(Brno) Druhé největší město České republiky, to je Brno. Průmyslové a kulturní centrum Jižní Moravy skýtá spoustu možností také ke sportovnímu vyžití. Hraje se zde dobrý fotbal, basketbal, volejbal, hokej, skvělý baseball a spousta jiných sportů. Ale co český národní sport nohejbal?
První pokusy začínají těsně po válce na plovárně Riviéra a od začátku šedesátých let let i na dalších místech, jako jsou třeba Káčata, Brněnská přehrada, nebo lázně Zábrdovice. Neorganizovaně a s různými pravidly. Hlavními protagonisty jsou bývalí fotbalisté nebo volejbalisté. Teprve koncem šedesátých let jej začínají hrát i ostatní, dá se říci už čistokrevní nohejbalisté. Po založení Jihomoravského nohejbalového svazu, na kterém má lví podíl Jaroslav Hanák, byl v Brně založen nohejbalový oddíl Dopravní podnik Brno. Ten dlouhá léta hrál na čele jihomoravského přeboru a několikrát také nahlédl do nejvyšší soutěže. Posléze vznikl i oddíl nohejbalu Sokol Obřany a ještě později také Tatran Kohoutovice, dnes TJ Útěchov. V roce 1987 byl nenápadně založen docela blizoučko Brna také nohejbalový gigant a sběratel titulů posledních let, TJ Sokol Modřice. Jaké však bylo v Brně nohejbalové podhoubí, ta široká základna která tvoří fundament organizované špičky?
Na pláccích a plovárnách se hrál nohejbal stále. Skupiny byly od sebe ovšem odloučené a většinou jedna parta nevěděla, že nedaleko od nich na jiném hřišti hrává nějaká jiná skupinka. Prvním pokusem o sjednocení neorganizovaných nohejbalistů byla Odborářská liga. Začínala v osmdesátých letech skromně, ale se stále stoupající tendencí. Zpočátku ji tvořilo jen pár družstev z brněnských podniků a závodů. Za pár let ale hrálo v Brně již osmnáct podnikových družstev, ve třech výkonnostních skupinách. Každý závod či továrna si pokládal za čest mít svoje družstvo a vytvářel mu dobré podmínky k existenci. Vznikala rovněž spousta turnajů, kde se neorganizovaní hráči střetávali a měřili svou výkonnost. Několik jmen však potkáme v odborářské lize a později i v krajském přeboru, nebo i v nejvyšší soutěži, tedy první lize!
Odborářské soutěže tedy v Brně plnily úlohu třeba pražských a nebo plzeňských nižších soutěží. Sice kvalitativně nedosahovaly zmiňovaných, ale přesto jakousi slušnou úroveň měly. Devadesátá léta však učinila konec podnikovým družstvům a nižší organizované soutěže se prakticky rozpadly a ocitly o deset let zpátky. Někteří nohejbalisté se sice občas setkali na nějakém turnaji, ať už v Brně nebo v nejbližším okolí, ale to bylo asi tak vše. V roce 1999 se v brněnské BTS sešlo několik lidí, kteří už pracovali v nohejbalovém hnutí a dohodli se že založí Městský nohejbalový svaz Brno. Ještě téhož roku se odehrál za účasti sedmi družstev nultý ročník městského přeboru a měl mezi zúčastněnými kladný ohlas. Hned v roce 2000 se zůčastnilo osm družstev a postupem let další přibývala. V roce 2008 hrálo Městský přebor čtrnáct družstev, sice různé výkonnosti, ale s vekou chutí hrát. 
Družstva hrají o putovní pohár a na jeho podstavci je mimo jiné osmkrát zapsáno i jméno nejčastějšího vítěze, Komety Brno, jehož tým tvořili hlavně hráči bývalého DP Brno.
Kruh se uzavřel. V současnosti se do městského přeboru v Brně vrací hráči, kteří z něho, nebo z jiných neregistrovaných soutěží před několika lety vyšli a hráli i o ty nejvyšší pocty. Rudolf Gulda, Zdeněk Nečas, Jindřich Sedlák, Petr Skrušný, Jiří Kňažský, Ivan Valeš, Vladan Havránek nebo Zdeněk Zbořil. Ještě dlouho však bude trvat, než bude mít Brno takovou síť nižších soutěží, jako mají dnes Praha či Plzeň, ze kterých přichází daleko víc talentů do vyšších výkonnostních tříd. Navíc zatím tak velkému městu, jako je Brno, chybí systematická práce s mládeží a také spolupráce se školami se příliš nedaří, přes veškerou snahu a časté pokusy. Již šest let se třeba vždy na jaře odehrává přebor Brněnska základních škol. Ovšem žádná škola nereaguje na nabídky k užší spolupráci v oblasti nohejbalu. Škoda, neboť bez mládeže může být nohejbal v oblasti Brna za několik let opět popelkou.
