Od loňských mistrovství světa ve futnetu uběhlo již několik týdnů, vychladla euforie z brněnské zlaté žně a utišil se i smutek z nymburského Waterloo. O výkonech všech našich reprezentantů i reprezentantek bylo napsáno vcelku dost, ale jeden aspekt zůstal neprodiskutován. A je to právě vztah mezi pravidly futnetu a nohejbalu. Ten by měl být podroben analýze, protože většina z čtenářů tohoto článku buď na jednom z mistrovství byla osobně, nebo ho sledovala v televizi a může k tomu něco říci.
Dovolím si úvodem své analýzy říci, jakými čtyřmi hlavními cíli byla vedena tvorba pravidel futnetu (tzv. Laws of Futnet):
– hlavním cílem byla unifikace = UNIF se domnívá, že hra podobná nohejbalu se hraje všude ve světě podle nejrůznějších pravidel a chce, aby futnet tato pravidla unifikoval do jednoho dokumentu, podle kterého budou moci hrát opravdu všichni;
– dalším cílem je jednoduchost = Laws musí být co nejjednodušší, aby jejich čtení neodradilo případné zájemce a aby již jedno rychlé přečtení dalo obraz o tom, jaká je to zajímavá hra. Protože však je svět složitý, nastávají i ve futnetu (sice zřídka, ale přesto) komplikované situace – a ty jsou vysvětleny nikoli v Laws, ale ve zvláštním doplňku (nazvaném Appendix no. 1), který pro svoji hru hráči z 99% nepotřebují
– nelze zapomenout na atraktivitu = Laws umožňují všechny vysoce atraktivní prvky, které např. nedávno předvedená jokgu neumožňuje (blok, hra za sítí, výběr míče mezi kolenem a hlavou) a povoluje hru po celé ploše
– a posledním, ale nikoli zanedbatelných cílem je bezpečnost hráčů = UNI se pyšní tím, že je to bezkontaktní sport vhodný pro všechny zájemce bez ohledu na pohlaví, věk či tělesné schopnosti
Když si tyto cíle porovnáme s nohejbalem a jeho pravidly, vidíme velmi silnou (nikoli však stoprocentní) shodu ve všech čtyřech oblastech. Aby tedy vznikla diskuze, zmíním se o tom, kde je na tom podle mne futnet lépe.
V unifikaci-shodě se nebudu zmiňovat o počtech dopadů, neboť futnet povoluje jak dva, tak dokonce tři dopady, ale předložím vám příklad hřiště pro dvojky. Pokrýt dvěma hráči plochu 81 m2 je velmi těžký úkol, a proto futnet vychází z přesvědčení, že dvojky mají blíže spíše k singlu než ke trojkám a že je třeba posílit obranu proti útoku – z toho pak vychází dvojkové hřiště shodné se singlovým. A kdo sledoval finálové dvojky na MS v Nymburku, dá mi za pravdu, že nebylo příliš výměn a pokud by se hrálo na trojkové hřiště, nebyla by snad výměna jediná. Bylo to sice na jeden dopad, ale z vlastní zkušenosti hráče i trenéra vím, že i v nohejbalu na dva dopady je při kvalitních vyrovnaných soupeřích výměn skutečně minimálně. Pochopitelně, hráči i odborníci jsou na to zvyklí a nepřijde jim to, co ale český laik nebo dokonce laik někde v zahraničí – toho tenhle systém „servis-příjem-náhra-bum, servis-příjem-náhra-bum“ na velkém hřišti nemůže zaujmout. Nohejbal je jako hra velmi jednoduchý, ale jeho formální pravidla by si měla vzít příklad z futnetu a jeho doplňku č. 1 – je žádoucí vlastní pravidla co nejvíce zjednodušit a vše složité vysvětlit v příloze k pravidlům, kterou bude legislativně udržovat komise rozhodčích. Vznikne tak dokument, který především pomůže rozhodčím, ale bude zajímavý i pro hráče a trenéry. Půjde o dokument živý, který bude reagovat na případné změny pravidel i nově nastalé nevyřešené situace, na druhé straně však díky práci nohejbalových odborníků bude závazný pro všechna školení nových rozhodčích.
Atraktivita nohejbalu je jasná a futnet v této oblasti převzal všechny nohejbalové prvky, které mu atraktivitu také zachovávají. Zde můžeme jedině diskutovat o tom, jestli jeden dopad hře mužů uškodil (chybí přešlapy a jiné fintičky) nebo pomohl (všichni jsou v pohybu, stále se něco děje). Mediální ochuzení a ztrátu nohejbalu však vidím v tom, že se dogmaticky lpí na posvátnosti hrací plochy a dotkne-li se nohejbalista třeba jen malíčkem něčeho za plochou, rozhodčí hru okamžitě ukončí.
Co se týká bezpečnosti hráčů, v nohejbalu stále přetrvává něco, co futnet už dávno vyřešil – zdraví hráčů musí být chráněno při jakémkoli souboji na síti. Futnet povoluje jedině neúmyslné dotyky soupeřů nohami pod kolenem dolů, vše ostatní je buď faul a bod nebo při úmyslném doteku žlutá nebo dokonce červená karta. V nohejbalu se stále setkávám s názory, že když se blok nehýbe a soupeř se ho při hlavičkování dotkne, tak to přeci žádná chyba není.
Na závěr, aby diskuze byla ještě zajímavější, si dovolím naznačit, jakými problémy v Laws of Futnet se letos chce UNIF Technical Committee zabývat:
– neshoda rozhodčích a (někdy) nový míč = částečně jsme to naznačili již loni, kdy jsme všechny signály rozhodčích, které neukončují hru, označili jako informativní. Co to znamená? Kdykoli tedy rozhodčí rozpaží nebo ukáže dlaněmi k zemi IN, jde o pouhou informaci druhému rozhodčímu, že se první domnívá takto. Jestliže druhý rozhodčí zapíská OUT a hru ukončí, nemají hráči ani trenéři žádné právo domáhat se nového míče z důvodu, že šlo o neshodu rozhodčích. Informativní signál totiž nemá žádný vliv na ukončení či pokračování hry, je nepovinný a není chybou, ani když ho rozhodčí ukáže, ani když ho neukáže. Z těchto důvodů chceme ve futnetu dokonce doporučit požívání IN pouze ve výjimečných případech při míči, který ukončil hru. I potom ale má zapískaný OUT přednost před IN!
– diskutujeme o tom, jestli neomezíme počet oddechových časů v singlech na pouze jediný. Důvod je zřejmý, a to mediálně velmi nezajímavé konce setů, kdy se za stavu 6:5 nejprve točí strany a pak si oba hráči vyberou oba tajmy. Spočtete-li to, tak se v poslední části třetího setu možná 3, možná až 5 minut nehraje, což laik i média oprávněně kritizují.
– s předchozím souvisí i návrh, aby se ve 3. setu neměnily strany. Je to diskutabilní, někdo může namítnout, že jedna strana je výrazně horší a že by to mělo být díky změně stran pro oba stejné. Na to já zase mohu namítnout, že ve 3. setu má lepší skóre (nebo vyhraný los) volbu a je jen na něm, co si vybere.
– poslední změna je pouze technická a jde jen o to, jestli povolit toleranci sítě +- 2 cm, nebo jen +‑ 1 cm či třeba +1-2 cm. Domníváme se, že v dnešní době kvalitních sítí i napínacích ústrojí je toleranci 4 cm příliš velká.
Dopředu upozorňuji všechny nesmiřitelné kritiky čehokoli nového, že tyto změny budou konzultovány v nově ustaveném UNIF Referee Committee za účasti zástupců většiny členských států. A protože ČR podle nich má ve světě zatím nejvíce aktivních hráčů nohejbalu-futnetu (i když to asi trumfnou ty údajné čtyři miliony hráčů jokgu v Koreji), dávám to k diskuzi i zde celé české nohejbalové veřejnosti. Hlas každého (parafrázuji-li jednoho z prezidentských kandidátů) budeme slyšet!
