(Nymburk) Bylo toho hodně, co v uplynulém roce musel řešit současný prezident Českého nohejbalového svazu a evropské mezinárodní asociace EFTA. Počínaje změnami ve financování svazu, přes vystoupení z FIFTA a konče založením dvou nových mezinárodních asociací. KAMIL KLENÍK si neodpočinul ani na pořadatelském poli, kromě příspěvků pro tuzemskou scénu se významným způsobem podílel na organizaci první velké akce světové asociace UNIF, nymburském Founding Cupu.
Pane prezidente, Founding Cup byl dalším českým příspěvkem pro mezinárodní hnutí. Jak nyní s odstupem hodnotíte tento vklad?
Určitě vládne spokojenost po všech směrech. Přijely všechny země, které měly přijet. Trochu jsme měli organizační problémy s leteckou dopravou díky sněhové kalamitě. Stálo nás to nějaké ty síly a nervy navíc, ale dopadlo to dobře.
Dobře ale nedopadly z českého pohledu samotné sportovní výsledky. Diváky asi šest vzájemných porážek se Slováky a „pouze“ tři stříbra asi moc neuspokojily.
Sportovní výsledky českého týmu samozřejmě nebyly takové, jaké by mohly být. Všichni jsme v nohejbalu zvyklí hledět k té nejvyšší metě. Po té prahneme a děláme pro to všechno. Ať už u juniorů, žen nebo mužů jsme bohužel na tu nejvyšší metu nedosáhli. Nicméně byly tam alespoň dílčí úspěchy a v soubojích se Slováky jsme vždy alespoň nějaký ten zápas vyhráli. Na českých hráčích bylo vidět velké úsilí, bohužel k většímu úspěchu ještě něco chybělo. To je sport.
Jak byli s turnajem spokojeni obchodní partneři? Máte ohlasy?
Zatím mám pozitivní ohlasy.
Zajímavým lákadlem i na nenohejbalové diváky bývají exhibice osobností, v tomto případě šlo o zápas fotbalových internacionálů. Zde na turnaji bylo ale pikantní to, že se Hašek, Vízek, Siegl, Šmicer a další nechali strhnout ke hře na dva dopady, což zase nebývá u exhibic zvykem.
Oni když přišli do haly, tak zrovna končil zápas, ve kterém se hrálo na jediný dopad. Nevěřícne sledovali, jak se hráči s tím dokáží vypořádat. Pak odvážně prohlásili, že to také zkusí na jeden dopad. Ale pak přece jen Ivan Hašek rozhodl o kompromisu a že budou hrát na dva dopady.
Nepřekvapilo vás, jak se fotbaloví vysloužilci velmi dobře zhostili hry na dvoudopadová pravidla?
Nepřekvapilo. Pro ně to je zábava, pravidelně se podobných akcí zúčastňují. Pochopitelně nikdo nemůže očekávat, že by ta jejich úroveň hry byla na úrovni jako je v ligových soutěžích. Přesto jejich hra byla velmi dobře organizována a snad se divákům líbila.
Sám jste si ale postěžoval, že jste mezi některými fanoušky zaznamenal i negativní reakce na tyto exhibiční zápasy.
Lidé jsou různých povah a v nohejbalu chybí taková ta hrdost na svůj sport. A na to, že významné osobnosti z fotbalu, jiných velkých sportů či šoubyznysu se k němu hlásí, hrají ho a mají ho rádi. Vždyť pro nohejbal je to obrovská reklama a uznání.
Jako i prezident evropské asociace jste v Nymburce mohl přivítat i vaše kolegy z EFTA a UNIF. Jak se pánům Nobilemu a Pastorovi na turnaji líbilo?
Určitě byli spokojeni. Oni se už oba dopředu na tuto akci těšili, protože už měli předtím možnost shlédnout světový šampionát, který se zde konal v roce 2008. Speciálně pan Nobile ze Švýcarska mi referoval o jejich juniorském týmu, protože do Nymburka přivezl nové hráče. Říkal, že když odjíždí z České republiky po akci, tak u těch mladých hráčů obrovsky vzroste chuť nohejbal hrát a zlepšovat se. Pro ně je to tak taková injekce pro další práci.
Čtveřice účastníků z Česka, Slovenska, Francie, Švýcarska patří mezi tradiční účastníky vrcholných mezinárodních turnajů. V Nymburce se ale nově představily i hráčky Dánska. Byl to z jejich strany jen ojedinělý výkřik, nebo je předpoklad, že i Dánsko se stane pravidelným účastníkem?
Každá nová země je zpestřením. U Dánska je to hlavně zásluha Pavla Maška, který kdysi hrával nohejbal v pražských soutěžích a už řadu let žije v Kodani. Vytvořil tam partu okolo fotbalistek a daří se jim nabalovat další hráčky.
Máme tu rok 2011 a s ním spojená očekávání. Co vy, jaké je vaše přání pro tento rok?
Přál bych celému nohejbalovému hnutí jak v České republice, tak i ve světě, aby vytrvalo v tom, co se teď nově začalo. Protože bohužel za předchozích 23 let členství ve FIFTA se nám nepodařilo nohejbal posunout dál, do dalších zemí na nové kontinenty. Myslím si, že jsme ta poslední léta spíše ztráceli, mohli jsme být už dále. Chtěl bych proto všem vzkázat, aby byli trpěliví, aby nám pomohli s naší misionářskou činností, kterou provádíme.
