
Na první pohled se tato varianta zdá jako futuristická. Nicméně stačí zapátrat ve svazové historii a hle, tohle už tu přeci jednou bylo. Ano, řeč je o hře čtveřic. Tento druh hry se ale neujal, po několika letech turnajů této disciplíny upadl v zapomnění. Přesto stále lze nalézt pamětníky, kteří čtveřice nejen sledovali z pozice diváka, ale aktivně se účastnili turnajů čtveřic. Jedním z nich je bývalá opora pražského celku z Vršovic, FRANTIŠEK HOLÍK.
Františku, ty jsi unikát, jakým nepochybně hra čtveřic byla, zažil na vlastní kůži. Kde se turnaje čtveřic konaly?
„Čtveřice se začaly hrát na Císařské louce a pak se ještě hrálo na Libeňském ostrově, pod Libeňským mostem. Byly to jednodenní turnaje, stejné jako se hrají i dnes.“

„Servírovalo se do celého hřiště, čára podání nebyla. Na jeho příjem stáli všichni čtyři hráči na zadní čáře. Jeden z hráčů byl nahrávač, další jeden byl smečař. Tehdy se ještě vůbec na víc smečařů nehrálo. Blok, to byl v té době neznámý pojem, stejně tak se nehrálo za sakem. Víceméně se hlavně smečovalo hlavou, nejvíce podle sítě. Na obranu stáli v poli tři hráči vzadu u čáry a jeden stál, jak se dnes říká „na deblu“. Z těch tří zadních hráčů ten prostřední chytal zadní čáru, ty dva krajní pak svou postranní čáru. Nevýhodou bylo, že jeden z hráčů mohl být celý set úplně mimo hru, takže prakticky se hrálo ve třech.“
Nebylo právě to, že jeden z hráčů mohl zůstat nevyužitý, hlavním důvodem pozdějšího zániku této disciplíny.
„Nevím, ale každopádně hra byla dosti zdlouhavá. Navíc se nedávaly takové rány, jako dneska. Z tohoto pohledu to tehdy byla překopávaná, spíše technické balony. Kraťas se hrál bez roztáčení balonu, jen stažený za sako. O jeden míč se bojovalo klidně dvě nebo tři minuty.“





