(Vitoria, Španělsko) Své parádní vystoupení rozehráli na pod hlavičkou EFTA v pořadí prvním evropském juniorském a ženském šampionátu i čeští mladíci. Jejich úsilí bylo nakonec korunovanáno dvěmi zlatými a jednou stříbrnou medailí, což z ČR v součtu udělalo nejúspěšnější zemi turnaje. V roli hlavního trenéra byl u toho i bývalý český reprezentant PETR NADYMÁČEK.
Trenére, jak se vám ve Vitorii líbilo, pominu-li tu výsledkovou stránku?
Organizace mistrovství byla na špičkové úrovni. Celý turnaj se odehrál v krásném všesportovním areálu ve Vitorii, byl zde vnitřní i venkovní bazén, fitcentrum, hala se třemi kurty vedle sebe i s pěknými tribunami, ve které se hrál až na dvojky náš nohejbal, ledová plocha, po které se proháněla asi dvacítka malých krasobruslařek. Ten sousedil s obří arénou na basket, která se dle místních rozšiřuje na kapacitu asi 15.000 diváků. Vitoria leží asi 70 km od Bilbaa kde se přistávalo, z Bilbaa do Vitorie se jelo asi hodinu autobusem. Naše výprava byla ubytovaná v hotelu, 30 minut pěšky ke sportovnímu areálu, autobusem to byla chvilka. K výborné sportovní úrovni turnaje určitě přispělo i to, že se hrálo s míči Gala, přes sítě, které známe z našich soutěží.
A ta výsledková stránka, zejména z pohledu vašich svěřenců?
Před turnajem jsme přišli o jeden nepřehlédnutelný trumf do trojek, bohužel Ondra Matějka těsně před odletem dostal příušnice. Na první pohled je to jedno, turnaj se dá odehrát i v pěti lidech, ale hned po příletu nám bylo oznámeno, že vzhledem k neúčasti Ukrajiny se mění hrací systém a bude pouze jedna základní skupina v šesti. Což ale znamenalo, že odehrajeme v každé disciplíně pět utkání ve skupině včetně souboje se Slováky. Takže místo sedmi lehčích zápasů ve skupinách jich na nás čekalo 15, včetně tří se Slováky. K tomu navíc tři zápasy v semifinále a další tři ve finále, takže na dva hrací dny docela slušná porce. Hrálo se na všech třech kurtech vždy jedno kolo žen a jedno kolo juniorů. A aby se trenéři nenudili, tak trenéři juniorů pískali zápasy žen a naopak. Navíc kapitán týmu Kristián Pacejka si od třetího zápasu dvojic začal stěžovat na natažený sval, což mu vadilo naštěstí jen při bloku. Při ostatních činnostech ne, takže se na bloku vesměs střídal Lukáš Zrubecký a Martin Strejček. Krom toho podobné problémy pomohl řešit svými kouzelnýma rukama masér Petr Lukáš.
Nyní tedy pojďme k jednotlivým disciplínám. Singl v podání Petra Vorudy dopadl zlatou medailí na jeho krku.
Vybrat vhodného hráče pro tuto disciplínu nebylo vůbec snadné. Momentálně není v juniorech nikdo, kdo by v této disciplíně nějak výrazně převyšoval ostatní a navíc hrál v dorostenecké lize pravidelně na tomto postu. Ve většině klubů se buď střídají dva či více hráčů, nebo hraje singl starší ročník. Na soustředěních vždy vzájemné souboje všech adeptů měly společné dvě věci, spousta nevynucených chyb a velice těsné výsledky. V prvních dvou zápasech ve skupině hrál Petr Voruda proti relativně slabším soupeřům v pohodě, šlo v podstatě o to, zvyknout si na prostředí a vyzkoušet různé herní varianty. V utkání s Francouzem už byl k vidění velice pěkný zápas. Levonohý soupeř až na několik chyb v koncovce byl naprosto srovnatelný s Petrem, ale po prohrané první sadě již druhý set doslova vyházel. Se Slovákem to bylo samozřejmě velice vyrovnané, Petr rozhodl větším klidem v koncovkách a možná i větší odvahou, nebál se jít za vítězstvím. Na rozdíl od Slováka, který v koncovkách většinou vsadil na obranu a jistotu bez rizika. Za zmínku stojí, že ve skupině Slovák prohrál i se Švýcarem. Petr v posledním zápase Švýcara porazil, přestože prohrál první set a byl to opravdu velmi vyrovnaný zápas. Soupeř téměř nechyboval a docela dost bodoval. O vyrovnanosti svědčí i to, že přes Petrovo vítězství 2:1 prohrál na míče 26:28. Možná že tento duel vlastně Petrově hře hodně pomohl. Protože si jednak dokázal, že otočit zápas po prohře v první sadě stejně jako proti Slovákovi opravdu umí. A hlavně tento duel vyhrál chytrostí a také útočným pojetím a přesto s minimem nevynucených chyb. Po vítězství ve skupině bylo jasné, že v semifinále narazí na Francouze. Zápas byl od začátku oboustraně trošku nervózní a soupeř dlouho vedl o 1-2 body, ale v koncovce i s trochou štěstí Petr vyhrál, ale v druhé sadě hrál Francouz na hranici rizika, několikrát mu pomohla i páska a tak byl stav srovnaný 1:1. Ještě při změně stran za stavu 6:5 pro nás to vypadalo všelijak, soupeř v té době působil na hřišti jistěji, ale Petr právě v koncovce třetí sady hrál doposud asi nejlépe a zaslouženě vyhrál tuto hru nervů 2:1 (9, -8, 7). Druhé semifinále jsem pískal, bylo to opravdu utkání výborné kvality, dlouhé výměny, ale žádná překopávaná, oboustranně velice útočně laděné. V prvním setu zvládl lépe koncovku Slovák, ve druhém už jasně vedl 8:3, ale v tento moment začal hrát najednou opatrně, ustrašeně, jenom překopával a čekal na chybu soupeře. Ten naopak ještě více riskoval a set vyhrál. Ve třetím setu střídavě vedli oba, ale nakonec byl doslova štastnější a ne lepší Slovák 2:1 (8, -9, 9). Ve finále začal Petr asi trošku nervózněji, možná trošku více přehecovaný, než bylo potřeba. Několik výborných zakončení poslal do těsného autu, takže od počátku byl pod velkým tlakem, soupeř hrál tak trochu profesorsky. Od druhého setu začal hrát Petr trošku jinak a ono to začalo fungovat. Po druhém setu byl poměrně rychle stav srovnaný. Třetí sada byla tradiční loterie, Petr vedl 6:3, ale Slovák to nevzdal a vyrovnal. V koncovce už bylo trošku toho štěstí na naší straně a Petr tedy vyhrál 2:1 (-7, 5, 9). S Petrem do singlu to byla prostě šťastná volba, ve třech zápasech dokázal otočit po prohrané první sadě, úžasně bojoval. Často hrál opravdu takticky, navíc může hrát i příští rok, tak uvidíme…
Další naše zlatou radost přinesla disciplína deblů. Tu obstarali Martin Strejček, Kristián Pacejka a Lukáš Zrubecký.
V základní skupině se proti slabším soupeřům vystřídala celá trojice, ale v klíčových duelech už většinou hrál Martin Strejček s Kristiánem Pacejkou. Ve skupině jsem byl překvapen herně jak Švýcary, tak Slováky. Příjemně Švýcary, kteří nejprve vyklepli 2:0 Slováky a potom vzali set i nám, i když ve třetím setu to bylo už jednoznačně pro nás. Nemile pak Slováky, když po porážce od Švýcarů podlehli celkem jednoznačně i nám. A řekl bych že především v poli a mezihře byla naše dvojice výrazně před soupeři. V semifinále tedy naši kluci jasně dominovali i přesto, že soupeř nehrál zase až tak špatně. Ve druhém semifinále se Slovákům podařilo vrátit soupeři porážku ze skupiny i s úroky. V očekávaném finále doslova excelovala naše sestava. Byl to doslova koncert, téměř bez chyb, soupeř si s naší pestrou hrou v útoku nevěděl rady. Kluci v obou setech vždy odskočili v polovině setu o tři míče a jenom s přehledem dohráli koncovku. Opravdu svým koncentrovaným výkonem ve finále, s takto kvalitním soupeřem, byli o třídu lepší. Ukázali, že jsou prostě suverénně nejlepší dvojice na turnaji. Klobouk dolů!
Na řadu přišly trojice a v nich ke zlatu chybělo málo. V sestavě se protočili všichni hráči z předcházejících disciplín, které doplnil Michal Fišer.
Základní sestavu tvořili Kristián Pacejka, Martin Strejček a Michal Fišer. Lukáš Zrubecký dostřídával a ve skupině si zahrál i Petr Voruda. Ve skupině soupeři příliš nezlobili, přestože jsme se snažili méně vytěžovat oba klíčové hráče pro dvojky. Samozřejmě v utkání proti slovenskému soupeři hrála základní sestava a byl to velice vyrovnaný souboj 1:2 (30:33 na míče). I přes porážku jsem se shodl s trenérským kolegou Vlastou Kubínem, že víme, jak na Slováky ve finále. Samozřejmě ještě nejdříve bylo nutné vyhrát semifinále se Švýcary, ale to bylo poměrně snadné. Kluci hráli velice zodpovědně, ani náznak podcenění. Slováci s Francií také doslova zametli 2:0. A v očekávaném finále na slovenské straně zezačátku zlobil hlavně Bertko na bloku. My většinou o bod vedli, ale v koncovce první sady se více začal prosazovat svou razantní smečí slovenský kanonýr Kubica a bohužel ve dvou výměnách se k soupeři přiklonilo i ono pověstné štěstíčko. A když se ve druhé sadě přidal i v poli výborně hrající singlista Sadílek, tak i přes naše střídaní najednou soupeř vedl až rozdílem pěti bodů. S blížícím se závěrem se schylovalo k vyrovnané koncovce, ale dva naše trochu zbytečně pokažené útoky za stavu 7:9 pomohly Slovákům k radosti.
Předpokládám, že u Petra Nadymáčka po šampionátu vládnou příjemné pocity?
Celkově hodnotím po sportovní stránce naše vystoupení jako výborný výsledek. Především v singlu byla vyrovnaná čtveřice hráčů, navíc bych řekl že Švýcar byl herně nejlepší, jenom asi taktika a chytrost byla na naší a slovenské straně výrazně kvalitnější. Ve dvojicích ve skupině byly tři kvalitní sestavy, ale jak už jsem zmínil, tak Martin s Kristiánem jako debl naprosto vyčnívali nad ostatní. A ve trojicích jsme my byli asi nejpestřejší, Slováci nejdůraznější a Švýcaři trochu doplácejí na užší kádr a také asi na špatnou organizaci hry. Prostě absence taktiky, nějaká změna hry v případě, že se nedaří. Francouzi se viditelně zlepšují, Rakušáci jsou fotbalisti s výbornou kopací technikou, ale zřejmě to nehráli moc dlouho a domácí hráli normální nohejbal. Je na nich znát úžasný cit pro míč, hravost, jenom se mu věnují příliš krátce, necelý rok. Dle kopací techniky jsou to určitě fotbalisti, popř. bývalí a pokud by se tomu věnovali pravidelně několik let, tak se jenom můžeme obávat, ža za pár let jim na podobné turnaje budeme jezdit podávat balony. Pokud u futnetu vydrží a časem se přidají Maďaři a Rumuni, tak se máme opravdu na co těšit! Závěrem chci poděkovat k výkonům i výsledkům všem českým hráčům na turnaji. Byla to pro mě opravdu čest dělat jim trenéra. Jenom bych byl rád, kdyby podobné výkony dokázali opakovat i v budoucnu. A ještě bych rád poděkoval i všem hráčům, kteří se na soustředěních svým přístupem k tréninku zasloužili o kvalitní sparing před šampionátem a v neposlední řadě se o úspěch zasloužil i Vlasta Kubín a Petr Gulda.
