(Brno) Na rozdíl od většiny svých oddílových spoluhráček se vidinou více zlatých medailí nemusela rozptylovat. Trojkoví nahrávači mají svůj specializovaný úkol jasně vymezen právě na tuto disciplínu. Disciplíny, která je v českých a slovenských krajích považována za nejatraktivnější a tedy dosažený úspěch v ní za nejvíce ceněný. O tom, že Česká republika si na posledním juniorském a ženském světovém šampionátu v Brně zajistila právě v této disciplíně mistrovské tituly v obou kategoriích, rozhodly i výkony KATEŘINY ČERVENKOVÉ z českobrodského Slavoje.
Kateřino, když to vezmeme od začátku. Cesta do finále byla procházkou růžovou zahradou, nebo tvrdým bojem?
Byla to pohodová cesta.
Čekala jsi, že od začátku budeš nastupovat v základní sestavě?
Úplně ne. Jsem ráda, že jsem se do sestavy dostala, že jsem mohla hrát.
Finále se Slovenkami bylo nervákem. Polovinu zápasu jste ovládly chytrou kombinační hrou, podpořenou kvalitní mezihrou, pak ale přišlo mnoho vašich nevynucených chyb v mezihře a bylo zle.
První set byl v našem podání skvělý, klapalo nám to. Ve druhém jsme začaly dělat chyby.
Přesně tak. Ve druhém setu vás nepřitlačil soupeř svou hrou, ale samy jste dělaly neuvěřitelné kiksy v základních herních činnostech. Čím se to přihodilo, když ne tlakem soupeře?
No, to já fakt nevím. Ale ráda bych to věděla.
Nemohlo to být tím, že jste už trochu podvědomě myslely na to, že Slovenky vypadají zlomeně a že nejsou tak nebezpečné?
Tím to nebylo. My jsme spíše asi moc chtěly. Řekly jsme si, že když to jedné z nás nepůjde, tak my ostatní jí pomůžeme. Jenže zkazila to jedna, zkazila druhá, pak třetí a chvíli nám to trvalo, než jsme se z toho vyhrabaly.
Trvalo, se zpackaným druhým setem už se moc dělat nedalo. Jaká byla taktika do rozhodujícího setu? Trenér v něm dost míchal sestavou.
Míchal, muselo se něco změnit. Kouč to vyměnil dobře a zvládly jsme to. Sebraly jsme se v závěru a chtěly to zlato vybojovat.
Při otočce stran v polovině třetího setu na vás trenér dost křičel a šiboval s posty hráček. O co tam šlo?
My jsme si nějak stouply a kouč chtěl, abychom hrály standard. A my nevěděly, co přesně ten standard je.
V závěru tohoto setu to s vašimi nadějemi ale nevypadalo vůbec dobře. Slovenky se utrhly a kráčely k výhře.
Strašně jsme chtěly vyhrát. Asi to na nás muselo být vidět.
Nakonec jste hrozbu slovenských mečbolů odvrátily. Pak přišly vaše velké chvíle. Do útoku se natlačila Lenka Plachá, do té doby ale dost nevýrazná.
Věřila si a já věřila jí. Tam jsme dostaly pokyn, že více má jít Lenka Cibulková, ale Lenka Plachá je dost zkušená smečařka a navíc Danku Peruňskou má přečtenou z klubu. Dopadlo to dobře.
Je nějaký rozdíl mezi tím, když vyhraješ zápas, ve kterém se daří a zápas, který otočíš na poslední chvíli?
Není, výhra je vždy cenná. Spíše mě štve, že jsme to nechaly dotáhnout do takového nerváku. Byly to jen naše zbytečné chyby.
Co tedy o vaší finálové výhře rozhodlo?
Jeden kraťas, štěstí a vůle. Jako vždycky!
