Jednou z tradičních věcí, který dlouhodobě sužují nohejbal, jsou spory ohledně nejednotných pravidel, resp. paralelní existence několika forem nohejbalu v soutěžích. Jako každý spor, i tento má negativní vliv jak na hráče, tak na práci funkcionářů. Jednotná pravidla, resp. jediná existující forma nohejbalu by pozici nohejbalu výrazně zlepšila. Zatím je to ale utopie.
Dnešní situace nápadně připomíná dobu před cca 20 lety. I tehdy se objevily první pravidlové spory. A to díky mezinárodním choutkám nohejbalu. Zatímco v tehdejší ČSSR existovala pouze 3-dopadová forma, ve světě se hrálo převážně na dopad jediný. Logická vůdčí role ČSSR a jejích následovníků však dostala citelnou ránu už v podobě vzniku mezinárodní federace IFTA v roce 1987. Češi (a Slováci) u jejího zrodu nestáli a tím prakticky byli pozdějším vstupem odsouzeni do pozice řadového člena. Důsledky nese ČR dodnes.
Snahou některých českých činovníků bylo zabezpečit pozici ČR (ČSSR, ČSFR) v mezinárodním hnutí a soutěžích. I proto vzniká ČSFTNF (všimněme si toho spojení FTN), slovně vyjádřeno Československá fotbaltenisová nohejbalová federace, která však brzy zaniká z důvodu rozdělení republiky na dva samostatné státy. Už tehdy se někteří funkcionáři odvažují hovořit o nutnosti dojít k určitému kompromisu na mezinárodní scéně, který by zajistil, že český nohejbal nezůstane jen tím „českým“ a nebude tak kopírovat vývoj v např. házené. Jenže v konzervativním domácím hnutí nemusí být taková aktivita žádoucí. A tak někteří končí s trnovou korunou. Jak se většinou v takových případech stává, další vývoj je nejen očistí, ale i prokáže osvícenost jejich myšlenek. Potrvá ještě několik let a 2-dopadový kompromis zakotví nejen v mezinárodních, ale i českých soutěžích. Dnes například u mužských soutěží ČNS reprezentuje dvě třetiny soutěžních úrovní a téměř polovinu účastnických družstev.
Nejvyšší základní dokument ČNS už mnoho let jasně říká, že „cílem svazu je rozvíjet nohejbal ve všech jeho formách v České republice i v zahraničí“. Klíčové je tedy sousloví „ve všech jeho formách“. Dnes prakticky z pohledu diferenciace podle počtu dopadů existují tři formy nohejbalu – na 1, 2, 3 dopady míče. Používání rozdělujícího termínu nohejbal nebo fotbaltenis pro některé formy je zavádějící. Vždyť třeba termínem fotbaltenis byl prokazatelně označován nohejbal už ve čtyřicátých letech minulého století v Československu. A hrálo se volejbalovým míčem přes síť ve výši 90 cm. Vzpomeňme dobu před dvaceti lety. Tehdy byla nohejbalem titulována 3-dopadová forma a fotbaltenisem 2-dopadová. Dnes naopak 2-dopadová forma je titulována nohejbalem a fotbaltenisem 1-dopadová. Přiřazovat tak pevné termíny různým formám nohejbalu se ukazuje dosti pomíjivým. Své o tom vědí i funkcionáři, kteří dříve horlivě bojovali proti 2-dopadovému „fotbaltenisu“ a dnes 2-dopadový „nohejbal“ zarytě obhajují.
Vzhledem k současné pozici ČR v mezinárodní federaci a celkovému mezinárodnímu vývoji moc nelze očekávat, že by se 2-dopadový kompromis podařilo v blízké době prosadit. Hlavní nebezpečí pravidlových sporů s dopady netkví v samotných počtech dopadů (nezaujatý divák jistě rád navštíví i bezdopadový nohejbal, pokud mu bude naservírován v odpovídající kvalitě prostředí a služeb, viz třeba příbuzný Sepaktakraw), ale v jejich jednoduchosti, díky které se k němu vyjadřují i ti, kteří na opravdové zásadní problémy nohejbalu řešení předložit nedovedou. I proto pravidlové spory jsou hlavní náplní každého kongresu mezinárodní federace a současný stav jistě vyvolá i širší diskusi v tuzemském svazu.
Svou úvahu k problematice přidává současný prezident ČNS a ex-viceprezident FIFTA KAMIL KLENÍK. „Náš český nohejbal stojí na dlouhé tradici s postupným vývojem až do dnešní podoby a nemá potřebu se měnit pro širokou rekreační a výkonnostní základnu od okresních soutěží až možná po 1.ligu. Oproti tomu mezinárodní nohejbalová komunita nemá v současné době potřebu se přizpůsobovat našim českým poměrům – jejich současné postoje jim přeci zajišťují čím dál větší vyrovnanost výsledků. Jakmile zbrkle vystoupíme z dnešní FIFTA, tak si tím zcela jistě nepolepšíme, sport bez vlastní reprezentace neznám. Můžeme však pracovat na založení nové mezinárodní organizace, fungující na principech solidnosti a vzájemného respektu či uznání. Ale žádná země, která do toho s námi půjde, se nevrátí ke dvěma dopadům na té nejvyšší úrovni – MS, ME mužů! Ony totiž nevznikly na principech masovosti na osadách a plovárnách jako my. Jejich hráči pocházejí převážně z fotbalu a jemu příbuzných sportů, jako je futsal a plážový fotbal, beachsoccer. Toto jsou tedy holá fakta. Můžeme rozvíjet teorie, ale musíme vždy brát toto vše v úvahu. Osobně si myslím, že pokud náš nohejbal zůstane pouze sám pro sebe na českém dvorečku, tak zřejmě nezanikne, ale rozhodně nepůjde kupředu. Průměr hráčské základny bude postupně stárnout a zůstane vše pouze v rovině zájmového kroužku bez motivace něco dokázat. Již dnes máme velké problémy získat své lidi pro práci rozvoje, mládeže, propagace a řízení soutěží. A když vymizí i možnost poměřování se zahraničím, tak si neumím dost dobře přestavit, čím budeme motivovat mládež a dobrovolné činovníky. V současné nelehké době bychom neměli stavět překážky těm nejlepším z nás, aby se mohli kvalitně připravovat pro mezinárodní způsob hry. Měli bychom raději najít způsob jak uspokojit oba systémy dohromady. Nejsme NHL ani Premier League, to je především velký byznys a proto je samostatně životaschopný. Nohejbal takové prostředí nemá a mít asi nebude.“
Tento názor jistě nalezne řadu odpůrců. Dokonce někteří činovníci hovoří o tom, že za současné situace nemá 2-dopadová hra v soutěžích opodstatnění, protože svět hraje na jeden dopad a širší základna v ČR na dopady tři. I to má svojí logiku. Otázkou je, kdy už konečně někdo dokáže předložit odborný posudek všech forem nohejbalu, s uvedením jejich hlavních výhod a nevýhod. Do té doby totiž bude pro každého těžké argumentovat a přesvědčovat hnutí o své pravdě. Každopádně by ale nebylo moudré jitřit atmosféru nebo naslouchat všudypřítomným populistickým výkřikům a zavírat dveře jedné, druhé nebo třetí formě nohejbalu. Ostatně znění stanov ČNS tu otevřenost zatím zachovává. Dobu preference naschválů nad zdravým rozumem snad už má nohejbal alespoň v ČR definitivně za sebou.
