali jediný set pouze Piešťanům. Na druhém, nepostupovém místě pak zakončily své účinkování v turnaji přerovské Dřevěné slipy. Ze skupiny F se po zlepšeném výkonu probojovala do tříčlenné finálové skupiny trojice Modřic, kde Pelikána podporovali Rosenberk a Malinger. Za nimi skončily Hlohovec a Vsetín A s Michalem Plachým. Ve finále sice Stromáci přeskupili své herní pozice, ale zranění Martina Müllera se přeci jen na výsledcích projevilo. Rozhodující zápas o vítězství si v dramatičnosti rozhodně nezadal s finálovým duelem například na Poslední smeči. Přerovští smetli v prvním setu soupeře rozdílem třídy 10:3, když Pavelka byl na bloku téměř neprůchodný a Zemánek s Miklíkem se v poli překonávali. Ve druhém setu se však Pelikánova trojice dostala do hry a její lídr spolu s Rosenberkem a Malingerem dokázali poslat zápas do třetího setu. V něm byl stav dlouho vyrovnaný, ale ke konci odskočili Hanáci na 9:7. Nad modřickou sestavou se stahoval přízrak porážky. Jenže extraligové a reprezentační zkušenosti na jedné straně a možnost vítězství nad favoritem na straně druhé vykonaly své. Bod po bodu se přerovský náskok rozplýval v dlouhých výměnách. V té poslední možné, nejkratší, nakonec smečující Pavelka netrefil kurt…
Spokojeností zářil excelentní nahrávač vítězné trojice MARTIN MALINGER: „Ze začátku to vypadalo, že skončíme ve skupince. Strašně dlouho trvalo, než jsme našli systém. Zkoušeli jsme všechno možné, až nakonec fungovala klasika – roztáhnout to maximálně od blokaře, tedy oba z kůlu. Konkurence byla letos velice slušná. Martin Müller, Ríša Makara s Bubnem, přerovská trojka s Pavelkou, sestavy Vsetína s Míšou Plachým a druhá s Ifkou, slovenské trojky z Hlohovce, Piešťan… A klíčový zapas? Těch bylo víc. Hned poslední v základní skupině, kdy jsme museli uhrát set, abychom nejeli hned v poledne domů. Pak oba v semifinálové skupině, kde jsme jako třetí v naší skupině měli prvního a druhého z dalších skupin a jen první postupoval do finále. Ve finálové skupině samozřejmě s Přerovem, kde jsme první set prohráli 10:3 a ve třetím jsme vedli 5:4 a prohrávali 7:9.“
„Úroveň turnaje byla dle mého názoru velmi dobrá. Důkazem toho je, že tradiční vysoce umístění hráči mají z mnoha důvodů potíže dostat se už do finálových skupin. Samozřejmě, že je to taktéž zapříčiněno přátelským přístupem všech účastníků tohoto turnaje a kvalitnější „přípravou“ na něj. Jako každý rok jsem byl samozřejmě „pevně rozhodnut“ s pořadatelstvím skončit. První impuls o pokračování byl způsoben Vítem Zgarbou, jenž se letos podílel na organizaci turnaje. Druhý důvod nemá viníka. Někdo „propil“ pohár, a tak jsem musel v den předání koupit nový. Asi by bylo škoda o něj znovu několik let nebojovat. 23. ročník bude 10. ledna. 2015 a název „První smeč“, který jsem někde zaslechl, se mi docela líbí,“ uvedl ředitel turnaje ROMAN HRUBOŠ.
Konečné pořadí turnaje:
1. Modřice (Malinger, Rosenberk, Pelikán)
2. Přerov B (T. Miklík, Zemánek, Pavelka)
3. Stromáci (Nováček, Košatka, Müller)
