(Praha) Soutěžní ročník se nachýlil ke svému konci. Zatímco nohejbalová kolbiště se pomalu připravují k zimnímu spánku, kluboví i svazoví funkcionáři na spánek rozhodně pomýšlet nemohou. Jako tradičně, na pořadu dne jsou různé aktivy, zasedání, konference či valné hromady. V nohejbalových kruzích je nejvyšším orgánem volební Valná hromada Českého nohejbalového svazu a právě ta se letos koná. Na post nejvyšší, prezidentský, bude kandidovat i KAMIL KLENÍK, viceprezident mezinárodní nohejbalové federace FIFTA a člen Výkonného výboru ČNS.
Pětatřicetiletý činovník patří k mladší funkcionářské generaci, zkušeností má však na rozdávání. Stojí za ním nejen ta tradiční méně viditelná každodenní rutinní činnost, ale také silně viditelné výsledky. Posledním jeho počinem byl nemalý podíl na získání a organizaci mužského světového šampionátu v České republice. Není od věci, abychom představitele českého i mezinárodního nohejbalu blíže představili a seznámili se s jeho plány, které jako potenciální prezident nejstarší národní nohejbalové federace hodlá během čtyřletého působení zrealizovat. Exkluzivně pro Nohec magazín jsme měli možnost nahlédnout do jeho volebního projevu pro Valnou hromadu ČNS.
Kamil Kleník, nar. 3.6.1973 v Praze
Vážení nohejbaloví přátelé !
Rád bych Vám v několika následujících řádcích přiblížil důvody svého rozhodnutí kandidovat na pozici prezidenta Českého nohejbalového svazu a současně také představit své postoje k nohejbalu jako sportu. Začnu tedy pěkně od začátku. Je mi letos 35 let a se svou ženou Andreou máme dvě děti. Bydlím v Praze a v současnosti denně dojíždím za svou prací do Nymburka.
Mé vzdělání, střední hotelová škola, mne předurčila velmi pestrý profesní život. Po získání prvních provozních zkušeností v oboru hotelnictví a služeb mne osud zavál do Štiřína, kde jsem od roku 1995 pracoval na Zámku Štiřín, který patří Ministerstvu zahraničních věcí ČR a poskytuje služby 4* hotelu s golfovým hřištěm. Zde jsem se postupně vypracoval až na pozici provozního ředitele a v roce 2003 jsem měl dokonce tu čest, tento hotel cca půl roku vést. Po jmenování nového ředitele (2003) jsem se rozhodl tuto štaci ukončit. A myslím, že jsem se i díky tomuto rozhodnutí dostal až do této dnešní situace. A to že zde sedím a píši svůj kandidátský projev.
V roce 2004 jsem se zúčastnil vypsaného výběrového řízení na pozici ředitele Sportovního centra Nymburk, které vlastní Český svaz tělesné výchovy a sportu. Toto výběrové řízení bylo tříkolové a zúčastnilo se ho asi 30 uchazečů. Na konci celého řízení jsem zůstal již sám a nabídnutou pozici jsem přijal. Od 16.dubna 2004 tedy pracuji ve Sportovním centru Nymburk a můj život se tak pomaloučku začal prolínat s českým i světovým nohejbalovým hnutím. Vše to začalo při příjezdu naší nohejbalové reprezentace v čele s trenérem Jiřím Šmejkalem a Vláďou Sehnalem na soustředění sem k nám do Nymburka. Od této chvíle mne tento sport začal více zajímat nejen po stránce sportovní, ale i v oblasti rozvojové. Právě sem možná patří uvést, že jsem jako aktivní hráč poprvé přišel na nohejbalový trénink v roce 1985 do tehdejšího oddílu TJ Slavoj Hloubětín a postupně jsem zde získal se svými kamarády, spoluhráči několik republikových a federálních titulů v dorostenecké kategorii. Po 18 roku věku jsem okusil jako mladé ucho naší nejvyšší mužskou soutěž, a to v roli náhradníka mužstva Slavoje Hloubětín. Poté jsem ještě 2 roky nastupoval v nejvyšší pražské soutěži za Solidaritu Praha. Do dnešního dne stále hraji první pražskou třídu v dresu Unionu Strašnice a stále jsem moc rád, že mne kdysi můj školní kamarád vzal na jeden trénink nohejbalu tam u nás, v Hloubětíně. Já myslím, že to by k mé osobě, co se týká historie, mohlo stačit.
Mé rozhodnutí kandidovat na post prezidenta ČNS bylo provázeno dlouhodobým a neustálým pokládáním všech možných otázek sám sobě, co mohu tomuto sportu přinést právě já a za jakou cenu. Nakonec bylo těch kladných odpovědí přeci jen více a proto Vám nyní rád představím své plány do volebního období 2009-2012.
Práce v týmu
Jsem člověk, který při své práci hodně své pozornosti věnuje naslouchání druhým a jejich názorům. To ovšem také přináší i tu méně populární věc, a tou je konečné rozhodnutí o nastolené problematice se všemi jeho následky a důsledky i třeba proti vůli některé ze soupeřících stran. Vždy však po zralé úvaze všech možných variant. V nohejbalovém prostředí občanského sdružení se mohu naštěstí opírat i o další kolegy ve Výkonném výboru a v odborných komisích. Je zde proto namístě abych uvedl těch pět dalších jmen, které doplní celý vrcholný orgán ČNS. Těmi osobami jsou Vám vice či měně známe osobnosti z nohejbalového prostředí. Prvním z nich je růže mezi trním Iva Šimečková, která je stále ještě aktivní hráčkou ženské nejvyšší soutěže v dresu TJ Lokomotivy Nymburk. Dalším souputníkem je Ivan Králík, kterého jsem si vybral pro jeho pozitivní postoj a obětavý přístup k práci pro nohejbal a svěřil jsem mu jeden z nejsložitějších úkolů, tj.vedení Sportovně-technické komise. Pro práci hospodáře svazu je dle mé dosavadní zkušenosti nejlepší volbou účast Vlastimila Pabiána, který mimo to zastává i práci svazového sekretáře a jsem velmi rád, že se mnou do toho jde a budu se moci spolehnout na jeho pracovitost a obětavost nohejbalu, která je u něj vrozená. Dalším členem, kterého Vám představím je Vladimír Sehnal, kterého znám ze všech uvedených osob nejdéle a který sdílí podobné životní názory jako já a je to člověk s konstruktivním myšlením a také obrovskými nohejbalovými zkušenostmi. Posledním z této skupiny je Michal Janeba, kterého jsem osobně poznal v posledních dvou letech na nohejbalovém hřišti i mimo něj. Vím o něm, že je obrovský pracant a dobrý organizátor ve svém klubu v Modřicích a že mu nikdy nebude nohejbal a jeho stav lhostejný. Sám pracuje v klubu s mládeží s A-týmem a vyzná se i v oblasti nohejbalových předpisů, které s oblibou v minulosti tak často i napadal nebo komentoval. Jsem velmi rád, že budeme nyní moci společně provést postupnou revizi všech dokumentů a předložit vám následně naše návrhy.
Mým velkým cílem a snahou je získat do odborných komisí lidi, kterým není náš sport lhostejný a kteří budou umět porozumět pravému smyslu a poslání každé komise – vlastní práce a vyhodnocování své činnosti navazující na celkový obraz nohejbalu doma i v zahraničí. Rozhodně bych velmi nerad suploval činností Výkonného výboru práci jednotlivých odborných komisí !
Finance
Jedním z mých hlavních úkolů bude stabilizovat hospodaření ČNS s ohledem na stále se snižující podíl příspěvku od ČSTV, potažmo od Sazka a.s. Je nutné provést detailní revizi všech nákladů svazu a zhodnotit stav vlastních příjmů. Tzn. zdrojů z vlastních řad (registrace, licence apod.) a samozřejmě uchování současných finančních partnerů svazu. Průběžnou činností bude také vyhledání dalších partnerů svazu. To však právě bude záviset i na odpovídající domácí a zahraniční propagaci našeho sportu v médiích, ale také ve školách, soukromých firmách a státní sféře. Velmi nerad bych byl přítomen postupnému uskrovňování se až někam do spodních pater, ze kterých se nám podařilo dostat až tam, kde jsme nyní.
Mládež a rozvoj
Práce s mládeží stojí a padá s obětavostí a ochotou všech nohejbalových „tátů“, kteří obětují svému sportu svůj volný čas a mnohdy i své peníze. Rád bych jim všem s touto zátěží pomohl svými intervencemi ve školách a na univerzitách, kde vidím velkou šanci a perspektivu získání dalších nohejbalových nadějí a nadšenců. Určitě bude třeba, společně s komisí mládeže, přehodnotit financování v této oblasti a upřít svou pozornost k výchově všech kategorií a k výchově nových trenérů. Současně budu vyvíjet i aktivitu na mezinárodním poli, kde bych řekl dochází k mírnému zvýšení zájmu o tento sport, a to hlavně díky naší práci v oblasti propagace vně České republiky. Pokusím se využít současného nadšení zemí, které se účastnili letošních tří MS v Přerově a v Nymburce k tomu, abychom nyní my podali tu pomocnou ruku k okolnímu světu. A to třeba publikacemi, mezinárodními návštěvami a diskuzemi a také účastí zahraničních trenérů na našich vzdělávacích programech.
Soutěže a rozhodčí
Myslím, že systém našich soutěží nepotřebuje významnějšího zásahu a bude samozřejmě také záležet na vás, zástupcích klubů, jakou cestu a model vtisknete svým soutěžím. Nerad bych ovšem měnil každý rok herní systém dlouhodobých soutěží podle toho jak se kdo vyspí. Vaše rozhodnutí by mělo mít minimálně čtyřletou účinnost. Rozhodčí jsou samostatnou kapitolou na delší povídaní. Nicméně uvedu, že i zde dojde k jejich kvalitnějšímu vzdělávání a tréninku. Budeme těmto chlapíkům, kteří to nemají jednoduché v žádném sportu, vytvářet maximálně vhodné podmínky pro jejich práci se zpětnou vazbou na jejich odevzdanou práci. Bez rozhodčích nemůžeme hrát, to je potřeba si uvědomit.
Reprezentace a propagace
Schválně jsem tyto dva okruhy spojil, protože v nich vidím velmi úzkou souvislost a návaznost. Máme možnost na úspěchu a dobrém jménu naší reprezentace stavět. Využijme toho maximálně tak, jak to jen budeme umět, protože pouze zde je možné získat systémově stabilní zdroj příjmů. Nohejbal je náš národní sport a lze této skutečnosti využít směrem ke sponzorům a dalším spolupracujícím firmám. Při letošním MS v Nymburce jsem si tuto skutečnost vrchovatě ověřil.
Mezinárodní nohejbalová organizace
Je pravdou, že jsem si na vlastní kůži ověřil její současný špatný stav a nefunkčnost. Osobně mi je to velmi líto, ale nebude zřejmě jiné cesty, než nechat pány z FIFTA pracovat jak oni umí. My bychom se měli soustředit na rozvoj v ostatních, zejména nově příchozích zemích (Dánsko, Polsko, Austrálie aj.) a pak možná sami uznají naší velkou zásluhu na rozvoji tohoto sportu ve světě. Rozhodně bych nevytvářel vzájemné „válečné“ prostředí. Ublížili bychom si všichni.
Snad budou výše uvedené mé úvahy pro většinu z vás zajímavé a doufám, že se na vás budu moci během své práce pro tento nádherný sport, s důvěrou kdykoliv obrátit.
Přeji Vám krásný den a osobní životní pohodu !
Kamil Kleník
