(Lensedly) Jubilejní 50. ročník posázavské klasiky, mezinárodního turnaje trojic Šacung OMV, je již minulostí. I přes hrozbu nevlídného počasí se nakonec sobotní den proměnil v téměř jasný a účastníky tak provázely sluneční paprsky. Nádherný dárek si k jubileu dal domácí klub. V osadním areálu v Kališti – Lensedlech totiž pozvedla putovní trofej nad hlavu první domácí klubová sestava a navázala tak na devět let starý triumf.
„Vyšlo počasí a dorazily více než tři stovky diváků, kteří v pověstné kleci vytvořili bouřlivou kulisu. Vážíme si oddílů, které svou účastí přijely pogratulovat k jubileu. Báli jsme se, že menší počet účastníků bude na škodu, ale opak byl pravdou. Podle reakcí se tento model, který byl vlastně kopií prvních ročníků výběrového turnaje, divákům líbil. Odpadlo i přejíždění trojic na další hřiště a netříštila se kvalita. Když připočteme velký ohlas na vložené exhibice i tečku v podobě vítězství naší první sestavy, kdo by nebyl trošku hrdý,“ řekl předseda klubu Miloslav Ziegler.
Turnaj, který byl dotován cenami v celkové hodnotě 100.000 Kč, zahájilo 12 trojic, rozdělených do čtyř skupin, které rozhodly o rozřazení do vyřazovacího pavouka play-off. Osmifinále svedlo dohromady druhé a třetí sestavy ze skupin a přineslo dvě překvapení v podobě výhry Zruče – Sence (Škabroud, Smola, Vaňourek) nad Hlohovcem (Ifka, Kůrka, Gebel) a čtvrté domácí sestavy (Kanda, Zajíc, Šimánek) nad tou třetí (Ešner, Kadeřábek, Štěpař). Vítězové osmifinálových duelů poté narazili na vítěze základních skupin. Z nich tři pokračovali ve vítězné sérii do semifinále, padl jen ten čtvrtý, a to v derby dvou trojic z Karlových Varů. Papírově třetí sestava zdolala tu druhou (J. a M.Medkové, Dvořák). Z posledního čtvrtfinále se odehrál jen první míč, poté zručsko-senecká trojice zápas skrečovala pro zranění Škabrouda (kotník).
Semifinále svedlo dohromady těžké váhy turnaje. Vždyť ve všech čtyřech trojicích nastoupilo hned deset současných nebo bývalých reprezentantů a mj. i šest vítězů předchozích ročníků turnaje. V prvním semifinálovém zápase se k radosti domácích příznivců lehce popasovala elitní domácí trojice s obhajujícími Modřicemi. Druhé semifinále nabídlo karlovarské derby, ve kterém si áčko také poměrně snadno poradilo s céčkem. Zápas poražených semifinalistů o bronz nabídl nevyvážený zápas. Obhájci vítězství z posledních dvou ročníků z Modřic ale zvládli třetí set a bronz byl jejich.
Finále nabídlo souboj dvou nejlepších dlouhých smečařů české reprezentace, Doubravy a Vankeho, kterým zdatně sekundovali ostatní hráči. Průběh zápasu byl vyrovnaný, ale od poloviny setů držela vedení vždy domácí sestava, mocně povzbuzovaná publikem. Zápas podle očekávání rozhodly detaily, zejména to, že Doubrava kromě výborného útoku v klíčových chvílích podržel i na bloku a na pravé straně obrany Stejskal působil jistěji karlovarského Chytry. Domácí klubová sestava tak vyplnila osmileté čekání, které částečně zmírňovaly jen triumfy hráčů Šacungu v dresu složených sestav nebo ligových výběrů. Vítězná trojice se tak mohla kromě jubilejního zápisu na hlavní trofej potěšit i šekem na 50.000 Kč, dosud nejvyšší odměnou pro vítěze turnaje.
„Nejtěžší to pro nás bylo dva dny před turnajem. Jirka Holub měl velké bolesti zad a s jeho účastí to nevypadalo. Už jsme začali shánět náhradníka, ale Jirka se nakonec přece jen dal trochu dohromady. Když se ale v prvním zápase dostal na úder a viděl jsem, jak se tváří, měl jsem obavy. V tomto ohledu pro nás bylo velkou výhodou, že jsme díky dvěma volným zápasům ušetřili síly. Ten první byl díky přímému postupu z prvního místa v základní skupině, ten druhý pak ve čtvrtfinále se Zručí-Sencem, kde soupeř pro zranění zápas hned po zahájení skrečoval. V semifinále už nás čekal dvojnásobný obhájce z Modřic. Rozhodlo to, že se mi podařilo Kopa pokrýt blokem a ten se pak snažil vyhýbat a Jirka s Petrem v poli to posbírali. Výhra nám pochopitelně dodala sebevědomí pro finálový zápas. Stanovili jsme si určitou taktiku a tu dodrželi. Znovu rozhodovala naše lepší mezihra a pár bloků v klíčových chvílích. Zejména v té, kdy jsme ve druhém setu prohrávali 1:3 a otočili to na 4:3. V úplné koncovce jsme měli dvoubodový náskok, ale Karlovy Vary to dorovnaly. Za 9:9 útočil Jirka, trefil ale blok, roztočený míč u sítě ve skrumáži hráčů mi Petr nadzvedl a já to napálil z druhé do volného středu. Výhru určitě řadím mezi své největší úspěchy. Na Šacung jsem jezdil od svých šestnácti let. Vzpomínám, když jsem zde poprvé uspěl čtvrtým místem, ještě v dresu Velkých Petrovic. Byl jsem i druhý v barvách české reprezentace, teď už jsem se konečně dočkal. Gratulace od spousty lidí po zápase byly opravdu hodně příjemné,“ usmíval se smečař a blokař vítězné sestavy Jiří Doubrava.
Součástí turnaje byly i tři doplňkové akce. První bylo ocenění současných i minulých osobností turnaje. Čestné uznání z rukou člena nohejbalové Síně slávy Vladimíra Vilimovského a posledního žijícího zakladatele osady Stanislava Šulce tak obdrželi Lubor Chvalovský, Jiří Šmejkal, Karel Bláha, Radek Pelikán, František Kalas, Josef Rezek a Petr Voldřich. Druhou akcí byl zápas veteránů mezi domácí osadou a blízkou osadou Merida. Domácí borci zápas dovedli k výhře a nejstarší hráč vítězné sestavy si tak mohl nechat políbit alkoholem dezinfikovanou nohu od nejmladšího hráče poražené formace. Tímto potupným aktem totiž končily dřívější vyzývací mače. Třetí akcí byl zápas Sparta – Slavia v podání fotbalových internacionálů. Nakonec se radovala Sparta s Horstem Sieglem a Michalem Bílkem, která ve dvou setech pokořila slávistickou sestavu Pavla Kuku a Ladislava Vízka.
Konečné pořadí turnaje:
1. SK Šacung VHS Benešov 1947 „A“ (Doubrava, Holub, Stejskal)
2. SK Liapor Witte Karlovy Vary „A“ (Vanke, Bíbr, Chytra)
3. TJ Sokol SDS Exmost Modřice (Kop, Pelikán, Kokštein)
4. SK Liapor Witte Karlovy Vary „C“ (Bláha, Musil, Babka)
All Stars Team: Doubrava, Musil, Stejskal
