
Staronový trenér mužského výběru tentokráte přizval nejen už reprezentační opory Chytru, Víta, Doubravu, Pelikána, Mrákavu, ale příležitost dostali i adepti nejcennějšího dresu, modřičtí Topinka s Müllerem. Jak se svou šancí naložili a o dalších věcech již hovoří hlavní trenér JIŘÍ ŠMEJKAL.
Pane Šmejkale, pro koho bylo toto soustředění určeno a co bylo jeho záměrem?
Záměrně jsme pozvali hráče jak z té střední generace, takovou tu hlavní kostru nároďáku, tak i dvě mladé naděje, které by mohly do kádru brzy vstoupit. Doma jsme nechali starší zkušené hráče, nebo hráče bez formy, kteří už možná ani v budoucnu v národním týmu nebudou. Také jsme se potřebovali věnovat nové deblové diciplíně.
Novou disciplínou máte na mysli kombinaci obou stávajících deblových disciplín, tedy křížové a klasické dvojky.
Bohužel. Bohužel musím říci s vykřičníkem, pro naší republiku, zmizela klasická „dlouhá“ dvojka a zůstala jen jedna disciplína dvojic. Z hlediska našeho hráčského potenciálu je to pro nás nevýhodné. Pro naše razantní smečaře je těch šestapůl metru k zadní čáře málo. Tato disciplína se u nás navíc vůbec nehraje. My bychom byli raději, kdyby zůstala klasická dvojka a zrušila se ta křížová.
Přibližte méně znalým čtenářům, jaká jsou pravidla nové disciplíny.
Je to vlastně dosavadní křížová dvojka na malé hřiště, jen se tam přidal jeden dotyk navíc, takže se hraje na celkem tři dotyky hráčů a na jeden dopad míče. Podání zůstává křížem.
Příprava se vám asi moc dobře neoptimalizuje, když ani neznáte definitivní termín konání evropského šampionátu.
Čekáme na kongres FIFTA na konci května, jestli bude Mistrovství Evropy, jestli se bude konat letos na podzim, nebo bude odloženo až na jaro dalšího roku. Teprve pak můžeme někam směrovat další kroky.
Dobře. Pojďme tedy už ke konkrétním jménům. Jak se na soustředění jevili jednotliví hráči?
Všichni pozvaní zkušení hráči prakticky potvrdili svou výkonnost. Byl jsem spokojen i s oběma mladíky. Zaujal mě zejména Martin Müller, protože je to levonohý hráč a má předpoklady pro mezinárodní nohejbal. Je na něm vidět, že se rychle učí a plní pokyny. Takových hráčů si vážím. Dávám mu rok, maximálně dva, po kterých by měl do kádru razantně promluvit a startovat na mezinárodních akcích. Ale i Petr Topinka se ukázal na postu nahrávače dobře. Má velké předpoklady pro kvalitní nahrávku z voleje. Dal jsem mu jasné instrukce a pokud se bude jimi řídit, tak na podzim znovu dostne šanci na vyzkoušení. Je to na tento post velká naděje.

Byl jsem spokojen. My to máme vždycky tak nastavené, že vymyslíme nějaký motivační faktor pro soustředění, aby to hráče bavilo o něco víc. A aby jim to něco dalo a posunulo je to dopředu. Tam je vždycky na začátku soustředění nejdůležitější, aby se hráči vtáhli do děje a co nejdříve si zase zvykli na hru podle mezinárodních pravidel. Pak už to šlape a jsem rád, že byl přítomen i Výkonný výbor svazu, který se zúčastnil tréninkové jednotky. Věřím, že s naší prací byli jeho členové spokojeni.
To je ta praktická herní část soustředění. Co ale ta teoretická příprava, včetně rozborů videozáznamů, jejíž absence byla mnohokrát kritizována. Pohnuly se ledy kupředu?
Už několik let žádám svazové orgány, aby nám pomohly na tomto poli něco zajistit. V republice je několik schopných osob tuto činnost vykonávat, nám by to hodně pomohlo. Je mi jasné, že by nás to zase posunulo dopředu, bez rozborů videa a statistik se neobejde žádná reprezentace. Doufám, že v červnu na Výkonném výboru se tato otázka znovu otevře a najde se řešení.
Možná trochu zanikla informace, že jste dostal důvěru pro další období. Dokonce bez poslední dobou tradičního výběrového řízení.
Za prodloužení smlouvy jsem samozřejmě rád. Vážím si toho, že jsem nemusel podstupovat konkurs. Myslím, že to své první období jsem završil nějakým úspěchem, který byl očekáván. Právě na tom červnovém zasedání Výkonného výboru představím svou koncepci pro další období a chci se také k něčemu zavázat, aby ta práce někam vedla.
Jste velký srdcař. Dokážete si ale představit okamžik, kdy u reprezentace skončíte, ať už z jakéhokoliv důvodu?
O tom jsem zatím nepřemýšlel. Já jsem tehdy v roce 2005 chtěl reprezentaci hodně pomoci a čekal jsem, že to bude na nějaké kratší období. Jenže mě to vtáhlo a když to začalo fungovat jak má, tak mě to začalo hodně bavit a protáhlo se to. Když MS 2008 dopadlo tak, jak dopadlo, tak jsem zvažoval, že do toho půjdu i dál a jsem rád, že Výkonný výbor mi dal důvěru bez nějakých mých tlaků. Ale je mi jasné, že jednou ten okamžik přijde a proto bych rád vychoval i nějaké své nástupce. Aby prostě to, co se teď naposledy povedlo, aby v tom někdo další pokračoval.






