(Brno) Kdyby sázkové kanceláře vypisovaly kursy na pořadí v anketě Nohejbalista roku 2008, tipem na pozdějšího vítěze PETRA BUBNIAKA byste svůj rodinný rozpočet příliš nevylepšili. Jednatřicetiletý hráč byl totiž žhavým kandidátem na zisk téhle trofeje.
Žádná senzace se opravdu nekonala. Aby také ano, vždyť Bubniak dotáhl Modřice k extraligovému titulu a na světovém šampionátu v Nymburku získal v roli kapitána české reprezentace dvě zlaté a jednu stříbrnou medaili. Podobnou bilancí se nikdo z jeho konkurentů pochlubit nemůže „Byla to sezona snů,“ uznal sám oceněný.
Ani na začátku té nové však dění kolem teď už šestinásobného vítěze ankety neutichlo. Po třinácti letech strávených v mateřských Modřicích se levonohý hráč rozhodl změnit klubové barvy. A míří o soutěž níž. Ambicióznímu Climaxu Vsetín chce pomoci k postupu do extraligy. „O přestupu jsem uvažoval delší dobu. Po zvážení situace jsem se rozhodl, že teď je pravý čas změnu zrealizovat.“ podotýká.
Pro české nohejbalové příznivce má ale Petr Bubniak dobrou zprávu. Navzdory dřívějším proklamacím se dresu národního se zatím nezříká.
Petře, v letošní sezoně jsi získal hned dva tituly mistra světa a teď jsi byl navíc zvolen nohejbalistou roku. Dají se tyhle dva úspěchy nějak srovnat?
Nedají, tituly z mistrovství světa jednoznačně převažují. Nohejbalista roku je jen anketa. Samozřejmě si ale vážím toho, že mě odborníci ocenili. Je to třešnička na dortu, pěkné zakončení sezony.
Ocenění pro nejlepšího nohejbalistu roku jsi získal už pošesté. Existuje nějaký zázračný recept na úspěch v nohejbale?
Pokora, bojovnost, nepodcenit soupeře a hlavně srdíčko a obrovská touha vítězit. Neumím prohrávat, až se to stane pravidlem – a jednou to přijde, tak se s tím budu těžko vyrovnávat. Ale vyrovnám se… Pořád je to jen sport a na světě jsou mnohem důležitější věci. Třeba zdraví rodiny nebo blízkých to je jednoznačně na prvním místě.
Letos jsi byl jednoznačným favoritem ankety. Zklamalo by tě, kdyby vyhrál někdo jiný?
Nezklamalo, je to jen anketa, takže je třeba ji brát s nadhledem. Samozřejmě vítězství každého potěší…
Sledoval jsi i pořadí za tebou, případně v ostatních kategoriích?
Sledoval. Do Síně slávy se pomaličku blíží Růžena Vrtišková – myslím výkony, ne věkem… (smích)
Koho bys ty sám volil za vítěze?
Reprezentaci České republiky. To, co jsme na světovém šampionátu v Nymburku dokázali, je neuvěřitelné. Moc bych chtěl každému z kluků a lidí, co se o nás starají, poděkovat. Byl to pro mě životní zážitek. Výborná parta, která táhla za jeden provaz. Jsem hrdý na každého jednotlivce, atmosféra v týmu byla perfektní. Nesmírně si vážím toho, že jsem kapitánem národního týmu. Je to pro mě velká pocta, stejně jako každý zápas, kdy se mohu bít se lvíčkem na prsou a pak si vychutnat nejkrásnější písničku na světě – naši hymnu.
Právě po úspěšném mistrovství světa jsi avizoval, že s reprezentací končíš. Přehodnotil jsi svůj názor nebo tě viděli nohejbaloví fandové na Memoriálu Josefa Bicana v českém dresu opravdu naposledy?
Přehodnotil, není tak jednoduché odejít. I když jsem chtěl končit, zjistil jsem, že by mi všechny tyhle věci chyběly. Proto jsem se rozhodl, že ještě budu pokračovat a vychutnám si každou akci s tímto vynikajícím kolektivem lidí.
Pojďme k domácí soutěži. Od svých sedmnácti let si působil v mateřském Sokolu Modřice. Teď ses ale odhodlal k přestupu do Vsetína. Co tě vedlo k tomuto rozhodnutí?
Velké přátelství s trenérem Širockým, to je člověk , kterého si velice vážím.
V první lize se bude ocenění pro nohejbalistu roku obhajovat asi těžko. Nebereš přestup do nižší soutěže jako krok zpátky?
Neberu, bude to nová zkušenost, ale i velká životní změna. Uvidíme…
Máš přehled o soupeřích a úrovni první ligy?
Je to velice kvalitní soutěž, hráči jako Vilda Ungermann, Míša Plachý – to jsou pojmy, které mluví za vše. Pikantní bude souboj s Bělou, kam pravidelně jezdím na turnaj a mám tam hodně dobrých kamarádů. Nikdy by mě ale nenapadlo, že tam přijedu na mistrovské utkání.
Co si od angažmá ve Vsetíně slibuješ?
Postup do extraligy a po boku trenéra Širockého získávání trenérských zkušeností. Bude to pro mě velká škola.
S Modřicemi ses rozloučil stylově – mistrovským titulem v extralize. Jak je těžké odejít?
Není to jednoduché. Tento klub je moje srdeční záležitost a vyrovnávám se s tím velice těžko. Když jsem si byl naposledy pro mé věci v kabině, kde jsem třináct let sedával…, ten pocit se nedá popsat! Uvědomil jsem si, že je konec a nesl jsem to hodně těžce. Dodnes jsem se s tím úplně nesrovnal. Kluci mi budou chybět, stejně tak i naši diváci a Tullamorearéna.
Kterého z bývalých spoluhráčů z Modřic bys vzal s sebou, kdybys mohl?
Žádného, to by pak neměl kdo za Modřice hrát. Přišel by sestup, který bych si rozhodně nepřál. Doufám a přeji klukům, aby se jím dařilo, stejně jako v posledních sezonách. Až mi ve Vsetíně vyprší smlouva, tak se určitě do Modřic vrátím. Ale asi už jako trenér…
Z jižní Moravy proslulé dobrým vínem se stěhuješ na Valašsko, kde voní spíš slivovice. Nebude v tom problém?
Rozhodně nebude, s aklimatizací v tomto směru nebudu mít určitě žádný problém. (úsměv)
Myslíš, že se blíží doba, kdy se špičkoví hráči budou nohejbalem živit?
Určitě a je to dobře. Pokud budou v čele svazu lidé jako je Kamil Kleník, tak ta doba přijde brzo. Je to vynikající manažer a posune nohejbal hodně dopředu. Více takových lidí a nohejbal se zařadí k takovým sportům jako je například florbal. Stačí se jen podívat, jak připravil mistrovství světa v Nymburku. Pro mnoho lidí to byl životní a nezapomenutelný zážitek. Tímto bych chtěl všem fanouškům ještě jednou poděkovat za podporu, v lepší atmosféře jsem ještě nikdy před tím nehrál.
Dočkají se příznivci nohejbalu v nejbližší době malých Bubniaků – následovníků?
Nemyslím si, momentálně si plnými doušky užívám života. Se založením rodiny rozhodně v nejbližší době nepočítám. Teď je mojí největší láskou chopper Yamaha 650 Drag Star, takže se budu věnovat jí… (úsměv)
