(Doksy) Nohejbalový oddíl Doksy v okrese Česká Lípa byl minulý víkend pořadatelem ojedinělé akce. Pokoušel se o zápis do Guinnessovy knihy rekordů. Deset statečných borců se tam utkalo v nohejbalové čtyřiadvacetihodinovce. I když… Je třeba říct, že výraz „nohejbalové“ je trochu zavádějící. Nebyl to nohejbal, nebyl to ani Futnet, ale trochu nepochopitelně Footballtennis.
Před časem byl autor článku několikrát dotázán vedoucím dokského nohejbalu Jiřím Šocrem na mezinárodní pravidla nohejbalu. Po informaci, že se oddíl chystá na nohejbalový maraton a pokus o zapsání do Guinnessovy knihy rekordů v nepřetržité délce hry, pokračovala naše spolupráce dál. Jejím výsledkem bylo potvrzení o záštitě této akci Českým nohejbalovým svazem s pověřením, abych byl garantem za ČNS. Postupně jsme si s organizátory vysvětlili, oč vlastně jde a podle jakých pravidel.
Oddíl navázal kontakt s komisařem Guinnessovy světové knihy rekordů (GWR), s cílem usilovat o zápis do GWR v nohejbalové oblasti. Kategorický požadavek komisaře byl ale překvapivý – pokus musí proběhnout podle mezinárodních pravidel FIFTA! Ano, FIFTA. Nepomohl ani náš výklad o současné situaci v mezinárodním nohejbalovém hnutí, nezabralo ani vysvětlení různých variant hry v národních asociacích. Verdikt byl jasný: zásadně podle těchto pravidel, které si z webové stránky FIFTA nejspíš komisař stáhnul. Pořadatelé navíc obdrželi českou verzi pravidel starou devět let, z Kongresu FIFTA v Záhřebu. Takže trojice na jeden dopad s možností střídání dalších dvou hráčů na každé straně. Síť s anténkami a navíc s omylem organizátorů – podání se střídáním stran jako u singlů. Pokus by byl platný při minimální době hry 24 hodin s pětiminutovou přestávkou po každé hodině.
Podnik odstartoval v pátek 17. února v 18 hodin. Po celou dobu museli být přítomni vždy nejméně dva svědkové – představitelé města, regionu a Českého nohejbalového svazu. Kromě nich také rozhodčí s platnou licencí. Za město a region se akce zúčastnila skutečně reprezentativní skupina, včetně starostky města ing. Burešové a místostarosty města a senátora Senátu České republiky ing. Kapouna.
K maratonu nastoupili hráči týmu „NOHEJBAL Doksy“ Jiří Šocr, Martin Šmol, Jaroslav Klíma, René Šnajberk a Petr Bíza. Za družstvo s názvem „KŘOVÁCI XIXAO“ hráli Martin a Petr Zajkrové, Ivan Šinágl, Marcel Šmol a Petr Dědič. Musím také prozradit, že nohejbalisté nehráli nikdy vyšší soutěž než okresní, samozřejmě na tři dopady. Před akcí natrénovali každý mezi 12 a 45 hodinami, podle individuálních možností aktérů. Úvodní ceremoniál moderoval Jiří Šocr, který představil jednotlivé borce, pořadatele, svědky a rozhodčí. Zahájení hry přesně v určený čas zkontrolovala velká digitální časomíra. Celý průběh akce pak povinně neustále sledovaly dvě digitální kamery, jež byly hlavním důkazním materiálem pro zápis do GWR. Hrálo se od počátku podle stejného modelu. Střídání po odehraných 20 minutách, což znamenalo pro každého hráče 60 minut hry a 40 minut odpočinek. Velké přestávky se v souladu s pravidly GWR nasčítávaly, takže po čtyřech hodinách byla pauza vždy 20 minut.
Snad by bylo dobré zhodnotit úroveň nařízené jenodopadové varianty hry, a to i přesto, že právě kvalita hry a konečný výsledek nebyly pro zápis do GWR vůbec důležité. Domníval jsem se, že hráči budou lehce podávat a hrát jen systémem překopávaná – hlavičkovaná. Omyl. Už před začátkem klání totiž proběhla sázka o sud piva pro celkového vítěze. A tak se začalo zostra. Jak při podání, tak při zakončení. Zpočátku se sice týmy snažily hrát na tři údery, ale po několika setech bylo jasné, že nahrávka z voleje je klíčovou herní činností, nebo spíše tou škodnou… Postupem času tedy bylo možné vypozorovat změnu taktiky obou družstev. Podání se přijímalo co nejblíže k síti na smečaře a ten „z první“ útočil, jak jen to bylo možné. V podobném duchu pak hra probíhala až do konce celého maratonu. Ještě dopoledne po odehrání tří čtvrtin vymezené doby účastníci předváděli slušné údery, kvalitní pole a rozehry. Teprve odpoledne v posledních hodinách už se hra proměnila spíše v boj o přežití a vyskytly se i drobné zdravotní problémy, které se snažil odstraňovat přítomný masér.
Pro pocit jistoty při podání návrhu na zápis do GWR byla hra ukončena v čase 24:17:41. Zvítězil celek „NOHEJBAL Doksy“ nad týmem „KŘOVÁCI XIXAO“ 130:98 na sety, 2184:2009 na body. Na konci pak za velkého aplausu diváků, pořadatelů a dalších účastníků této vyčerpávající sportovní akce, s asistencí bouchnutí nezbytného šampusu, bylo možné vidět unavené, ale šťastné hráče. Představitelé města a ČNS poblahopřáli všem aktérům maratonu s vírou, že se podaří splnit veškeré podmínky pro zápis do Guinnessovy knihy rekordů.
„Vůbec jsme nevěděli, do čeho jdeme a zda to vůbec fyzicky zvládneme. Několik tréninků před vlastní akcí nás ale přesvědčilo, že i na jeden dopad to jde. Snad i hra byla docela ke koukání. Určitě jsme nechtěli jen účelově dostat míč na druhou stranu pro splnění podmínek projektu. Hodně dlouho jsme se viditelně bavili a dokonce jsme se dost dlouho i těšili na střídání do hry. S pokročilým časem to bylo pochopitelně opačně. Musím ocenit práci a poděkovat především našim svědkům, rozhodčím a technickému sboru, včetně pečovatelek o potravu a pití. Také bez našich sponzorů bychom nemohli akci uskutečnit. Významně se na ní podílelo i město Doksy,“ uvedl hlavní pořadatel a duše celého podniku JIŘÍ ŠOCR.
Zde je odkaz na fotografie a několik video nahrávek, na kterých je možné si prohlédnout úroveň a styl hry (natočeno po asi 16,5 hodinách maratonu).
