Nejtěžší cesta ke zlatu – to je disciplína jednotlivců. V Praze se na 5. mužském světovém šampionátu federace UNIF v individuální disciplíně představilo 18 zemí, rozdělených do dvou výkonnostních divizí. Český obhájce titulu Ondřej Vít nakonec vybojoval bronz, stříbro Slovák Marek Hulín a své první zlato proti zkušeným pardálům dokázala urvat maďarská naděje Ádám Fodor.
V divizi B se ve čtyřech dvou a tříčlenných skupinách hrálo o postup do áčka, který si zajistili vítězové skupin – zástupci Itálie, Polsko, Ukrajiny a Iráku. Ani jeden z nich však ve vyšší divizi neměl nárok a obsadili poslední příčky základních skupin. Do čtvrtfinále se prosadili favorité, byť první nasazení ne vždy hráli prim. Platilo to i o českém zástupci Ondřeji Vítovi, který těsně padl s Rumunem Hatieganem. Ve čtvrtfinálové skupině tak Vít musel zabrat a pohodově zdolal Francouze Voisinota i Mititele z USA. A protože Hatiegan prohrál s Voisinotem, Vít postoupil „na matematiku“ do semifinále z první pozice.
V předposledním stupni play-off padla Vítova kosa na kámen podruhé a tentokrát už nebyla možnost opravy. Dosud bezchybný maďarský mladík Fodor hrál s otevřeným hledím a zejména díky skvělé rozehře i rychlosti při přechodu do útočné fáze dělal českému obhájci velké problémy. Vít na rozdíl od soupeře hrál více odzadu a to byl zřejmě klíčový rozdíl. Po porážce 9:11 se Vít ve druhém setu ještě dotáhl na 9:9, následující míč po video rozboru přisoudili rozhodčí soupeři. Fodor s mečboly naložil stylově – hned na první dobrou vypálil čisté eso. Bylo vymalováno – 0:2 (9:11, 9:11) z Vítova pohledu.
Do finále pronikl i slovenský reprezentant M. Hulín, který poměrně jasně přehrál Rumuna Hatiegana. V boji o medaili nejnižší hodnoty čeští diváci tlačili Víta kupředu a ten se jim odvděčil revanšem (11:7, 11:6) předchozí porážky s Hatieganem. Finále bylo otevřené do posledního balonu, nakonec se Slovák Hulín musel spokojit se stříbrem, zlato po výhře 2:0 (12:10, 11:9) bral maďarský reprezentant Fodor.
Konečné pořadí turnaje (divize A):
1. Maďarsko, 2. Slovensko, 3. Česko, 4. Rumunsko, 5. Švýcarsko, 6. Francie, 7. Jižní Korea, 8. USA, 9. Ukrajina, 10. Polsko, 11. Irák, 12. Itálie
Ač doma letos nezářil, po dvou světových titulech dostal důvěru dobýt mužský singlový trůn i potřetí. Na mistrovství světa v Praze se s vysokou pravděpodobností loučil s reprezentačním dresem, jenže tentokrát to zlatým happyendem neskončilo. Český univerzál ONDŘEJ VÍT se v nejvyrovnanější nohejbalové disciplíně vrátil do doby bronzové.
Ondřeji, po dvou titulech tě asi bronz neuspokojí?
Znělo by hrozně, kdybych řekl, že být třetí na světě je hrozné. Zklamání to ale samozřejmě je, protože můj sen byl jinde. A nejen můj, ale i nás všech z týmu. Třetí místo v singlu není propadák. Ale ty slzy, co jsem na měl na konci na place, když jsem dohrál, byly z toho, že se mi nepodařilo dostat do finále.
Těžko tě někdo může zatracovat. Od dob Bubniaka Česko tak dobrého singlistu nemělo. Dva tituly jsou dobrou vizitkou.
Možná by to bylo jiné, kdyby šampionát nebyl posunutý o dva roky. V sezónách 2018 až 2020 jsem opravdu v singlu měl nejlepší sezóny, kdy jsem ho prohrál jen minimálně. Letos už to takové nebylo. Byť některé singly jsem prohrál jen velmi těsně, ale prohrál.
Trenér Gulda váhal, zda ti dát příležitost k obhajobě, nebo nominovat současnou singlovou domácí jedničku, Jiřího Kalouse. Nakonec ukázal na tebe.
Vím, že se trenér rozhodoval mezi mnou a Jirkou. Jirka je pro něho stoprocentní základ dvojek a protože singl a dvojky jdou na šampionátu hned za sebou, nakonec se rozhodl takto. Co si budeme nalhávat, Jirka zase není top atlet, který by to dokázal svým razantním stylem vydržet. Na předchozích soustředěních jsme proti sobě hráli jen málo a bylo to vyrovnané. Samozřejmě teď kdekdo bude trenérovi vyčítat, proč to nehrál někdo jiný.
To se asi nebude vztahovat jen ke hře jednotlivců?
Tak to bude u všech disciplín. Ale já třeba ve dvojkách nevidím jiné lepší hráče než ty, co teď hráli.
Zůstaňme ale u hry jednotlivců. Že to nepůjde hladce, se ukázalo už v základní skupině, kde přišla porážka s Rumunem.
Prohrál jsem s ním těsně ve třetím setu. Pro mě nebyla jeho dobrá hra překvapením. Měl i hodně štěstí, což pak v souboji o bronz už neměl. Bylo pro mě překvapením, jak jsem hrál já. To bylo zklamání. Ale nebylo to nic, co by mě mělo vykolejit. Na MS v Brně jsem také s Rumunem Bobisem ve skupině prohrál a pak mu to ve finále vrátil.
Jenže tentokrát finále nebylo. V semifinále ti zavřel dveře Maďar Fodor, pozdější nový mistr světa. Zaskočil tě?
Neřekl bych, že zaskočil. Už jsem s ním hrál. Je hodně atletický, běhavý, má hezký příjem hrudí dopředu. Nemá zase až tak razantní zakončení. Ale měl i trochu kliku. Zahrál jsem dva nebo tři vítězné balony, jenže jeden skončil v autu a dva na pásce. Tím ale nechci snižovat soupeřův výkon, hrál dobře a zaslouženě si vybojoval postup do finále.
Kdyby se vaše cesty znovu zkřížily, změnil bys něco na své taktice?
Taktika byla dobrá. Já jsem ho servisem zatlačil tam, kam jsem chtěl. Jeho útoky jsem chytal. Problémem bylo moje zakončení. Byly to těsné chyby, které měly skončit mým bodem. Nemělo smysl ani hrát nízký halfvolejový servis, protože tady na taraflexu balon stejně vyskočí hodně. To není jak na antuce, tam by to význam mělo.
Musel jsi se zkoncentrovat na zápas o bronz. Druhý vstup do téže řeky se nekonal a Rumun Hatiegan tentokrát musel vzít zavděk bramborou. Co rozhodlo?
Já hrál lépe než v předchozím našem souboji. On naopak hůře. Já jsem věděl, že podruhé už bych s ním neměl prohrát. Z předchozího střetnutí jsem poznal, jak hraje, jak přemýšlí. Kraťasy, které jsem mu v pátek nechytil, jsem mu nyní sbíral. Už mi nešel tolik do protipohybu. Také tady přibyl faktor diváci. Ve velké hale lidi ženou dopředu, stáli za mnou a ne za ním.
Rumun a Maďar patřili k hodně mladé generaci. Dříve jsi potkával výrazně zkušenější borce. Jak je možné, že ještě nezkušení hráči mají tak vyzrálý herní projev?
V sobotu jsem se s nimi bavil. Jim je 21 a 23, mě 38. Mohl bych skoro být jejich táta. Je to jiná generace, hrají to jinak. Jejich singl není tak hezký, jako hrával Bobis nebo i já. Ale je účinný. Příjem tělem dominuje. Halfvolej nohou nás hraje málo. Přesto tvrdím, že když se podaří halfvolej nohou, je to na útok účinnější než příjem tělem. Také si myslím, že Maďar sice hrál dobře, ale už to asi podruhé nevyhraje. Že moji nástupci v českém dresu budou lepší. Ale jsou dny, kdy to někomu sedne a druhému naopak nesedne. Já jsem třeba před mistrovstvím hrál s Maďarem v Čelákovicích, kam ho kluci přivezli. Hrál jsem proti němu já i Míša Kolenský a on vyhrál za celé dopoledne jeden set. Je to takové, že když spolu budeme hrát, tak z deseti zápasů osm, devět vyhraju a jednou prohraju. A to se bohužel stalo teď. Jemu to sedlo a vyhrál.
Jan Vanke veřejně ohlásil konec reprezentační kariéry, o tobě se ale také neoficiálně v této souvislosti hovoří. Můžeš věc vyjasnit?
Už jsem to říkal do televize, když se mě Martin Kozák ptal. Je mi 38 let, jsem realista. Logicky se tak s reprezentací loučím. Šampionát byl o dva roky posunutý, každý rok je v tomto směru znát. Budou to hrát mladší.
Co když tě ale trenér ještě někdy povolá do zbraně?
Já myslím, že se to už nestane. Rád reprezentaci pomohu jako nějaký sparing, případně radou. Ale prostě si nemyslím, že bychom na tom byli tak špatně, že by mě museli povolávat. Už toto odložené mistrovství mě stálo hodně sil, abych se udržoval konkurence schopný. Nejde to natahovat do nekonečna. Další věcí je parta. Když je mezi jednotlivými hráči velký věkový rozdíl, už je to jiné. Už to musí táhnout ti mladší.
