(České Budějovice) Poslední letošní tuzemský šampionát mužů, to bylo 17. Mistrovství ČR jednotlivců, konané v Českých Budějovicích. I přes neúčast řady výborných singlistů nabídlo řadu zajímavých konfrontací a objevilo hned několik nových tváří, které se této disciplíny nebojí. To, že vítězem se stal žatecký Vít, asi nikoho moc nevzruší. Jenže chyba lávky, nejedná se o obhajujícího Ondřeje Víta, ale o jeho bratra, Petra. Co na tom, zlato zůstalo v rodině i oddíle. Stříbro také poměrně nečekaně potěšilo karlovarského Bíbra, k bronzu se prostřílel Doubrava ze Šacungu.
I přes veškerou snahu pořadatelů, kteří se snažili zpříjemnit účastníkům působení na akci, se bohužel znovu ukázalo, že jednotlivci moc netáhnou. A to nejen diváky, kterých závěrečné boje sledovalo pouhé tři desítky, ale i hráče. Bubniak, Babka, Mrákava, Kokštein, Janeba, Holub, Pelikán, Makara, Plachý, Tirpák, Dráždil či třeba Novosad, ti všichni z různých důvodů zůstali doma. Také zmatky se selekcí účastníků nenavodily šampionátu tu správnou atmosféru. Nemluvě o tom, že někteří účastníci startovali bez požadované republikové hráčské licence, nebo bez předepsaného úboru. S šampionáty dvojic nebo dokonce trojic šampionát jednotlivců opravdu srovnání nesnesl.
Přesto všechno byl k vidění kvalitní nohejbal a postarali se o to i nadějní mladíci, kteří tvořili velkou část z 32 účastníků. Čakovický Pachman (mj. porazil obhajujícího O.Víta), nebo žďárský Hron vyhráli svou skupinu. Macurek ze stejného klubu či českobrodský Vedral prošli do osmifinále ze druhé příčky, karlovarský J.Medek, čakovický Stejček či domácí Köhler skončili ve skupině třetí. Naopak některým hráčům se šampionát nevydařil. Kadeřábek ze Šacungu asi čekal více, než poslední místo, stejně tak i modřický Pospíšil (ten podlehl i veteránu Poulovi st.). Také Ungermann ze Solidarity dostal od mladíků pořádnou lekci.
V prvním kole play-off, osmifinále, se už prosazovali až na výjimky favorité. Parádní mače nabídly zejména souboje Kopa s Hronem, Doubravy s Chytrou a především Kolenského s O.Vítem, kde rozhodl až ten poslední možný míč. „Chyba byla, že jsem prohrál už ve skupině 1:2 s Pachmanem a šel tedy nahoru ze druhého místa. S Míšou Kolenským jsem vedl ještě 9:8 a dvakrát to vyhodil,“ moc do řečí nebylo vyřazenému obhájci, ONDŘEJI VÍTOVI.
Tradiční hranicí úspěchu a neúspěchu bylo čtvrtfinále, ve kterém hned tři duely musel rozhodnout zkrácený set. Bíbr takto zdolal modřického Kopa, Doubrava plazského Moce a P.Vít Zemánka. Jediný zápas skončil ve dvou setech (avšak oba rozhodl jediný míč rozdílu) a obstarali ho Kolenský se Stejskalem ze Šacungu. První semifinále svedlo ten den třísetové specialisty Bíbra s Doubravou a z této normy neslevili ani nyní. Rozhodující momenty však karlovarský Bíbr ustál a mohl se tak těšit na finále. Do toho pronikl jako vítěz druhého semifinále P.Vít, který v pohledném zápase technicky vybavených hráčů zdolal Kolenského. Ten už toho měl evidentně plné zuby (poslední kvarteto odehrálo sedm zápasů!) a na dlouhána Doubravu v souboji o bronz nenašel recept ani v jednom z obou setů.
„Trochu jsem měl problémy se smečovaným servisem, což by měla být moje velká přednost. Ale poslední dobou se mi začíná dařit spíše ta mezihra, než servis. Každý zápas jsem si tak musel vydřít. Měl jsem dnes hodně třísetových zápasů. V semifinále proti Tomáši Bíbrovi jsem první set hladce prohrál, což moc psychice nepomůže. Druhý set jsem vyhrál, ale ve třetím se mi nedařilo do něj udělat čistý bod, na všech míčích byl. Hrál opravdu hodně dobře. O třetí místo s Michalem Kolenským jsem rozhodně nebyl favoritem. Potkal jsem se s ním dosud asi čtyřikrát a pokud vím, nevyhrál jsem nad ním ani set. Teď ale na něm bylo vidět, že je zklamaný z nepostupu do finále a troufám si říci, že to odevzdal. Dost mi to tak ulehčil“, spokojeně zkonstatoval JIŘÍ DOUBRAVA.
„Nejtěžší zápas dnes byl s Ondrou Vítem, stál mě mnoho sil, všechny sety skončily 10:9. Totéž bylo s Petrem Stejskalem, ale přece jen tam jsem si věřil více. Bylo hlavně o chybách, hráli jsme dost podobnou hru. V semifinále s Petrem Vítem rozhodl zejména jeho parádní příjem, ze kterého se mu dařilo bezchybně zakončovat. Mně se těžko dostávalo do útoku. O bronz s Jirkou Doubravou jsem toho měl plné kecky. Doubrava hraje náročný styl, jeho podání se musí brát hodně vzadu a útočit zezadu je vždy vyčerpávající. S bramborovou medailí nejsem nespokojen,“ řekl MICHAL KOLENSKÝ.
Finále už bylo plně v režii pozdějšího vítěze. Karlovarský Bíbr byl evidentně na konci se silami a první set mu za stavu 9:0 Vít zahazoval servis. Druhý set se dohrával z povinnosti, karty již byly rozdány. „Určitě stříbro potěší. Singl jsem speciálně nijak netrénoval, jel jsem sem s tím, že se uvidí. Tuto disciplínu nehraji ani v soutěži, hraji debly a trojky. Singl je spíše dobrá příprava na techniku i fyzičku a je to měřítko univerzálnosti. Na Budějovice mám vzpomínky z dorostu, také jsem zde skončil druhý. Když už jsem se dnes dostal tak daleko, chtěl jsem pochopitelně zlato, ale už jsem na to vůbec neměl sílu. Přeci jen se hrálo sedm zápasů a mezi jednotlivými zápasy byly dlouhé přestávky. Vůbec jsem se ale nemusel tak daleko dostat. S Pavlem Kopem jsem ve čtvrtfinále prohrál první set 1:10 a naštěstí se to pak otočilo. Vyšel mi i zápas s Jirkou Doubravou, byl to vyhecovaný souboj. Ve finále s Petrem Vítem jsem cítil, že mám úplně ztvrdlé nohy a soupeř mě deklasoval. Ve druhém jsem se snažil zvednout a dostat zápas do třetího setu. Dneska mi ty třetí sety vyšly všechny. Ve finále už tomu ale na třetí set nedošlo,“ zhodnotil závěrečné boje TOMÁŠ BÍBR.
„Ne, to že vyhraji, jsem opravdu nečekal. Ale když už jsem se dostal do semifinále, tak už jsem se ani moc nebál. Nebyl tam nikdo, kdo by hrál výrazně lépe a koho bych se bál. Využil jsem i lehkého losu, třeba na rozdíl od bráchy, který narazil na mnohem těžší soupeře. Až v semifinále jsem narazil na Kolenského, který podle mého byl favoritem. Hraje podobný styl jako já, je to taková ta pinkaná, tak jsem si myslel, že bych ho mohl uběhat. To se také podařilo. Finále šlo hladce, v prvním setu jsem Tomáši Bíbrovi zakopával podání. Šlo o to, že Tomáš byl asi nějak indisponovaný, to také dost ten náš zápas ovlivnilo. Druhý set jsem to ještě jisté neměl, ale právě kvůli té indispozici jsem si říkal, že už bych to měl dohrát. Titul je určitě můj největší úspěch,“ stále nevěřícně popisoval klíčové momenty vítězný PETR VÍT.
Konečné pořadí turnaje:
1. SK Nohejbal Žatec (P.Vít)
2. SK Liapor Witte Karlovy Vary (Bíbr)
3. SK Šacung VHS Benešov 1947 (Doubrava)
4. TJ Spartak Čelákovice (Kolenský)
