Trend zahraničních akvizic míchá kartami i u žen

Když se nohejbalový fanoušek zamyslí, jistě si vybaví spoustu zahraničních hráčů, kteří se prohnali vodami českého nohejbalu a zanechali výraznou stopu. A to i v podobě titulů. Namátkou Richard Makara, Jan Brutovský, v singlech to byl dva roky po sobě Laco Stupák, který v dresu Vsetína českým hráčům uloupil titul singlisty. Když se minulý rok na šampionátu singlů v Čelákovicích na nástupu objevil bývalý mistr světa Adam Fodór, nebo švýcarský sympaťák Gill Grandjean, nohejbalovým publikem to taky nervózně šumělo. Je to zpestření? Je to podvod?
Pojďme se ale bavit o ženách.
Účast zahraničních hráček dlouhodobě žijících v Čechách je již raritou (Viňanská, Tafsi…). Za tým Chotyně pravidelně nastupují tři až čtyři hráčky z poza polských hranic. Začínají k nám však pronikat i hráčsky světově zvučných jmen a z výrazně větších dálek. Českou misi ve více různých týmech má za sebou hráčka maďarské národnosti Eveline Pál a do letošního ročníku nejvyšší ženské soutěže v barvu SK START Praha pravidelně zasahuje, troufám si říci, již legenda singlové disciplíny, Boglárka Lepsényi. A ta letos výrazně zamíchala kartami tuzemského singlového šampionátu.

---

V neděli v čakovickém areálu za slunečného ale poměrně chladného rána stálo na nástupu 24. mistrovství ČR v kategorii jednotlivkyň třináct hráček. Je to sice jen o jednu více než minulý rok, ale nízký počet v tomto případě nelze brát s negativními konotacemi. Disciplína singlu není u žen vnímána tak univerzálně jako u mužů a není tedy v jejich řadách tolik specialistek. Přesto na „startovní“ čáře stálo to nejlepší, co tato disciplína skýtá a atraktivní boje tak byly zaručeny. Podíváme-li se na to optikou zmíněnou v úvodním medailonku, českých hráček bylo devět, čtyři účastnice měly zahraniční občanství (Maďarsko, Slovensko, Polsko).

I při lichém počtu přihlašených to vycházelo na čtyři skupiny, ze kterých se postupovalo z prvních míst přímo do play off a z těch druhých a třetích do jeho předkola. Černého Petra si nakonec vytáhla Blažková a po skupinách pro ni turnaj skončil.

Jedinou čtyřčlennou skupinu A ovládla Fojtíková, Skupinu B Kurczewska, velice silná skupina C (Lepsényi, Zachová, Plechatá) odsunula na třetí místo poslední jmenovanou. Zato maďarská hráčka se pomalu rozehřívala a i po třísetovém boji se Zachovou šla ze skupiny jako vítěz. Poslední skupinu D opanovala Šlechtová.

Osmifinálový mix poslal do čtvrfinálových bojů Zachovou, Plechatou, Vaňátkovou a Drahotovou. První tři jmenované skončily na čtvrtfinalových štítech vítězek svých skupin. Zejména boj razantně útočící Zachové a obranářsky technicky skvěle vybavené Fojtíkové, měl krásné nohejbalové parametry. Naopak Plechatá s nohejbalovým stylem nepochodila proti fotbalové defenzivě a stylu Kurczewske. Jediná Drahotová, která se postupně rozehrávala a získávala větší a větší jistotu, dokázala prorazit čtvrtfinálovou bránu a ve třetím setu ukončila cestu turnajem Šlechtové.

V semifinále už se hraje o placky a tak šlo do tuhého. Zároveň dosavadní průběh turnaje divákům naservíroval obě semifinálová utkání mezinárodního charakteru. A finále nabízelo hned tři varianty – ryze české, ryze zahraniční, nebo namixované. Bylo se na co těšit a šlo se na to.

Fojtíková jako bývalá fotbalistka znala recept na styl své polské sokyně a ve dvou setech si proklestila cestu k již deváté možné obhajobě singlového titulu v řadě. Drahotová si po těžké čtvrtfinálové bitvě nebrala servítky ani proti maďarské singlové superstar a hrála statečně a odvážně. Ale i tak to nestačilo a finále tak mělo být reprízou semifinálového boje červencového turnaje z náměstí přímořského městečka Saint Raphael, Ésterel Cupu.

V boji o třetí místo už Drahotové lehce došly síly a tak si polská hráčka o jednu příčku vylepšila umístění oproti loňskému ročníku. Klobouk dolů před její obranou a kopací technikou. Finále se pak rozehrálo ve velkém stylu. Hráčky se dobře znají. Tu českou zasypával taktickými pokyny trenér ženské reprezentace Jiří Šmejkal. Boglárku ve vypjatých situacích uklidňovala trenérka Řeháková. První set došel až na devítky a nakonec jej brala do svých spárů maďarská hráčka. Stejným poměrem bodů, akorát v opačném gardu, si druhý set vzala zpátky Fojtíková. A tak bylo zaděláno na opravdové rozuzlení otázky, kdo bude letošní singlovou královnou. Zatímco se Fojtíková dostávala ke svým typickým razantním útokům ale i skvělé technické hře, Lepsényi měla svou strojovou hru založenou na velice vysokém příjmu směrem k síti, ze kterého se jí míč dařilo ne až tak razantně, ale velice efektivně, uklízet do volných míst. Střetnutí to bylo náramné a stejně jako předchozí dva sety dospělo do devítek. O vítězství rozhodoval poslední možný míč a tak má finále vypadat. Fojtíkové titulová šňůra byla nakonec v poslední výměně dne přetržena a Maďarka si připsala první český a nejvyšší titul.

Po loňském ročníku, kdy se na prvních čtyřech místech objevily dvě polské hráčky, se tento zahraniční trend zopakoval i letos. A teď se tedy vrátím k tématu úvodního medailonku. Je to dobře?

Umístěným hráčkám gratulujeme a ženskému nohejbalu přejeme více takových bitev o titul. Protože titul by měl mít váhu.

Konečné pořadí:

1. SK START Praha – Boglárka Lepsényi

2. TJ AVIA Čakovice – Aneta Fojtíková

3. TJ Sokol Chotyně – Aleksandra Kurczewska

4. Zuzana Drahotová – TJ Spartak VOTOČEK team Čelákovice