(Praha) Existuje řada oblastí, ke kterým má nohejbal dluh. K jedné z nich patří nepochybně veteránská kategorie. Tato samostatná věková kategorie totiž dosud v soutěžním řádu ČNS není zakotvena, a tak těch pár současných organizovaných soutěží pro veterány nenese oficiální punc. Ať už je to nepravidelně pořádané neoficiální mistrovství republiky pro hráče nad 50 let, či různé další jednorázové turnaje nebo i turnajové seriály. Není všem dnům konec a možná již brzy se veteráni dočkají soubojů o tituly. Pomoci tomu má další soutěž, nově vypsaná Pražská liga veteránů.
Je až s podivem, že sport, který ve svých prezentačních materiálech uvádí, že je sportem pro každý věk (někdy s užitím toho lidovějšího „hrát lze až do smrti“), se dosud otázkou zavedení veteránské kategorie vážněji ve svých řídících orgánech nezabýval. V tomto ohledu je mnoho jiných sportů ve vztahu ke starším hráčům lépe. A nemusíme chodit jen k jiným sportovním odvětvím. Veteránskou kategorii nalezneme i v soutěžním řádu Slovenské nohejbalové asociace (hráči nad 40 let). Otázkou je limitní hranice věkové kategorie. Některé akce používají termín veteráni pro hráče nad 40 let věku, některé nad 50 let věku. Vzhledem k tomu, že v ligových soutěžích je stále aktivních nemálo hráčů nad 40 let, jako limitní by měla být uvažována ta vyšší hodnota.
Že v Praze vznikne veteránská soutěž s podporou krajského svazu, se vlastně dalo očekávat. Vždyť právě v Praze a okolí vzniklo (a bohužel občas i zaniklo) několik takových soutěží. Pražské nohejbalové soutěže fungují již od roku 1953 (od roku 1962 s oficiální působností) a minimálně po další tři desítky let pražské celky udávaly tón jak kvalitou, tak kvantitou. Nikde nenajdeme více veteránů pohromadě. „Pražská liga veteránů je z hlediska ČNS neoficiální soutěž, která ale v rámci Prahy dostane od nás stejný servis, podporu, řízení, uznání a ocenění, jako všechny ostatní soutěže. Počátečním impulzem k založení takové soutěže byla lítost nad opomíjením této velmi početné skupiny nohejbalistů, které všichni vděčíme za to, že má nohejbal doposud tak velkou základnu. Byla to jejich éra, která přitáhla k nohejbalu masy lidí a ze kterých nohejbal těží dodnes. Kdykoliv se podívám do hledišť významných nohejbalových utkání, koho tam vždy spatřím? Právě tyto matadory našeho sportu, kteří jsou mu stále věrní. V dnešní době, všeobecně stárnoucí populace našeho světa, nemůžeme opomíjet stále se zvětšující skupinu starších sportovců, kteří mají pořád chuť a zájem. Je každého vizitkou, jak se dokáže postarat o všechny své sportovce a ne jen o svou výkladní skříň. Myslím, že jsme pro novou soutěž momentálně udělali co bylo možné, to ostatní je už na samotných hráčích,“ říká předseda pražského KNS MILOSLAV ŠNÍDL.
Hrací systém soutěže je zvolen klasický dlouhodobý. Každý tým se utká s každým, doma a venku. Minimální stanovený počet hráčů pro utkání jsou čtyři. Každé utkání sestává ze šesti zápasů, z toho dvě párové dvojice s odvetami křížem a dvě trojice (ve druhé mohou startovat dva hráči z prvé trojice). Soutěž je určena pro hráče od 50 let (včetně) výše. Protože se jedná o neoficiální soutěž, není vyžadována registrace a hráč může souběžně hrát i soutěže oficiální.
„V každém případě chceme, aby složení mužstev bylo založeno na svobodném rozhodnutí a dohodě několika hráčů, kteří nebudou vázáni žádnými klubovými, ani svazovými předpisy o fluktuaci, hráčským registracím a podobně. V praxi to znamená, že dlouholetí přátelé, kteří spolu před dvaceti lety hrávali například v Hloubětíně, se dají dohromady a mohou klidně oprášit zašlou slávu tohoto nohejbalového klubu, nezávazně na tom, že dnes je jeden hráčem Čakovic, druhý Oázy a další dva si chodí jen tak někam kopat, protože už pro ně nebylo v domácím klubu místo. Hráči se pouze dohodnou na společném názvu, nahlásí domácí hřiště a odevzdají soupisku pro daný rok. Jedinou platbou pro ně bude 500 Kč za družstvo, které zaplatí do kasy pražského svazu za poskytovaný servis. Pevně věřím, že se přihlásí dost mužstev a budeme moci soutěž zahájit. Pokud to bude mít nějakou šanci na úspěch, v příštím roce bychom to zase nějak vylepšili, podle zkušeností z prvního ročníku,“ vysvětluje dále Šnídl. Nezbývá, než držet novému projektu palce a věřit, že v nedlouhé době se čeští nohejbaloví veteráni dočkají i oficiální podoby svých soutěží.
