(Všenory) Malá a Velká Montana, to jsou dva turnaje, hrané na poberounské osadě u Všenor. Tedy v místech, kde se zrodil možná první nohejbalový turnaj. Alespoň dle dochovaných průkazných podkladů zatím starší turnaj nebyl doložen. Zatímco ten alespoň dle názvu menší turnaj mohl letos pořadatele svou účastí uspokojit, ten druhý s termínem Velký neměl moc společného a kdysi dobře obsazovaný turnaj vykazuje sestupnou tendenci. Pořadatelům tak zbyly oči pro pláč.
Už samotné počasí asi odradilo nějakou tu trojici, která na Montanu mířila. Ale dvě mírné dešťové přeháňky brzy odezněly a odpolední část turnaje se hrála už za nádherného slunečného počasí. Pořadatelé posunuli termín konání o týden dopředu, a tak místo termínové kolize s osadou Merida nově nastala kolize s osadou Maják. A právě tam ráno z Montany zamířily dvě trojice Českého Brodu, čímž pole účastníků ještě prořídlo. Nakonec se turnaj odehrál za účasti pouhých šesti trojic a minimálního zájmu diváků. Za takové situace nebylo lehko zhodnotit turnaj jeho řediteli, populárnímu PAVLU „Blézovi“ JANŮ. „K ředitelování jsem se dostal tak, že v Petrovicích hrají oba Švecové a ti mě požadali, abych to na Montaně odřídil. Určitě ale to, jak to letos dopadlo, pro mne bylo zklamáním. Šest mančaftů, to je opravdu slaboučké. Ale tohle není jen na Montaně. Vždyť třeba na starých pánech na Vandrákách bylo šest trojek, na neligovém Šacungu byly čtyři trojice. Těch turnajů je moc, vždyť v termínu Montany bylo nejméně devět dalších. Díky tomu se to rozdělí a na některých turnajích to nestojí za nic. Někomu se také už nechce jezdit.“
Spokojeni tak snad mohli být jen samotní hráči (a hráčky). Dvoukolový jednoskupinový systém sice absolutně hrstce věrných diváků neulehčil přehled o vývoji turnaje, ale všem aktérům na hřišti bez rozdílu nabídl parádní porci deseti zápasů. Však také turnaj skončil až ve večerních hodinách a na některých hráčích bylo vidět, že konec turnaje berou jako vysvobození. Jedním z nich byl i tradiční účastník osadních jednorázovek, Josef Rezek. I když už v celkové vítězství moc nevěřil, nakonec vedoucí trojici v posledním zápase dne nečekaně postihla bodová ztráta a vítězství tak spadlo do klína právě jeho trojici, ve které mu spoluhráče dělali Jiří Matyášek a Martina Chuchlová, která se kromě vítězné trofeje mohla potěšit i s cenou pro nejlepšího nahrávače turnaje. „Martina tu cenu dostala zaslouženě, skutečně mě zásobovala parádními nahrávkami, přesně jakými potřebuji. Na to, že tady hrálo jen šest trojic, to bylo dost náročné, protože se hrálo dvoukolově každý s každým. Navíc ty trojice byly dost vyrovnané. Poslední zápasy už jsem mlel z posledního, proto přišla i ta jedna porážka. Ale měli jsme štěstí, protože kluci z Petrovic nakonec ztratili body a nám to zaručilo první místo,“ usmíval se JOSEF REZEK, smečař a blokař vítězné sestavy, který si také pochvaloval výborný guláš a klobásky.
Mezi diváky sedělo i několik pamětníků, kteří o historii nohejbalu na Montaně leccos vědí. „Údajně se tady nohejbal už v roce 1906, ale možná si to pletou s jinými sporty. Ale před pár lety v místních novinách vyšlo povídání o historii osady a byl tam také uveden článek ze třicátých let, kde se psalo o nohejbalu. Pokusíme se ty noviny sehnat. Hodně věcí jsme měli v našich osadních kronikách, jenže nám je zničily povodně, takže zbylo jen něco po chatách,“ konstatoval jeden z osadníků.
