(Ivančice) 33. ročník populárního osadního turnaje Skřípák, hraného navíc jako 24. ročník Memoriálu Standy Štěpánka, zná svého letošního vítěze. Stala se jím sestava vedená modřickým Jakubem Pospíšilem, startující pod názvem Kuboši.
Účast šestnácti trojic dovolila tentokrát hrát klasický systém, tedy čtyři skupiny po čtyřech týmech. Letos navíc postupoval každý a všechny týmy měly možnost vybojovat si případný reparát v osmifinálových duelech. Pole účastníků bylo velmi vyrovnané a rozhodovala momentální forma nejen ligových lídrů, ale také jejich „nosičů vody“.
Ranní obrázek některých hvězd, a také pozdějších vítězů, nebudil ovšem příliš optimismu. Kdo by měl tipovat, zvolil by pro ně konečnou zřejmě právě v onom osmifinále. Jenže zralí polaři Crhák a Bodó si svého lídra začali hlídat a po rozpacích v základní skupině se nakonec musela úspěšnost ostatních trojic měřit pouze tím, v jaké fázi se nechala právě Pospíšilovou ekipou vyřadit.
Podobně si vedla formace dalšího modřického tahouna Topinky. Jeho parťáci Maloň a Jeneš mu vytvořili plodné prostředí a on je využíval svou dravostí, chytrostí a touhou po vítězství. Právě oni se stali finálovým soupeřem neustále se lepšící Pospíšilovy trojice. V semifinále si poradili s Řízky, které táhl elitní smečař Holubic Hicl, jehož doplňovali zkušený Skrušný a Lebeda. A byl to opravdu boj na ostří nože. Ani zarputilé souboje ovšem neubraly na celkovém fair-play vedení všech zápasů. A tak se přiznávaly „dvojáky“ i „ruce“ a rozhodčí neměli s průběhem jednotlivých klání téměř žádnou práci. „Věřil jsem že budeme úspěšní, vždyť dvojice Hicl, Lebeda spolu hraje už hodně let turnaje neregistrovaných a Pepův herní projev se po dobu působení v Holubicích velmi zlepšil,“ zářil spokojeností PETR SKRUŠNÝ, který pamatuje ještě boje Moravské Slávie Brno v nejvyšší soutěži.
Ve druhém semifinále se vítězové nečekaně zapotili s trojicí, která podle jmen přítomným divákům nic moc neříkala. Malec, Lokoč a Zifčák ovšem zanechali výborný dojem a získali si na svou stranu, zejména svými zákroky v poli, spoustu přihlížejících.
V zápase vyřazených semifinalistů si nakonec poradili Řízci s Lokočovou trojicí a získali pomyslný bronz. Finálový duel pak ovládli Kuboši, když rozjetý Pospíšil hrál jako o ligový titul a nenechal nikoho na pochybách, že první místo a také hodnocení „nejlepší hráč turnaje“ je v dobrých rukou. „Škoda, věřili jsme si na Kubíčka. Náš blokař měl také kolem dvou metrů, jenže on je zkušený a dokázal si s naší obranou poradit,“ prozradil bezprostředně po finálovém boji poražený PETR TOPINKA.
V tradičně hezkém prostředí plném zeleně, s blízko hučícím splavem u Stříbského mlýna, si nakonec všichni přítomní zatleskali a mohli se odebrat ke stánku s občerstvením, které mělo již tradičně skvělou a neuvěřitelně voňavou úroveň. V průběhu letošního ročníku se na hřišti neobjevil jeden z organizátorů, PETR GULDA. „Myslím, že už se to nedá stíhat – hrát a ještě se starat o organizaci, aby všechno bez problémů klapalo. Vždy něco trpí. Škoda, že kvůli zranění nemohl hrát alespoň syn Tomáš, takže letos se poprvé, po dlouhé době, ve startovním poli jméno Gulda neobjevilo ,“ postěžoval si trochu smutně trenér Modřic a České reprezentace.
Konečné pořadí turnaje:
1. Pospíšil, Crhák, Bodó
2. Topinka, Maloň, Jeneš
3. Hicl, Skrušný, Lebeda
4. Malec, Lokoč, Zifčák
