(Praha) Někdy se při výkonu práce v terénu redaktorům podaří zajímavý úlovek. V té nohejbalové oblasti tak lze určitě vždy označit některého z bývalých vrcholných činovníků celorepublikového nohejbalového svazu, zejména jedná-li se přímo o prezidenta (dříve předsedu). Jedním z bývalých předsedů Českého nohejbalového svazu, jehož jméno zejména té mladší nohejbalové generaci už tolik neříká, je FRANTIŠEK BÁRTEK.
Pane expředsedo, dal už jste nohejbalu vale, nebo stále patříte mezi jeho podporovatele?
Na nohejbal se stále chodím dívat. Byl jsem v Nymburce na posledním mistrovství světa, na světovém poháru, jezdím třeba na letní turnaje jako Šacung a další. Nohejbalem stále žiji, nejen jako divák, ale stále ho ještě i hraji. Nohejbal byl můj život a je to pořád.
Přibližte zejména té mladší generaci vaše působení ve struktuře svazu.
Ve svazu jsem začal dělat na přelomu let 1969 a 1970, jako řadový člen výboru. V roce 1971 jsem začal dělat prvního předsedu a postupem času, kdy se ustavil i federální československý svaz, jsem dělal i federálního předsedu. Celkem jsem dělal ve svazu dvacet let. Když vznikala mezinárodní federace IFTA, tak jsem se stal prvním viceprezidentem. Mohu tak říci, že jsem spoluzakládal tuto organizaci.
Je to pro vás určitý paradox, že dnes už mezinárodní federace FIFTA tone v problémech a čelí tlaku od nově vzniklé asociace UNIF?
Co jsem pochopil, tak tato organizace nesplnila, co se od ní očekávalo. Což tvrdím, že je dobře.
Promiňte, možná jsem se přeslechl. Vy jako jeden z jejích spoluzakladatelů jste rád, že to dopadlo tak, jak to dopadlo?
Vystoupení z FIFTA a vstup do UNIF vnímám jako pozitivní krok. Samozřejmě sleduji dění i na mezinárodní úrovni a směr, kterým FIFTA šla, byl velice špatný. Vliv balkánské mafie, který se projevuje všude v Evropě, se projevuje i ve FIFTA. Myslím si, že je dobře, když ti rozumní funkcionáři se domluvili a tento krok udělali. Je to ku prospěchu celého nohejbalu.
Hodně rozporů a střetů mají na svědomí mezinárodní pravidlové spory. Vy jste ale zažil už i ty předchozí z přelomu 80. a 90. let a tedy je můžete dobře porovnávat.
Tehdy byly velké spory v tom, že byly dva trendy. Trend náš, třídopadový a trend, který razili Švýcaři, dvou nebo dokonce jednodopadový. Zpočátku se nám to nedařilo, ale nakonec to časem skončilo na dvoudopadovém kompromisu. Můj osobní názor tehdy byl a do dneška zůstal, že přechod ze tří na dva dopady byl pozitivní, že nohejbal se zrychlil, že to přinutilo hráče trénovat. Dříve se tolik netrénovalo, pouze se hrálo. Dnes už hráči jsou na výši a tímto má nohejbal šanci se jednou stát třeba i profesionálním sportem. Pokud skutečně mistrovství nebude takovým předvedením mistrovství hráčů, tak ten sport nemůže brán rovnocenný s jinými velkými sporty.
Myslíte tedy, že nohejbal by se mohl vyprofilovat ze spíše rekreačního masového sportu do té soutěžní vrcholné úrovně?
Je dobře, že nohejbal je masovým sportem, že se hraje u vody, na osadách a podobně. Je to líheň hráčů, z nichž pak někteří přejdou na tu soutěžní úroveň. Žádný sport nemůže chtít být na vysoké úrovni bez toho, že by neměl i to široké zázemí. Klidně ať se masový nohejbal hraje podle jiných pravidel. Z něho se vyčlení ti hráči, kteří budou lepší a budou chtít hrát soutěžně podle náročnějších pravidel a s tím související přísnější tréninkovou kázní.
Zdá se vám tedy, že po sportovní stránce se nohejbal posunul vzhůru?
Určitě se posunul dopředu. Tím, že hráči jsou nuceni trénovat, je dnešní nohejbal dynamičtější, hráči jsou univerzálnější. Dříve bylo jasnější dělení na smečaře, nahrávače, polaře.
Dnes se vrcholné mezinárodní akce znovu hrají na jeden dopad. Jak se vám tento druh hry líbí?
Je to trochu něco jiného. Řekl bych, že se z toho takový ten nohejbal vytrácí, výměny jsou jednotvárné. I když možná do budoucna, když hráči budou lépe trénovaní, tak si budou umět míč lépe zpracovat a bude to zase dívatelnější. Mně osobně dnes jednodopadový nohejbal zatím moc neříká.
Sportovní stránku jsme probrali. Co obecná pozice nohejbalu a jeho popularita? Nemáte pocit, že za 70 let existence alespoň v mateřské zemi měl mít už důstojnější pozici, než dnes má a pokud ano, čím je to způsobeno?
Já na to odpověď mám, která je možná specifická. Když vznikala světová federace IFTA a tvořila se pravidla, tak zde byly silné boje. Český, respektive tehdy československý nohejbal byl nejlepší na světě a ostatní země chtěly ta pravidla upravit tak, aby tu naší kvalitu otupily. Hledaly se cestičky, byl to skutečně boj. Já osobně jsem v té době narazil na nepochopení českých klubových vedoucí a trenérů, kteří říkali, že se jim přece nebudeme podřizovat. Zastával jsem názor, že se jim nemáme podřizovat, ale v něčem jim ustoupit musíme, protože jinak to budou dělat i bez nás. To skutečně vypadalo na to, že světová federace od začátku půjde špatným směrem. Proto jsem chtěl, abychom malinko ustoupili a postupně je ve federaci přesvědčili o našich pravidlech. Byl to však doma problém, hlavně Praha tehdy tvrdě protestovala a nechtěla ústupky. Bylo to na škodu. Například my jsme se přes fotbalový svaz dostali do výběru na předvádění olympijských sportů, tuším že to mělo proběhnout v Atlantě. Podmínkou této šance však byla jednotná pravidla. My jsme nebyli schopni se mezinárodně ujednotit a proto nám pak řekli, že až se dohodneme, máme přijít. A tam nám tehdy ujel vlak.
Není vám také líto, že za čtyřicet let činnosti ČNS má nohejbal své zastoupení formou regionálních článků svazu ani ne v polovině okresů republiky?
Společnost ovlivňuje jak kulturní, tak sportovní činnosti. Dnes se peníze nalévají do jiných oblastí. Je to na škodu, ale je to tak. Nohejbal, který není tak populární, jako fotbal nebo hokej, nemá takovou podporu ani dole v okresech. Věřím tomu, že pokud nohejbal půjde dobrým směrem, pokud na něj budou chodit lidi a bude se jim to líbit, tak nohejbal i na té nejnižší úrovni v okresech se začne prosazovat i proti tradičním sportům.
Nohejbal je takový hybrid inividuálního a kolektivního sportu. Máme dá se říci rovnocenné soutěže družstev a sestav jednotlivých disciplín. Není to na škodu a nebylo by vhodnější preferovat jednu z obou forem?
Toto si netroufnu hodnotit, v tuto chvíli by to byl můj velice laický názor. Čas ukáže a stejně přinutí ke změnám v systému. I třeba tenis prošel takovými změnami.
Tradiční otázka na závěr. Co byste chtěl popřát nohejbalu do příštích let?
Měl jsem nyní možnost setkat se s lidmi jako Vlasta Stehlík, Láďa Mašát a oni jsou takovou zárukou, že nohejbal půjde takovou cestou, kterou jsme tehdy razili. Já jim a dalším přeji, aby se jim to podařilo. Aby i nová federace UNIF skutečně ukázala, že je tou správnou. Věřím, že až se příště potkáme, tak už nebude roztříštěnost a tato federace bude jako jediná ovládat dění ve světě.
