(Žďár nad Sázavou) Proti jiným sebejistým vítězům působí plaše, možná až uťáple. Žádná rozmáchlá gesta, silná slova, návaly vzteku nebo radosti, takových projevů se od KARLA HRONA moc nedočkáte. Tichý subtilní mladík, hráč prvoligového Žďáru nad Sázavou, však už druhým rokem vládne tuzemským vyznavačům individuální disciplíny v elitní, mužské kategorii. Na šampionátu v jeho domovském městě potvrdil svou suverenitu, všech sedm svých soupeřů deklasoval (celkově sety 14:0, míče 140:73!) a tedy zaslouženě si stoupl na nejvyšší stupínek medailistů. Jen nečekaná událost, nebo totální výpadek formy by jej mohly připravit o nominaci do této disciplíny pro prosincový světový šampionát. Že by české kladivo na zahraniční singlisty tentokrát zafungovalo a vykovalo zlato?
Karle, ty ač poměrně mladý, jsi svou už tehdy velmi dobrou výkonnost nedokázal na dřívějších šampionátech dlouho přetavit do medailového zisku. Pak náhle bum a zlaté double.
Na svém prvním šampionátu jsem narazil na Kubu Mrákavu, se kterým jsem prohrál ve třech setech. Před dvěma roky jsem prohrál s Pavlem Kopem oba sety o míč.
Říká se, že obhájit titul je vždy těžší, než je premiérově získat. Platilo to i ve tvém případě?
Loni jsem měl nějaké zdravotní problémy, chytaly mě křeče. Letošní titul vypadá lehce. Vlastně skoro každý set jsem se dostal hned na začátku o dva nebo tři míče nahoru a hrálo se mi uvolněně. Cítil jsem letos velkou jistotu v útoku i obraně.
V předšampionátovém rozhovoru jsi hovořil i o tom, že jsi zvědav, jak se na tvé výkonnosti projeví domácí prostředí. Soudě dle výsledků, domácí prostředí pomohlo.
Opravdu jsem se trochu bál a nevěděl, co mám od toho čekat a zda se to na mé hře neprojeví. Nakonec to bylo super, podpora fanoušků mě nakopla.
Máš druhý titul v řadě. Zamrzelo by tě, kdyby tě minula nominaci na letošní mistrovství světa?
Zamrzelo, ale pokud se někdo ještě dostane do lepší formy, tak proč ne.
Ač na mezinárodní úrovni je singlová konkurence největší, po rozdělení na dvě mezinárodní federace největší hrozbu představují zejména slovenští hráči. Třeba na loňském pohárovém klubovém klání jsi skončil jako nejlepší Čech za trojicí košických hráčů. Cítíš se na to jít ve šlépějích Petra Bubniaka a porážet slovenské singlisty?
Já doufám, že se připravím dobře a dokáži je po vzoru Petra porazit.
Tak to je dobře. Zdá se, že se druhým titulem už přišla i větší sebedůvěra.
Oproti minulému roku se to sebevědomí naštěstí zvyšuje.
Co tvůj civilní život? Studuješ?
Studuji v Brně na Masarykově univerzitě, fakultu sportovních studií. Jsem ve třetím roce, končím bakalářem a pak se dál uvidí. Mám obor i regenerace a výživa ve sportu, takže teď si dělám kurzy na maséra, výživového poradce. Rád bych u sportu vydržel.
Hodně nohejbalistů dříve přistupovalo k odborným prvkům, jako jsou kompenzace, regenerace a další, dost odmítavě.
Já se snažím to zakomponovat do svého tréninku, navíc se snažím nemít jednostrannou zátěž.
V reprezentaci máš nálepku singlisty specialisty. Netoužíš se někdy ukázat trenérovi, že by jsi si zasloužil vyzkoušet i v dalších disciplínách?
Dvojky a trojky jsou pro mě úplně něco jiného, než singl. Spíš se zatím budu specializovat jen na tuto disciplínu.
