Vrchol bez zlaté odměny

Slavnostní nástup a ceremoniál

To je pech! Pořadatel 5. mistrovství světa mužů federace UNIF se vytáhl a vyprodukoval zatím největší akci v nohejbalových dějinách. Minimálně měřeno denní diváckou návštěvou (3.284 diváků). Ke spokojenosti pořadatele a všech tuzemských fandů však chybělo to zásadní – zlatá odměna na hřišti. Český výběr totiž zapsal nejhorší umístění v šampionátové historii, když v Praze vybojoval pouze jedno stříbro a dva bronzy.


O pražském mistrovství se bude ještě dlouho mluvit a diskutovat. Aby ne, vymodlená akce v mateřském městě nohejbalu se díky covidovému šílenství termínově přesunula o dva roky. Shodou okolností tedy na rok, kdy československý nohejbal slaví 100 let svého vzniku. Natěšená veřejnost měla logicky velká očekávání, a to i sportovní. Vždyť z posledního mistrovství světa v rumunské Kluži si čeští reprezentanti přivezli premiérový zlatý hattrick. Jenže mezitím utekly čtyři roky…

V Praze se z původně plánovaných 24 nakonec představilo celkem 19 národních výběrů – 16 z Evropy (Česko, Slovensko, Francie, Švýcarsko, Rakousko, Německo, Rumunsko, Maďarsko, Ukrajina, Polsko, Itálie, Španělsko, Bulharsko, Dánsko, Irsko, Kypr), dva z Asie (Jižní Korea, Irák) a jeden ze Severní Ameriky (USA). Tedy stejný počet zemí, který se představil na MS 2016 v Brně. I zde se hrálo ve dvoudivizním schéma. Šampionát se konal ve třech sportovních halách – hale VŠE na Třebešíně, v UNYP aréně v Libni a hlavní halou bylo O2 universum v Libni, tzv. malá O2 arena.

Světové mistrovství se pochopitelně hrálo podle mezinárodních pravidel, tedy mj. na jeden dopad míče. Tato náročnější pravidla jsou pro některé země těžko zkousnutelným oříškem a jejich hra, kde velký počet bodů je dosažen nevynucenou chybou, oku diváka moc nelahodí. Přísnější kritéria snesou až vyšší patra šampionátu. Tam se probojovaly zkušené týmy, mezi nimi očekávaně i domácí výběr.

Pravdou je, že český národní tým se mnohem lépe se soupeři vypořádává na šampionátech v zahraničí. Na těch, pořádaných na domácí půdě, zrovna nezáří. Z dosud pěti konaných MS na české půdě se mu více než jediný titul podařilo vyválčit jen v Brně v roce 2016 (zlato z jednotlivců a trojic), resp. v Nymburce v roce 2008 (zlato z dvojic a křížových dvojic, hrány celkem 4 disciplíny). Trojky dokázal vyhrát pouze v Brně. Na pražskou akci vybral trenér Petr Gulda osvědčená jména, z nichž kapitán týmu Jan Vanke avizoval rozlučku s reprezentační kariérou. Jediným nováčkem výběru byl univerzál Milan Kučera, který však do žádné disciplíny nebyl nominován.

Podání ruky rumunského a korejského hráče. V pozadí rozhodčí Dušan Moc.

Po dvou předchozích titulech se v disciplíně jednotlivců čekalo, zda Ondřej Vít dokáže urvat třetí zlato v řadě. Jména jeho dřívějších největších soupeřů chyběla (mj. Bobis, Stupák), ale na scéně se objevily nové a nebezpečné tváře. Po porážce od Rumuna v základní skupině musel obhajující český singlista v další části turnaje zmobilizovat síly, aby došel do semifinále. V něm ale podlehl maďarskému reprezentantovi, který poté skolil i slovenského soka a možná nečekaně slavil zlato.

Nebylo to ale poslední překvapení dne, a to bohužel i z českého pohledu. Dobře promazaný deblový stroj v podání Pavla Kopa, Jiřího Kalouse a Lukáše Rosenberka naděloval soupeřům pořádnou nakládačku, jenže jen do druhého setu semifinále. V něm se úhlavní rival ze Slovenska, kterého do „předčasného finále“ poslala těsná porážka s Francií, probral a stupňujícím tempem českému výběru cestu do finále uzavřel. Češi tak byli hodně zaskočeni, ale ani Slovákům nebylo přáno se z výhry těšit dlouho. V největším překvapení dne a zřejmě i jedním z největších překvapení nohejbalové historie vůbec je houževnatí Francouzi ve dvou setech udolali a získali tak pro Francii první světový titul.

Expertem studia ČT byl opět Jiří Doubrava. Hostem studia a celého šampionátu byla fotbalová ikona Jan Koller

Tohle už bylo na dva největší a úhlavní rivaly z bývalé federace silná káva. Po dvou disciplínách ani jedno zlato, nad trenéry Guldou a Patrikem Perunem visela hrozba fiaska. Slováci na tom byli o něco lépe, v kapse měli alespoň dvě stříbra. Jenže to není kov, který by český nebo slovenský divák přivítal potleskem. Bylo jasné, že o poslední titul nastane řež. Tady už se žádné převracení zaběhlých pořádků ale nekonalo a český tým do finále proplul suverénně. Slováci o něco trnitěji. Domácí sestava s Jakubem Pospíšilem, Janem Vankem, Lukášem Rosenberkem, Ondřejem Vítem a Michalem Kolenským nezačala ale zápas dne dobře a jen se štěstím v závěru utekla Slovákům v první sadě z několika setbolů. Jenže soupeře to vůbec nepoznamenalo a i v dalším průběhu hru kontroloval. Bum, výhra katapultovala přítomné slovenské diváky do extáze a Perunova družina si z Prahy odvezla i trofej pro nejúspěšnější výpravu šampionátu. Český celek skončil čtvrtý, předčila jej Francie a Maďarsko. Trofej pro nejlepšího hráče převzal Francouz Jeremy Caramelle.

Na šampionátu došlo i k ocenění všech dosavadních českých mužských mistrů světa a také k vyřazení dvou čísel reprezentačních opor (Radek Pelikán a Jakub Mrákava).

Konečné pořadí národů:

1. Slovensko (1-2-0)
2. Francie (1-0-1)
3. Maďarsko (1-0-0)
4. Česko (0-1-2)

Sdílej článek:

5 komentářů

  1. Strašně mě to zamrzelo. Bohužel to chtělo už obměnu týmu. Za mě je pan Gulda moc sentimentální a Kalous by si v singlu poradil mnohem lépe. Ve dvojkách by ho mohl nahradit Kučera. A trojicím chybělo střídání v poli , kde Kolenský v krizové situaci řekne, že si na to nevěří….tak to tam nemusí jezdit. Ale po bitvě je každý generál a věřím že příští mistrovství bude zase zlaté. Hlavu vzhůru chlapi a hodně zdaru.

  2. Ano, je to pech, ale zároveň podnět k zamyšlení. Že umíme šampionáty zorganizovat, to je o nás známo. Osobně jsem se několika zúčastnil, podílel se na přípravě a vím, co je za tím práce. Toto MS to potvrzuje a pořadatel si zaslouží uznání. Co mohu porovnat, tak jsme vždy byli nejlepší nejenom v organizaci, ale také propagaci, zájmu diváků i výsledcích-prostě nohejbalová velmoc. Hra, kterou v současnosti hráči předvádí není nohejbal, ale futnet. Místo nohejbalové techniky a chytrosti nastoupila honička za balonem, překopávaná se spoustou chyb, kde vítězí ten, kdo jich udělá méně. Ano, je to sport, který je náročnější na fyzickou připravenost, rychlost a samozřejmě trénink. A když už jsme nedokázali na mezinárodní scéně prosadit dvoudopadovou hru, tedy nohejbal a tím také sport for all, tak se holt musíme přizpůsobit a ten futnet konečně začít také hrát! Neznám sport, který má mezinárodní federaci, dokonce prezidenta, ale svoje soutěže nehraje podle mezinárodních pravidel. Nohejbalová nejvyšší soutěž se u nás totiž nehraje na jeden dopad, jak se hraje na všech mezinárodních akcích, ale na dva! Zdá se, že soustředění asi stačit nebudou. Závěrem výňatek z rozhovoru reprezentanta s redaktorkou Čt…“je tady něco, co tu ještě nebylo“… bohužel měl pravdu, všechno je jednou poprvé – i to, že nohejbalová velmoc zůstane na MS bez zlaté medaile! Hráči, kteří končili svoji kariéru, si takový závěr určitě nepředstavovali a nezasloužili.

  3. Vit to bych jeste bral,cekalo se ze to bude louceni a proste vek nezastavis,Dvojky to byl ale propadak a zaslouzena prohra. Nominaci Kopa malokdo chapal a taky se to ukazalo jako nejslabsi misto. Pokud tak zkuseny hrac nepozna po 6.micich,pro soupere, pres jeho blok ,ze tam nema lezt. Nema co delat na hristi natoz ve dvojkach repre vubec. A Reakce trenera… byla 0. Trojky to uz byla krec a strach z celkoveho propadaku. Ano ocekavani byla obrovska ,proc by ne, hrali jsme doma a dva roky priprava navic. Souhlasim s nutnosti hrat jednodopadovej nohec v extralize. A ne az na soustredenich. Generacni obmena je nutna! I na postu trenera- musi nest zodpovednost a svym chladnym pristupem nicemu nepomohl. Tak nohu vejs a poucme se z toho!!@

  4. Psal jsem to už před pár lety. Nohejbal jako doteď, po základní části superfinále 1-2, vyhlásit mistra extraligy a potom nástavba vyřazovacím systémem play-off týmů extraligy na jeden dopad a superfinále č.2 o titul mistra ČR ve futnetu. Tam hráči ukáží, jak na tom jsou. Muselo by se asi začít hodně brzy v halách aby se stihlo všechno do MS a byl v tom také odpočinek. No já vím, jsem blbec, usnadním vám to. 😀

  5. Co se týče organizace, propagace, přímých přenosů v TV a návštěvnosti, jednalo se o historický průlom pro nohejbal. Stejně tak by se to dalo hodnotit i po sportovní stránce, avšak tam z pohledu našich reprezentantů ve špatném slova smyslu..
    Ondru Víta uznávám a respektuji, avšak jen na lavičce nároďáku, potažmo soustředění bychom našli hned 4 další hráče, kteří mají v posledních letech sportovní formu v této disciplíně výrazně lepší a měli být vybráni.. Asi největší jistotou by byl Jirka Kalous, což asi před MS věděla téměř celá nohejbalová veřejnost. Tím se hned dostáváme ke dvojicím, kde už finále v Kluži ukázalo, potažmo nyní Francouzi, že někdy je to bez bloku zkrátka lepší a dle mého názoru měl být do dvojic nominován jednoznačně Milan Kučera, případně ještě Zdenda Kalous. Pavel Kop by naopak byl, a jsem si tím jistý, tím hlavním faktorem pro vítězství ve finále trojic. O nominaci Pospíšila, byť mu finále nevyšlo, nemohlo být pochyb, ale Honza Vanke, ač ho rovněž velmi uznávám, letos úplně oslnivou sezónu neprožil.
    Je to smutné, když máte v hale hned vedle palubovky, případně na tribuně hráče, kteří by si zřejmě s Fodorem v singlu poradili, ve dvojkách hráli více pole a ve trojkách vám sedí na lavičce zabiják Kop, co prostě v nominaci trojic není… A z toho pak Slováci s pouze dvěma top singlisty, dvěma top dvojkaři a dvěma top síťaři do trojic z celého Slovenska (byť o Gálusovi by to před turnajem asi ne každý řekl), udělají dvě stříbra a zlato v královské disciplíně v kolébce nohejbalu, při stoletém výročí tohoto krásného sportu, na úkor Čechů, kteří by postavili plácnu 4 až 5 top sestav do každé disciplíny a nezískali na tomto skvělém turnaji ANI JEDNO ZLATO… Ještě stále tomu nemohu uvěřit… 🙁

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Reprezentace