
Poslední větu už vlastně naznačil začátek zasedání. Při schválování programu se Kulovaný v roli přizvaného hosta důrazně dožadoval přednostního práva ke svému příspěvku. Funkcionářští matadoři, kteří si těch sedm hodin museli odsedět, sice Kulovaného vystoupení neodmítli, ale též oprávněně odmítli právo přednosti a příspěvek zařadili po zprávách o činnosti orgánů ČNS za minulý rok. Výsledek signálního hlasování lecos svazovému kritikovi naznačil a ten záhy jednání nejvyššího orgánu demonstrativně opustil, když ještě předal výkonnému výboru sadu svých medailí ze svazových soutěží. Obsah vlastního příspěvku tak k delegátům nedošel. Když je řeč o funkcionářských matadorech, nelze to brát vlastně doslova. Na letošní valné hromadě se prezentoval slušný počet mladších funkcionářů, lze zmínit třeba Miroslava Sachla, Jana Vankeho, Marka Vedrala nebo Martina Patáka.
Obsáhlá zpráva prezidenta Kamila Kleníka shrnula minulý rok práce všech svazových orgánů. Podobné to bylo se zprávou hospodáře Vlastimila Pabiána. Svou prezentaci si vyžádal i člen VV a předseda komise mládeže Michal Hostinský, který seznámil s novými možnostmi a realizací některých nových projektů na poli mládeže. Poté následovalo vystoupení předsedy dozorčí rady. Jiří Matyášek se neztotožnil s výsledky některých posledních kauz a část viny vzal na sebe. Poměrně ostře se vymezil vůči řešení kauzy družstva Chabařovic v dodatečné kvalifikaci, kde dle svých slov shledal velká pochybení i jisté znaky ovlivnění. V této věci navrhl poměrně nestandardní postupy, které by buď úplně vyloučily výkonný výbor z rozhodování v oblasti odvolání proti rozhodnutím orgánů v první instanci, nebo alespoň mu tuto kompetenci odejmuly v této konkrétní kauze a přenesly rozhodnutí ve věci přímo na přítomné delegáty valné hromady. Také avizoval, že pokud nepřesvědčí delegáty o svých principech ve formě předložených usnesení, na zasedání svou funkci složí.
Tento bod programu se ukázal jako ten nejdramatičtější. Byl to i příklad toho, že v takových momentech i vrcholní svazoví činovníci sem tam v zápalu diskuze mimoděk prozradí to, co by normálně zůstalo pod pokličkou. Kdo byl pozorný, pochopil, jak se věci mají. Řečeno věcně, jedná se o spor posuzovacích koncepcí. Spor zastánců striktní linie, ve které svazové předpisy jsou za žádných okolností nepřekročitelnou normou, bez ohledu na koho jejich tvrdost dopadne, a zastánců benevolentnějšího přístupu, se zohledněním všech ovlivňujících aspektů, včetně zásluh. Věc navíc komplikuje fakt, že hned třetina odvolávacího orgánu ve zmíněné kauze je z rozhodování vyloučena (Pabián pro podjatost, Králík rozhodoval v první instanci) a také termín blížícího se zahájení soutěže. A to není třeba dodávat, že v probíhajícím řízení jsou veřejnosti k dispozici jen kusé informace (vyjma těch z rozhodování první instance) a tedy bylo zřejmé, že na jejich základě delegáti mohou jen těžko na sebe vzít odpovědnost za správné vyřešení kauzy. A protože odmítli i předem předjímat podjatost při rozhodování výkonného výboru v této věci, další sled událostí byl nalajnován až k Matyáškově rezignaci. Ve vzduchu však zůstává příliš mnoho otázek a pachuť z toho, proč věc trvá tak dlouho a proč zástupce Chabařovic, ač chybu sám přiznal, nechal vše dojít až do nedůstojného konce. Byť kauza ještě není u konce, už dnes je zřejmé, že bez ohledu na výsledek odvolání se přiřadí ke kauzám, které budou v dalších letech uváděny jako odstrašující příklad.

Na diskuzi o rozpočtu bylo zcela zřetelné, jak se na myšlení a náladě lidí projevují chudší a hojnější období. Po někdy bouřlivých dohadováních v minulých letech, kdy příjmy svazu byly výrazně zredukovány, se při současném zvýšení příjmové stránky přece jen všem dýchá volněji a řečeno lidově, na všechny se dostane. I proto rozpočet prošel bez vážnější výhrady. Podobné tomu bylo u hospodářské směrnice, kde jedinou změnou bylo navýšení navržené částky odměny rozhodčího při utkání dorostenecké ligy (ze 400 na 600 Kč). Při té příležitosti nový předseda komise rozhodčích Vladimír Pavlík poukázal (stejně jako dříve jeho předchůdci) na alarmující stav rozhodčích, který vyžaduje rychlé řešení. Závěr valné hromady obstarala tradičně diskuze a snad jen pro formu lze zmínit, že i přes velké počáteční zpoždění se nakonec celý průběh vešel do programem stanoveného časového limitu.
Co říci závěrem? Vyřčeno na začátku, v hnutí není poptávka po zásadnějších změnách nastoleného trendu. Svůj díl nese i fakt, že valná hromada je svolávána každoročně, tím přichází o svou výjimečnost a možná i způsobuje určitou otupělost funkcionářů. V této souvislosti z obou nejvyšších stálých orgánů ČNS zazněly možné náměty pro připravovanou novelizaci stanov, a to v podobě zřízení dalšího orgánu, který by stál mimo výkonnou moc a mohl např. jako odvolací orgán řešit i různé kauzy.





