
„Jedná se o vzpomínkovou událost na kamarády Libora a Romana, na které si při téhle události každičkým rokem vzpomenou všichni, kdo je znali,“ vysvětlil hlavní pořadatel akce a zároveň hráč MARTIN KARANDYSZEWSKÝ. Letos přijelo 32 týmů – 16 sestav trojic a 16 dvojic. Systém byl takový, že ve čtyřech skupinách po čtyřech týmech se utkal každý s každým a postupovaly první dva týmy do vyřazovacích bojů.
Ve středu 5. 7. proběhl turnaj trojic a díky účasti extraligových borců Chalupy, Kalase, Rosenberka či Malátové se bylo opravdu nač těšit. Svoje kvality již od začátku až do samotného finále prokazovali právě Chalupa a Kalas. Tihle dva se společně se svými spoluhráči a spoluhráčkami probojovali až do finále. Tam byl úspěšnější vsetínský snajper. „Díky účasti dvou atraktivních žen Terezy Doležalové a Romany Fendrichové bylo ve finále k vidění více než jen řádění dvou opor reprezentace. Pánové mi v tom dají jistě za pravdu. Myslím, že nejen finále ale i celý turnaj trojic musel potěšit oko každého diváka, jenž se dorazil podívat,“ pochvaloval si Karandyszewský.
Výsledky turnaje trojic:
1. Rumča (Chalupa, Fendrichová, Ježdík)
2. Depeyrac (Kalas, Doležalová, Nováček)
3. Smrček (Halva, Štěpánek, Nevřivý)

Výsledky turnaje dvojic:
1. Velrybáři (Kadlec, Rosenberk)
2. Dejvova škola (Burian, Novotný)
3. ČB (Chalupa, Ježdík)
Při loučení s celou akcí dával najevo svou velkou radost právě Martin Karandyszewský, který memoriál pomáhá organizovat a propagovat mezi nohejbalovou veřejností: „Rozhodně chci zmínit, že úroveň letošního turnajebyla největší a nejatraktivnější za jeho pětileté konání. Zúčastnilo se ho pět zástupců, kteří letos pravidelně naskakují v české extralize i řada dalších kvalitních hráčů. Atraktivitu pak zajišťovalo osm velice sympatických nohejbalistek. Ať už to byly zástupkyně ligové soutěže nebo úplné amatérky. Chtěl bych všem účastníkům moc poděkovat za to, že mi pomohli vytvořit nádhernou kulisu, úžasnou atmosféru, nádherné nohejbalové i nenohejbalové okamžiky a hlavně pro mě nezapomenutelný zážitek z toho, že až z Prahy, Zlína, Českých Budějovic, Smrčku, Brna i dalších koutů republiky přijeli do malé vesničky Petrovice u Moravského Krumlova zavzpomínat na moje dva kamarády, kteří tu už bohužel nejsou.“





