(Brno) Poté, co Marek Vedral na světovém šampionátu žen a juniorů ziskem titulu v singlu takzvaně „odšpuntoval“ český zlatý večer, přišlo na řadu finále dvojic žen. Lucie Vokáčová, Lucie Fischerová a JANA MÖGLICHOVÁ v nervydrásajícím souboji se Slovenkami zvítězily a pokračovaly tak v dobývání zlaté žíly, ve které se nakonec blýskalo hned pět krásných nugetů. „Jsem hrozně šťastná. O to víc, že to bylo tak těsné. Finále i semifinále,“ oddechla si po dvou těžkých nedělních bitvách českobrodská hráčka v rozhovoru pro Nohec magazín.
Jano, jak jsi už zmínila – i semifinále s Maďarkami bylo velice těsné. Podobné problémy měly i Slovenky v základní skupině. Bereš to tak, že se už nyní jedná v ženské kategorii o tři srovnatelné týmy?
Maďarky mají vynikající singlistku, jsou výborné ve dvojicích, ale myslím, že v trojicích jim ještě trochu na nás a Slovenky schází. Chybí jim vysoká razantní smečařka, jako je Danka Peruňská a naše Inka – Růžena Vrtišková ( tč. na mateřské, pozn. red.).
Ve dvojicích jsi měla úlohu blokařky. Tato taktika občas přinesla rychlé body, jindy se naopak mohla zdát neúčinná. Měli jste s trenérem domluveno striktně dodržovat tento model i ve finále proti Peruňské, která je jistě velkým blokařským oříškem?
Ano. A to zejména proto, že trefit se smečí kolem bloku do kratšího hřiště je pro nás, které jinak celou sezonu hrajeme na devět metrů dlouhý kurt, velmi těžké. Nejde jen o to soupeřku zablokovat, ale třeba také donutit k chybě.
Peruňská bezpochyby patří mezi nejobávanější soupeřky. Přesto se nedařilo servisem tuto hráčku vynechat z příjmu. Nevidíš to jako hrubku ve hře, která by se příště nemusela vyplatit?
Já nejsem servírující hráčka, ale podle mě je Danka opravdu velmi rychlá a je schopná si oběhnout většinu servisů. Lucka Vokáčová má natrénované velmi dobré podání, ale chápu, že v národním dresu před početným publikem a kamerami to není stejné jako na tréninku. Obzvlášť je takový servis těžký, když se nějaký předtím zkazí.
Ve finále sehrála roli žolíka Lucie Fischerová. Můžeš stručně ohodnotit její výkon?
„Fíša“ zahrála skvěle, byla čerstvá a přinesla nutnou změnu, hlavně v podobě technických úderů.
České ženy i junioři přivedli své mužské reprezentační kolegy do svízelné situace. Většina namlsaných fanoušků teď bude chtít i z Nymburka další přísun zlatého kovu. Jak věříš mužskému výběru, a po které disciplíně si podle tebe poslechneme českou hymnu?
To vůbec nedokážu odhadnout. Jak se říká – „je to kulatý“ – a někdy o úspěchu rozhodne třeba jeden těsný aut. Každopádně přijedu fandit a budu doufat, že domácí prostředí a podpora publika nastartuje chlapy k co nejlepším výkonům.
