(Praha) Tak hladký průběh mezistátního duelu reprezentačních družstev Česka a Slovenska se nečekal. Dosavadní tři ročníky akce nabídly vyrovnanou podívanou, ve které dvakrát vyšla koncovka hostům a jednou domácím. Čtvrtý ročník Memoriálu Josefa Bicana však z tohoto pohledu zklamal, moc dramatických chvilek nenabídl, Češi dominovali výsledkem 6:1.
Vlastně se nestalo nic neočekávaného. Zatímco slovenský tým dlouhodobě nemá problém s absencemi hráčů u důležitých akcí, český tým je už díky každoročním decimováním sestavy zraněními i dalšími vlivy na absence zvyklý. Z původně uvažované sestavy trenéra Šmejkala tak vypadl na nedávném světovém šampionátu zraněný Vanke a s virózou bojující Holub. Tedy dva univerzální hráči na většinu postů i disciplín. Podobný problém nyní museli řešit Žigalovi svěřenci, při úzkém kádru se však absence bratrů Perunů ukázala smrtící. Nahradit um obou špičkových reprezentantů mohla jen zvýšená bojovnost a snad i touha vystoupit ze stínu Perunovců, kteří jsou (a oprávněně) považováni za hlavní element slovenského reprezentačního soustrojí. 
Nic z toho však nebylo napohled patrné. Hodně napověděl již začátek utkání, kdy nejen první, ale i druhé sestavy domácích přehrály formace hostů. Rozhodnuto tak bylo v nejkratší možné době. Za stavu 4:0 pro Česko zajistil Slovákům čestný bod singlista Ižol. Byl to však jediný vzdor slovenských hráčů, utkání se tak dohrávalo pouze z povinnosti. Vítězný český tým se mohl radovat nejen z obhajoby, ale i z vítězné prémie 20.000 Kč.
Neúčast v reprezentačním dresu na světovém šampionátu si úspěšnými starty se lvíčkem na prsou na Poslední smeči a na Memoriálu Josefa Bicana alespoň částečně vykompenzoval JIŘÍ DOUBRAVA, který nastoupil v rámci utkání ke čtyřem zápasům. „Již podle avizovaných sestav jsme se jako tým cítili mírnými favority v tomto přátelském klání. Spolu s Jakubem Mrákavou a Liborem Chytrou jsme byli trenérem nasazeni jako první trojice našeho celku. Myslím, že svoji roli jsme zvládli na výbornou, když jsme si ve dvou setech poradili, dle mého názoru, s lepší slovenskou trojicí v čele s Brutovským. Na něm byla znát určitá nerozehranost a především nedostatečná podpora na nahrávce, na kterou byl zvyklý od v tomto zápase absentujících bratří Perunů. V dalším utkání trojic se na naší výhře stejnou měrou jako v předchozím duelu podílela nesehranost slovenských hráčů v poli, kterou se marně snažil přebít Makara. Na útoku byl nucen riskovat, z čehož plynuly nevynucené chyby. 
Na naší straně se projevila sehranost „modřického“ tria. V prvním duelu dvojic se představila naše elitní sestava mistrů světa Bubniak – Pelikán. Od dvojice soupeře Brutovský – Stupák jsem čekal útočnou hru a moje očekávání se naplnilo. Myslím, že v tomto klání byl vidět nejhezčí nohejbal především díky defenzivní práci naší dvojice. Naopak trochu nejistě na mě působil útok ze strany Petra Bubniaka. Nicméně na obou stranách byla znát delší herní pauza a z ní plynoucí chyby, kterých jsme udělaly méně. V druhém souboji dvojic se prezentovala možná trochu překvapivá sestava Mrákava, Kokštein, která ovšem svoji útočnou silou a někdy i za pomoci blokujícího Kokšteina dokázala ve třech setech zvítězit nad dvojicí Makara – Ižol. Tento duel rozhodl o vítězství v celém memoriálu a v dalších zápasech byla znát určitá odevzdanost slovenských hráčů. Ač nerad, musím přiznat, že singl v podání Milana Ižola je precizní záležitostí. Přesné rozehry tělem zakončované nekompromisními údery se ukázaly být jasnou příčinou porážky Ondry Víta v utkání jednotlivců. Vždy s dostatečným náskokem Ižol kontroloval hru a nedával Ondrovi šanci na zvrat. V odvetném utkání dvojic jsme nastoupili s Jakubem Mrákavou proti Brutovskému se Stupákem. V prvním setu Jakub skvěle útočil, i když jsem ho svou nahrávkou několikrát zatlačil do nevýhodných pozic. Do druhého setu se vrátila naše sestava do původního stavu a na hřistě se místo mě vrátil Michal Kokštein. 
Tento set byl vyrovnaný a v úplné koncovce byl úspěšnější slovenský národní tým. Podle předešlých instrukcí trenéra Šmejkala jsem nastoupil do třetího setu, kde se nám podařilo lepší přípravou útoku přehrát už možná trochu vyčerpané slovenské duo. Triumfem skončilo i poslední měření sil v odvetné hře trojic. Zpočátku v nezměněné sestavě s Jakubem Mrákavou a Liborem Chytrou, který byl na náhrávce skoro bezchybný, jsme převálcovali soupeře rozdílem třídy. Tento trend se nezměnil ani příchodem Ondry Víta, který nahradil Chytru. Na posledních pár míčů si přišel vychutnat vítěžnou atmosféru i kapitán týmu Petr Bubniak. Myslím si, že na průběhu celého utkání se podepsala především absence bratří Perunů, které nebyli ostatní hráči schopni nahradit. Tato skutečnost dle mého názoru zapříčinila nižší návštěvnost akce. Dále je třeba brát tento výsledek s rezervou, protože většina hráčů je v současnosti v klidovém období, kdy se přece jen zabývá jinými aktivitami než nohejbalem.“
