(Ivančice) Léto, to jsou z nohejbalového pohledu hlavně turnaje. Osadní, obecní, městské… K nejstarším turnajům na Moravě patří turnaj na řece Jihlavě u Stříbského mlýna. Plných jednadvacet trojic se zúčastnilo letošního 35. populárního Skřípáku, který se hrál jako 26. ročník Memoriálu Standy Štěpánka. Tradiční termín a až na vzácné výjimky i tradičně nádherné počasí. Sestavy čistě amatérské, ale také vyztužené zkušenými ligovými borci. Pohodová kamarádská atmosféra, bohaté občerstvení, nedaleká řeka ke koupání či zchlazení rozpálených hlav. To všechno dělá turnaj u Stříbského mlýna nejoblíbenějším osadním turnajem na jihu Moravy.
Týmy byly rozlosovány do tří pětičlenných skupin, jedna byla šestičlenná. Z každé skupiny postupovaly dva nejlepší týmy a klasické K.O. dovedlo turnaj k vyvrcholení. Po většinou vyrovnaných bitvách ve skupinách svedlo čtvrtfinálové klání osm nejlepších týmů k nelítostné eliminaci. Nejprve si Monte Negro, poradilo s bratry Ilášovými a Svobodou, na vedlejším kurtu nedal šanci tým Variace na dámský vrchol seskupení Zase pozdě, kde P. Guldu a Makaru doplnila Eva Víšková, jež nahradila zraněného Kleníka. Rosenberkův a Hiclův Plajvajz nestačil ve třech setech na Konvy a na jedničce znovu ve třech setech přetlačili Účetní z Pankráce Indiány, kde tvrdil muziku M. Krátký. Lítost těchto bojů potvrzuje fakt, že v obou posledních zápasech hrozila rozhodčím smrt utopením nebo uškrcením.
Svůj kalich hořkosti si letos musel vypít KAMIL KLENÍK: „Má druhá účast na Skřípáku byla tentokrát poznamenána lehkým svalovým zraněním, které mi nedovolilo turnaj odehrát. Přivodil jsem si ho hned v prvním setu prvního zápasu ve skupině, když jsem chtěl zachránit téměř ztracený míč. Zákrok byl nakonec úspěšný, ale můj zadní stehenní sval to nevydržel. Hraji nohejbal soutěžně již 30 let a toto je mé teprve druhé nebo třetí svalové zranění, za což jsem moc rád. Turnaj tedy odehrála naše trojice bez mé účasti, když byla připravena nastoupit Eva Víšková. Moc mne tato událost mrzí, protože jsem se moc těšil na první společné setkání na hřišti se svými ročníkovými kamarády R. Makarou a P. Guldou. Tímto se jim dodatečně omlouvám.“
Semifinálové boje se již odehrály na centrálním kurtu za obrovského zájmu všech aktivních i pasivních účastníků. Všechny čtyři konečné zápasy moderoval od mikrofonu P. Gulda a dodával přihlížejícím zasvěcené informace. Nejprve zdolal tým Monte negro Variace. Muziku tvrdili oba blokaři, na jedné straně J. Neumann a na druhé Halva. Ten se prosazoval také jako smečař, zatímco v Monte Negru se Neumann dělil o útočnou aktivitu s T. Guldou. Nakonec Monte Negro své soupeře doslova umořilo a zaslouženě postoupilo do finále. Druhé semifinále znamenalo souboj kdo s koho mezi oběma oporami extraligových Modřic. Na jedné straně drtivý útok a blok Pospíšila a na druhé vtipná hra ne zcela zdravotně disponovaného Pelikána a skvělé pole Remeše a Rožka. Jenže neméně dobré obranné zákroky prokazovali na druhé straně D. Havránek s K. Bolelouckým. Rozhodovalo se ve třetím setu a tam už se prosadil Pospíšil nekompromisním zakončením a světovým blokem.
Ve finále zklamaných měli více psychických sil Halva s Bednářem a Štěpánkem, kteří si poradili s Pelikánovou sestavou v souboji oboustranně vynikajících obran. Samotné finále bylo vyvrcholením celého turnaje, ale hlavně se zde projevila kvalita bloku. Zatímco J. Neumann již ligové soutěže nehraje, Pospíšil patří k oporám Modřic v extralize a tak také souboje nad sítí vypadaly. Marně se svou obětavou obranou tento hendikep snažili vyrovnat Burian s T. Guldou, Některé útoky Pospíšila prostě chytat nešly. Když se podařilo Neumannovi nebo T. Guldovi prostřelit jeho blok, stála tam zase nepřekonatelná hráz D. Havránek, Boleloucký. Vítězové ztratili jediný bod ve skupině s týmem Monte negro, ale od té doby se prosazovali víceméně značnou herní jistotou, která vyvrcholila právě ve finálovém duelu. Nejlepším hráčem turnaje byl po zásluze zvolen Jakub Pospíšil, nejoblíbenějším hráčem pak Dan Havránek.
JAKUB POSPÍŠIL samozřejmě zářil spokojeností: „Turnaj probíhal bez větších komplikaci, až na dvě výjimky a to ve skupině hned první zápas a pak nejtěžší v semifinále proti Radkovi. Na začátku turnaje si nemůže být člověk jistý ničím. Čeká vás totiž celý den zápas za zápasem a v nich se muže stát cokoliv. Ale přece jen jsem ráno měl za cíl semifinále, které se nakonec ukázalo jako nejtěžší zápas dne a kde nám pomohlo i trochu štěstí. K výkonu se netřeba vyjadřovat za to hovoří výsledek. Já můžu klukům vzadu jen poděkovat za skvěle zvládnutý turnaj a těším se na obhajobu,“ podotkl s úsměvem.
Svou spokojenost projevil také tahoun poražených finalistů TOMÁŠ GULDA: „S výkonem naší sestavy jsem nadmíru spokojen, můj strejda Honza Neumann podal tradičně dobrý výkon i přesto že celý rok nehrál ani netrénoval. Původně jsem měl hrát i s druhým strejdou, Pavlem Neumannem, který ovšem kvůli zranění byl nucen turnaj vynechat, ale na výbornou ho zastoupil David Burian, který mě mile překvapil svým výkonem. Myslím, že na lepší než druhé místo to nebylo, Kuba Pospíšil se svoji formací hrál po celý den velice dobře. Nejtěžším zápasem bylo pro mne asi semifinále, kde jsme zvítězili 10:9 ve třetím setu a byla to velmi dramatická koncovka, kdy šel za stavu 9:9 třikrát přes síť. Jinak jsem si všechny zápasy užíval protože, jsem zde jako malé dítě vyrůstal. Máme tu chatu a jsem zde moc rád.“
Ještě dlouho po závěrečném hvizdu probíhala u stánku s občerstvením živá diskuse a odlehčená hodnocení celého turnaje, která končila téměř vždy cinknutím plných skleniček. Jako velký příznivec se projevil v hodnocení osadních turnajů právě prezident Českého nohejbalového svazu: „Osadní turnaje takového rozsahu, jako je například Skřípák, jsou velmi důležité pro udržení nohejbalové komunity a na druhé straně skvělou příležitostí pro začínající nohejbalisty. Ti si totiž většinou vyzkouší jaké je to hrát po boku ostříleného ligového borce a také jaké to je čelit útočné síle v podání těch nejlepších. Na tomto turnaji velmi oceňuji jeho model, kdy jsou hráči zváni již na páteční zahajovací večer a stráví tak společně mnoho času i mimo hřiště. Jako každá osada i tato má pro tento účel svého tahouna společenských her a zábavy. A tím je pro mě jednoznačně Pavel Štěpánek. I díky skvělému počasí proběhl turnaj v naprosté pohodě po všech stránkách. Lehké ranní zmatky při rozepisování jednotlivých zápasů na hřiště nakonec bravurně vybalancoval jeden z ředitelů turnaje Petr Gulda s velmi vydatnou pomocí svého vyženěného „taty“ Pavla Neumanna, kterému ještě jednou na dálku skláním velkou poklonu za celý den! Velmi také obdivuji týmovou spolupráci ostatních ředitelů turnaje a jejich žen, protože se všichni během celého víkendu skvěle doplňovali při provozu bufetu a udržování dobré nálady. Po herní stránce patří můj obdiv zejména Petru Topinkovi, který byť nepostoupil ze skupiny, tak odevzdal při každém pobytu na hřišti velkou porci sil a mnoho toho naběhal. Takto zarputilého ho mnohdy nevídám ani na extralize! Dalším hráčem, který se mi vryl do paměti, je Honza Neumann. Také neutuchající bojovník a tahoun svého družstva a navíc i jeden z výčepních v bufetu během celého víkendu. Oboje dělal skvěle, jen nevím, jako to stíhal. Ale vypadá to, že Neumannovi jsou zřejmě slušný oddíl!“
Konečné pořadí turnaje:
1. Účetní z Pankráce (Pospíšil, D. Havránek, Boleloucký)
2. Monte Negro (Burian, T. Gulda, J. Neumann)
3. Variace na dámský vrchol (Halva, Štěpánek, Bednář)
4. Konvy (Pelikán, Rožek, Remeš)
