(Praha) Dvě nové mladé tváře do svého statutárního orgánu vygenerovala poslední volební Valná hromada Českého nohejbalového svazu. Vlastně jen ale jedna z nich byla pro mnoho lidí z nohejbalového hnutí velkou neznámou. Nového svazového viceprezidenta Doubravu už přece jen nohejbalové hnutí má okoukaného, ať z tuzemských či mezinárodních soutěží, či z jeho dosavadní úlohy předsedy Dozorčí rady ČNS. To MICHAL HOSTINSKÝ si teprve své jméno na nohejbalové scéně musí trpělivě vybudovat. Kromě pozice v nejvyšším stálem orgánu svazu na jeho bedrech spočine i poslední roky velmi nevděčná pozice předsedy Komise mládeže ČNS.
Michale, jak jste se vůbec k funkci ve Výkonném výboru dostal? Mám na mysli, kdy vás prezident Kleník oslovil s nabídkou být v jeho týmu?
Nabídka přišla ze strany Kamila Kleníka asi tři týdny před poslední valnou hromadou.
Přece jen vaše jméno je ve velkém nohejbalu zatím dost neznámé. Zkuste se nám trochu poodhalit.
Většina nohejbalistů mě zná z Pekla nad Zdobnicí, kde se v rámci možností věnuji mládeži asi osm let. Prakticky krátce na to, co jsem začal sám hrát nohejbal, jsem se bez větších zkušeností ujal i vedení mládeže. Byli jsme tehdy začínající oddíl, a proto vím, jak je těžké ten vlak ze začátku roztlačit.
Kromě úřadování ve statutárním orgánu svazu jste se stal i předsedou Komise mládeže. Byla mládež vaší první volbou, nebo to vyplynulo až podle obsazení ostatních komisí?
Od první chvíle jsme se bavili čistě a jen o mládeži. Osobně si ani nedovedu představit, že bych měl zastávat funkci v jakékoliv jiné oblasti řízení svazu.
Jste si vědom toho, že na problematice mládeže si vylámalo zuby několik vašich předchůdců? Nebojíte se, že dopadnete stejně?
Jsem si toho vědom moc dobře. I proto jsem tuto roli dosti zvažoval a přijal ji až ve chvíli, kdy jsem měl k sobě sehnaný tým lidí, kterým důvěřuji. Zatímco některé komise oplývají tím „luxusem“, že se zatím teprve utvářejí, Komise mládeže byla složena a představena již na volební valné hromadě. A jak se říká: Kdo se bojí, nesmí do lesa.
Zkusme si nyní projít pár zásadních tezí z mládežnické oblasti, ať víme, kam si vás máme názorově zařadit. První zní: Oddíly shazují všechny návrhy Komise mládeže proto, že se nechtějí žádnou mládeží vůbec zatěžovat. Váš názor?
Bohužel i takové oddíly se najdou, nepokládám to však určitě za hlavní příčinu neúspěchů předešlých koncepcí. Jde spíš o to najít správnou cestu, která bude vyhovovat většině.
Druhá: Ligovým oddílům vadí, že se na ně kumulují povinnosti, včetně té mládežnické a krajským soutěžím se naopak navrhuje povinnost odebrat. Přitom krajských družstev je minimálně třikrát tolik a mládež potřebují přece pro doplňování stavu všechny oddíly, nejen ty ligové.
Nevím, kterým ligovým oddílům vadí mládežnická povinnost. Nicméně současné požadavky na ligové oddíly v této oblasti nejsou nikterak drastické, naopak jsou z mého pohledu velmi mírné. S úrovní soutěže musí stoupat i nároky v této oblasti. Kde jinde by měli vyrůstat nejlepší mladí nohejbalisté, než v extraligových klubech? Právě zde by mělo být nejlepší zázemí a renomé, které není možné srovnávat s oddíly z krajských soutěží. Ligové oddíly jsou schopné investovat i nemalé finance do nárazového posílení týmu, investice do mládeže však nese ovoce mnohem později a to může být pro některé kluby problémem. Odebrání povinnosti krajským týmům je na delší diskuzi, neboť je zde provázání na rozpad slabších krajů.
Třetí: Komise mládeže ví, že jí navrhovaný model nové republikové soutěže žáků je slabý a nebyl by o ní zájem. Proto prosazuje povinnost se této soutěže zúčastnit. A to i těm oddílům, které si povinnost plní ve fungující krajské žákovské soutěži.
Je třeba upozornit, že tato otázka vychází z posledního návrhu, který nebyl z dílny současné komise. Jinak pokud by komise věděla, že jí navrhovaný model je slabý, tak ho přeci nebude prosazovat. Druhá strana mince je to, co je považováno za fungující krajskou soutěž žáků.
Čtvrtá: Navrhovaná republiková soutěž žáků s povinností účasti může odčerpat stávající účastníky krajských žákovských soutěží, které se po odlivu některých družstev mohou potýkat s nedostatečným počtem účastníků pro vypsání soutěže.
Do jisté míry se tyto obavy mohou jevit jako reálné. Mládežnicky aktivní oddíly ale většinou hledají více vhodných příležitostí, kde se mohou zapojit a nehledí jen na splnění předepsané povinnosti. Důležité je, aby si obě soutěže nekonkurovaly třeba termínově.
Pátá: Komise mládeže se neshodne a soustředí se jen na republikové soutěže, protože jí vesměs tvoří zástupci ze špičkových mládežnických oddílů, které si konkurují. Chybí též pohled člověka z krajských mládežnických soutěží a jejich problematiky.
Popravdě si moc nedovedu představit, jak by měl přesně vypadat člověk zastupující krajské mládežnické soutěže. Když se chce někdo mládeži aktivně věnovat, tak nemusí být nikterak nadaný a při dlouhodobější práci se i z toho mládežnického kraje mezi respektované kluby brzy zařadí. A právě ta aktivita a zájem o problematiku je v Komisi mládeže nutností. Neříkám, že vhodný kandidát z krajské soutěže neexistuje, pouze říkám, že ho neznám. Nicméně si myslím, že nikdo z nás si nepřeje, aby se pozornost věnovala pouze špičce. Spíše jde o celkové zkvalitnění mládežnických soutěží. Troufnu si tvrdit, že cílem všech členů komise je zlepšení celkové situace a nikoliv prosazování vlastních zájmů.
Šestá: Účelem mládežnických soutěží je především výchova hráče pro zvládnutí přechodu do soutěží dospělých. Účelem není dosažení úspěchů, které v mládežnických kategoriích v tak malém sportu stejně nic neznamenají.
Setkal jsem se s názorem, že by se žáci neměli hodnotit, že je Mistrovství ČR mladších žáků vzhledem k úrovni téměř zbytečné apod. S tím ale nemohu souhlasit. Dosažené úspěchy možná neznamenají příliš pro veřejnost, ale opravdu hodně znamenají pro samotné hráče. Především u těch nejmenších jsou i drobné úspěchy skvělým motivačním stimulem k další práci. Samozřejmě je úspěšné profilování hráče do mužské soutěže tím nejlepší výsledkem, ten je však podporován i výše uvedenými fakty. Je to podobné jako se studiem. Primárním cílem studentů by nemělo být vyznamenání, ale úspěšná příprava do života. Přesto je i na školách zavedeno známkování.
Tak to snad stačí. Zkuste nám v pár bodech bez zbytečných frází popsat váš koncept na řešení mládežnické problematiky.
Nemůžeme se pustit slepě do vaření, aniž bychom věděli, jaké suroviny máme ve spíži. Právě proto nyní dochází k zavedení relativně přísné kontroly plnění mládeže v krajích. Snad si alespoň některé celky uvědomí, že cílem nové směrnice je právě zamezení podvodů a reálné zmapování stavu mládeže. S ohledem na tyto výsledky pak můžeme něco koncepčně realizovat. Základní myšlenkou je nabídnout klubům více možností, jak si budou moci splnit mládežnickou povinnost a zároveň udělat přijatelné odstupňování nároků s ohledem na úroveň soutěže.
Ve Výkonném výboru ale musíte řešit věci z celého spektra nohejbalu. Je nějaká oblast, ve které se necítíte zrovna v kramflecích?
Zatím jsem ve Výkonném výboru opravdu na začátku, tak nemám celé spektrum ani zdaleka zmapováno. Přiznám se však, že pročítání dokumentů a slovíčkaření není zrovna můj šálek kávy.
Působíte klidně, tiše a rozvážně. Prezidentu Kleníkovi je mj. vyčítáno, že si vybírá především loajální spolupracovníky. Myslíte, že se najdou hlasování, ve kterých se svému navrhovateli dokážete názorově vzepřít?
Český nohejbal má štěstí, že má ve svém čele Kamila Kleníka, který se našemu sportu obětuje a vykoná svoji funkci zodpovědně. To však neznamená, že se ve všem shodneme. Každému hlasování předchází diskuze a tam by měl každý argumentovat své názory. To je mnohem důležitější, než samotné hlasování v poměru 5:1, které na výsledku nic nezmění.
I díky vám získal mládežnický nohejbal výrazně větší prostor na zdejším zpravodajství. Počítáte i nadále s externí spoluprácí s Nohec magazínem?
Bude-li na to čas, tak se občasným příspěvkům do Nohec magazínu určitě nebráním. V současné době mám však s volným časem dost problém, tak uvidíme.
A poslední dotaz. Na co se letos v nohejbale nejvíce těšíte?
Těším se na VI. letní olympiádu dětí a mládeže, která se letos koná ve Zlínském kraji. Druhou akcí je Mistrovství ČR starších žáků ve dvojicích a trojicích, neboť na pořádání tohoto šampionátu se osobně podílím. Doufám, že se nám s Jirkou Kábrtem a dalšími podaří uspořádat v Rychnovku u Jaroměře výjimečnou akci, která se bude nohejbalistům i veřejnosti líbit.
