(Brno, Praha) Rok 2016 byl v nohejbale rokem velkých událostí. Jedna velká akce střídala druhou a nohejbalový fanda jen žasl nad nabídkou. Ne vše se ale na první pohled vydařilo a naopak. Stojí za to podívat se do zákulisí některých akcí.
Bezpochyby klenotem sezóny se stal světový mužský šampionát v Brně. Více než třítisícová návštěva, dvě desítky účastnických zemí, nový rekord televizní sledovanosti, to jsou aspekty, které nelze přehlédnout. Stejně tak sportovní úspěch akce, kdy až na pátý pokud dokázali Češi konečně prolomit domácí kletbu a získali nadpoloviční většinu zlatých medailí.
Jen zasvěcení vědí o dalších zajímavých okolnostech, které šampionát provázely. Kupříkladu kdo tuší, že od zlatého hattricku nedělilo české reprezentanty zase tolik. V disciplíně dvojic (kde mj. čeští borci disponovali mečbolem) se totiž před finálovým bojem v zákulisí rozhořela nevídaná funkcionářsko-trenérská bitva. Její aktéři – reprezentační trenér Gulda, vedoucí reprezentační komise Šmejkal a doživotní prezident karlovarského oddílu Hlavatý.
„Petře nebuď tvrdohlavej. Nikdo ti nic vyčítat nebude. To že tam musíš mít svoje kluky, jasná věc, jinak by ti v oddíle sypali popel na hlavu. Tomu rozumím. Ale jestli chceš trojkorunu, musíš udělat i ty debly. Tam je Brutus a spol nejsilnější. Zlatou radu zadarmo ti kámo dám, jednoho Bláhu totiž v oddíle mám. Strč tam Karla za desítek a Stupák s Kilíkem se podělaj. Natuty, je to vyzkoušený,“ šibalsky trenéru Guldovi vnucoval svůj trumf VLADIMÍR HLAVATÝ. Gulda ale trval na své nominaci a nic s tím neudělal ani reprezentační šéftrenér Šmejkal. Hlavatý se ale vzdát nehodlal a požádal o slyšení na mimořádném jednání výkonného výboru, které za tímto účelem bylo svoláno. Konečné rozhodnutí svazového orgánu bylo šalamounské. „Vladimíre, vážíme se tvé snahy a erudice, máme podobný názor jako ty, ale zodpovědnost nese trenér. Rozhodnutí je na něm. Ale protože ti to pořád pálí, od příštího roku zase můžeš sedět s námi, požívat všech slastí, obrovských diet a cesťáků v astronomické výši. Je to zařízené, ani Matyášek neštěkne,“ kamarádsky utěšil nohejbalového doyena svazový prezident KAMIL KLENÍK. Pozdější výsledek na hřišti už všichni znají.
Co je to však za prkotinu proti tomu, k čemu na šampionátu mohlo dojít. Nohejbal možná není v hledáčku velkých médií či sponzorů, ale bohužel o něm mají povědomí na místech jiných. A to jsou borci, kteří se nezakecávají. „Nohejbal nemá tak omezený vidění, jako některý politici. Nevidíme důvod, proč by na mistrovství světa nemohli hrát zástupci Baskicka, Katalánska, Skotska, Severního Kypru, Velkomoravské říše a dalších národů. Už jsme si minule vyzkoušeli, že třeba proti startu Kanady na mistrovství Evropy žádný připomínky nebyly. Kdyby bývali kluci z Islámského státu dostali víza, měli od nás vše zajištěný. Jejich účast v Brně, to byla doslova bomba. Nějakej hloupej úředník naší snahu překazil. Mohlo se o nás mluvit po celým světě. No nic,“ ulevoval si JIŘÍ SLÁDEK, generální koordinátor MS.
Jenže hoši z IS měli náhradní plán. Do Brna vyslali své zástupce, ať už jako hráče, či jako prosté diváky. Vše bylo naplánováno do nejmenšího detailu, závěrečný ceremoniál šampionátu se měl změnit v ohnivou apokalypsu. Nebýt jediného muže, hrdiny.
„Tušili jsme, že IS má u nás něco za lubem. Věděli jsme, že se chystají něčím zaútočit na českou státnost. Něco, s čím je naše národní hrdost neodmyslitelně spojena. Z toho co se ještě neprodalo Číňanům, Němcům nebo Američanům už zbyl jenom nohejbal. Už rok jsme věděli, že se v Brně něco semele. Hledali jsme vhodného schopného muže s plnovousem, který by se do evropské struktury IS infiltroval. Agenta Vacku nám už prokoukli, novým naším mužem se stal Vlado Pavlík. Je jedničkou v boji muž proti muži, umí to s palnými i chladnými zbraněmi, je expert na výbušniny, je mistrem převleků, klame tělem a trošku občas rozumí i nohejbalu. Tak jsme z něho udělali rozhodčího,“ popisoval Pavlíkův úkol nejmenovaný člen tuzemské rozvědky.
Události nabraly rychlý spád. „Pečlivým dle mé metodiky vedeným rozborem jsem zjistil, že IS vysílá na šampionát dva muže, z nichž každý může splnit úkol. Prvním byl francouzský hráč William Rambaud. Už podle ksichtu mi bylo jasné, že tohohle maníka si musím pohlídat. Využil jsem svých diplomatických schopností a když mi po zápase jako jediný hráč nepřišel poděkovat za můj rozhodcovský výkon, našel jsem si ho, vzal stranou a řekl jsem mu, že o všem vím. Chvilku dělal překvapeného, ale pak přiznal barvu, rozplakal se a slíbil mi, že už se navždycky bude věnovat jenom nohejbalu. Druhým mužem z IS byl bývalý český reprezentant David Perutka, který v IS přijal krycí jméno Pribiňák. Chápu že zoufalí lidé jsou schopni se nechat naverbovat k zoufalým činům. Podezřelý už mi byl od dob, kdy se vzdal reprezentace kvůli kritice svazu. Náš svaz může kritizovat jenom úplný imbecil nebo někdo, kdo chce skoncovat se životem. V Brně neměl naději. Jak ho zblejskla ochranka, hned ho prohledali a výbušninu mu odebrali. Otcovsky jsem s ním promluvil a snad pochopil, že na světě existují hezčí věci, než se odpálit během nohejbalového zápasu,“ komentoval svůj příspěvek bezpečnosti šampionátu VLADIMÍR PAVLÍK, muž pro všechny úkoly.
Když už to vypadalo, že sezóna dospěje bez problému ke svému zdárnému konci, zadrhla se v místě, kde by to nikdo nikdy nečekal. Pražský mezinárodní turnaj Poslední smeč měl být tradiční oslavou tuzemského nohejbalu a částečně i odvetou za výsledek šampionátu. Nakonec se ale z jindy pohodové akce stalo fiasko a pořadatelský tým z toho byl hodně frustrovaný. Diváci dokonce naštvaně prchali z haly. O co tady šlo?
„Mám radost, že delegáti valné hromady konečně dostali rozum a vyslyšeli moje nápady na to, jak pomoci nohejbalu. Mé sedm let předkládané a odmítané návrhy změn pravidel nejenže byly schváleny, ale s okamžitou účinností jsou zavedeny pro všechny soutěže na sever od Alp. Ano, sem tam nějaký ten legislativní háček tam zůstal. Jsem však vizionář, ne nějaký šťoural v předpisech. Jde o princip. Nad takové drobnosti se hnutí musí nějaký ten pátek povznést, za čtyři roky svoláme další valnou hromadu a ty háčky vyčistíme, stejně jako tomu bylo u podání z voleje. A až tomu konečně lidi přijdou na kloub a začnou nadávat, jak jsou ta pravidla složitá, tak je zase změníme. Vydáme výklad a výklad výkladu, vše pochopitelně zpoplatněné,“ vysvětloval situaci pravidlový expert ČNS a UNIF VLASTIMIL STEHLÍK.
Zřejmě více přiblížil problematiku veřejnosti ředitel turnaje LUBOŠ ALBRECHT. „Těšili jsme se na další povedený ročník. Ze svazu ale v pátek přišel pokyn, že turnaj musí být odehrán podle nově schválených úprav pravidel. Nechápu, proč by hráči měli vylézat po ribstolích nebo do páté řady mezi diváky a kopat do nich. No budiž, za sponzora máme i zdravotní pojišťovnu, tak se jim nějakým kšeftem revanšujeme. Ale to další nové pravidlo, že hráč nesmí při odehrání míče přesahovat pomyslné prodloužení roviny sítě, to je pakárna. Hráči se na hřišti plazí po břiše jak švábi, ti menší pak lezou na kolenou. Který osel tohle dokázal vymyslet, radši se nebudu pídit.“
„Novelizace pravidel podle článku 7.12.b sice navazuje na původní znění článku 7.12.a, ale zároveň je třeba přihlédnout k výkladu článku 7.14.c a 7.15.f. Je třeba pomyslné prodloužení roviny chápat nejen dvourozměrně, ale trojrozměrně a když si průsečík rovin promítneme vertikálně, s odklonem na pomyslné prodloužení roviny hrací plochy, můžeme vyhodnotit správnou nebo špatnou hrací činnost. Ano, podle posledního výkladu hráč na hrací ploše nesmí jakoukoli částí těla přesahovat výšku sítě. To jste ale celí vy, pořád hledáte mouchy. Je potřeba se na takové věci dívat i pozitivně. Dneska jdou peníze z dotací hlavně na mládež a na zdravotně postižené. A já už mám v šuplíku projekty na ligu mateřských škol a ligu liliputánů,“ vidí Stehlík na pravidlovém úletu i pozitiva.
A tradiční upozornění pro ty, kteří nohejbal berou jen příliš vážně. Tento článek rozhodně tak vážně neberte, jako že se Kachna jmenuji.
