(Nymburk) Ne každému se splní jeho sen. Jsou ale i ti šťastnější, kterým se to nakonec přeci jen podaří. Někdy, jak se ve sportovní hantýrce říká, na stará kolena. Takovým příkladem je i čerstvý republikový mistr trojic elitní mužské kategorie DAVID EŠNER. V sedmatřiceti letech už tolik nevěřil, že se někdy dotkne velkého zlata. Na šampionátu v Nymburce však předvedl famózní výkon a protože ani jeho spoluhráči nehráli zle, po zásluze vystoupil na nejvyšší stupeň.
Dlouho to vypadalo, že se kariéra mohutného smečaře a blokaře neoddalitelně chýlí ke konci. Na extraligové působení v dresu Nymburku a Českého Brodu, kde okusil v roce 2004 i ligové stříbro, usedl prach a s přibývajícími roky v první lize odcházela i forma. Ani na republikových šampionátech se mu nedařilo proniknout výše, než mezi poslední osmičku. Pak ale přišel přestup do Šacungu, kde pookřál a měl lví podíl na dalším ligovém stříbru v roce 2008 a bronzu v roce letošním. Právě trojice jsou jeho doménou a v lize to pravidelně potvrzoval. Na nymburský šampionát vyladil formu v pravý čas. Ke dvěma vysokoškolským titulům (JUDr. a Ing.) tak připojil i jeden sportovní a jeho radost byla bezbřehá.
Davide, co říci? Chtěl jsi to a máš to.
Tajně jsem ve skrytu duše doufal, že se konečně na šampionátu dostanu mezi nejlepší čtyřku. Zatím jsem vždy na republice končil maximálně ve čtvrtfinále. Na víc jsem se neodvažoval myslet.
Jak se vyvíjel šampionát z tvého pohledu? Dopoledne jste měli velké výkyvy v setech, které už vypadaly na jasný průběh.
Ráno nám to moc nešlo, ve skupině jsme doslova zkolabovali s čelákovickým béčkem. Vedli jsme ve třetím setu 9:6 a nedokázali proměnit čtyři útoky. Beru to částečně na sebe, byl to totální kolaps. Mysleli jsme si, že už to máme vyhrané a ztratili koncentraci. Takže jsme šli až ze druhého místa a čekalo nás tak ještě šestnáctifinále.
V něm vás docela zaskočila prvoligová Solidarita. Vilém Ungermann vás první set prakticky rozstřílel.
Proti Solidaritě jsem čekal těžký zápas, i když ve skupině skončili poslední a spousta lidí je odepisovala. Já Ungermanna a Průchu znám dobře, hrávali jsme spolu v Českém Brodě a oni se dokáží vyhecovat. Že to bude ale tak těžké, to jsem nečekal. Oni na nás první set vlítli a deklasovali nás. Ve druhém už jsme to zmobilizovali a ve třetím se štěstím vyhráli celý zápas.
Těžký soupeř vás čekal ve čtvrtfinále, a to čakovická první sestava s Mrákavou, Kubicou a Pachmanem.
Letos se nám proti nim v lize moc nedařilo. Byl z toho opět třísetový zápas, ale v rozhodujícím setu už jsme nikoho nenechali na pochybách, že taháme za delší konec.
Další třísetový zápas přišel ve čtvrtfinále proti první sestavě Modřic s Kopem, Pelikánem a Topinkou. Těžký nejen soupeřem, ale hlavně pro nepříjemné zranění Kalase, které mohlo vaše ambice dost oslabit.
Nic jsme nepodcenili, Modřice určitě budí respekt u všech soupeřů. Vyhráli jsme první set, bohužel ve druhém za stavu 8:8 přišlo nepříjemné zranění Fandy Kalase, kdy si opravdu hodně podvrknul kotník a to nás vyvedlo z tempa. Nakonec ale Fanda pokračoval, ale set už jsme nezachránili. Ve třetím setu jsme se s Pepou Řehákem dohodli na změně nahrávky, sedělo mi to a povedlo se nám bodovat z každého útoku. Něco jsem i zablokoval.
V semifinále vás čekalo oddílové derby. Bylo co z loňska oplácet. Vůbec to ale s vámi nevypadalo dobře.
Do této doby se nám nepodařilo naší druhou sestavu na velkých akcích porazit. Jak Doubrava, tak Holub nebo Stejskal, to jsou špičkoví hráči. Třeba takový Stejskal dnes hrál po zranění a po jediném tréninku. Je to nedoceněný hráč, jednoznačně patří do reprezentace. Do semifinále vstoupili jako favorité, první set vyhráli 10:5 a ve druhém vedli 5:2. Pak pro mě nepochopitelně změnili nahrávku i útok a vykazili. Set se nám tak podařilo vyhrát. Ve třetím setu už jsme měli větší vůli po vítězství. Prostě jsme si řekli, že to chceme a podařilo se.
Nakonec přišlo finále s modřickými mladíky. Neviděli jste se už s titulem, resp. nehrozilo z vaší strany mírné podcenění?
Pospíšila s Müllerem znám velmi dobře. Pospíšil je mladý, ale razantní, kope to z výšky. Müller se po přestupu z Vyškova psychicky uklidnil a je to jeden z top hráčů v republice. Neznal jsem jen mladého Rosenberka. Přeci jen je mezi ním a mnou rozdíl jedné generace. Nepodcenili jsme je, my už jsme neměli co ztratit, medaile byla jistá. První set byl poměrně hladký, ve druhém jsme už tradičně polevili. Měl jsem štěstí, že moji spoluhráči mi dodali další síly a ještě se i ten druhý set podařilo vyhrát.
Pak přišlo to, na co jsi tak dlouho čekal.
Musím hlavně vyzdvihnout své spoluhráče. Myslím, že jsem měl na ně štěstí. Jak Fanda Kalas, tak Pepa Řehák jsou výborní kluci i mimo nohejbal. To je hodně důležité pro to, aby to fungovalo i na hřišti. Dali jsme do toho ohromnou chuť po vítězství a když k tomu vezmu svůj věk a Fandovo zranění, tak si myslím, že jsme si to hodně zasloužili.
Je titul z trojic pro tebe největším dosavadním úspěchem v kariéře?
Mám dvě stříbra a bronz z extraligy. Takto velký turnaj, jako je mistrovství republiky, jsem ještě nevyhrál. Takže to řadím minimálně vedle těch stříbrných medailí. Když nad tím teď přemýšlím, tak možná ještě výše. Přeci jen je to zlato.
