(Praha) Listopad naservíroval nohejbalistům lahůdku v podobě mužského světového šampionátu. Ale zároveň mohl udělat radost i zájemcům o historii tohoto sportu. Z pera redakčního kolegy MARTINA MARŠÁLKA vzešel po roce druhý díl knižní řady Osadní toulky, která mapuje dva české fenomény – tramping a nohejbal.
Další část knižní řady Osadní toulky znovu čtenáře zavede na místa, kde se před stoletím zrodily zmíněné dva české vynálezy. Tramping jako specifický životní styl a nohejbal jako pohodový sport spojily síly právě na trampských osadách. Po předchozím putování osadami v okolí Prahy v povodích Vltavy a Berounky přivádí druhá část čtenáře na Zlatou řeku, v trampské terminologii takto označovanou Sázavu. Ajax, Údolí slunce, Staří kamarádi, Rychlá řeka, Údolí Zlatého potoka, Toronto, Údolí ticha, Kondor, Měsíční údolí, Ztracená stopa, Sioux, Albatros, Údolí návratu, Merida, Šacung, Soumrak, Údolí raků a desítky dalších jmen osad představí historii svého vzniku, na mnoha fotografiích svou minulou i současnou podobu, historii osadního nohejbalu, včetně vzpomínek pamětníků. Nedílnou součástí publikace jsou podrobné mapy s vyznačenými osadami.
Vydavatelem je stejně jako u prvního dílu nakladatelství Mladá fronta. Celobarevná publikace má 224 stran na křídovém papíře, základní prodejní cena činí 279 Kč. Vydána je ve shodném nákladu s prvním dílem, počtem 2500 ks. Dostupná je v řadě knihkupectví. Bližší informace o publikaci lze nalézt na stránce www.osadnitoulky.cz.
„První díl řady byl vydán s otazníkem, zda se tato aktivita setká se zájmem u těch, kteří mají rádi nohejbal, tramping, trampské osady a trampský sport obecně. Ukázalo se, že toto spojení zafungovalo a zájem o publikaci už teď překonal očekávání. Nohejbal i dění na trampských osadách se zapsaly do moderních českých dějin a pro řadu lidí je to srdeční záležitost. Reakce některých zejména nejstarších pamětníků, kteří si publikaci koupili, byly opravdu dojemné. Taková reakce vždy potěší a dá impuls pro další práci, protože v nohejbale se děkování moc nenosí. První díl přinesl pohled na 131 osad na Berounce a Vltavě a mě pouze mrzí, že stanovený rozsah publikace jim neumožňoval dát větší prostor. Ve druhém dílu je uvedeno 92 osad v Posázaví a musím říci, že považuji druhý díl za o něco lepší. Zejména díky tomu, že menší počet publikovaných osad umožnil některým věnovat o stránku více. Čtenář to pozná zejména na větším množství historických fotografií. Určitě pozná posun i v textové části, kde jsem ještě zvýšil aktivitu při získávání historických podkladů. Padlo na to výrazně více návštěv jak na samotných osadách, tak v různých archivech a obecních úřadech. Někdy to bylo doslova detektivní pátrání a místy člověk musel být opravdu hodně neodbytný. Musím konstatovat, že pokud by se místo nohejbalu mapoval volejbal, byla by to práce výrazně jednodušší. Tak jsme alespoň volejbal v něčem předběhli. Je pozitivní, že Osadním toulkám věří i jeden z největších nakladatelů na trhu a kromě podpory vydání ze strany ČNS a KNS se podařilo najít i další podporovatele. Naše vzájemná spolupráce nekončí, v současnosti jsou shromažďovány podklady k další dvojici dílů, z nichž třetí by měl vyjít v průběhu roku 2018. Zároveň s podklady pro Osadní toulky se daří shromažďovat i podklady pro archiv Českého nohejbalového svazu a snad brzy dojde i k vydání dějin nohejbalu. O společenské úrovni každého sportovního svazu svědčí i to, jak se jeho členové zajímají o své dějiny, o své osobnosti,“ řekl autor.
