(Nymburk) Bratři Žigalové motají českým hráčům hlavu už hezkou řádku let a jak se zdá, ještě pár let motat budou. Trenér slovenské reprezentace a košického klubového mistra Jaroslav Žigala již avizoval, že trenérskou taktovku nakonec proti plánu neodloží. A kdyby navíc zůstalo jen u trénování. Před dvěma týdny ve svých padesáti letech zaskakoval ve finále deblového turnaje seriálu Tipgames Czech Open v Praze a ještě slavil výhru! Zahanbit se ovšem nedává ani jeho o čtyři roky mladší bratr, MARIÁN ŽIGALA. V seriálu pravidelně boduje, naposledy v Nymburce třetím místem na turnaji jednotlivců.
Mariáne, v nedělním turnaji singlistů v Nymburce zavládl doslova a do písmene košický teror. Na stupně vítězů se nikdo jiný nepodíval, ve skupinách jste své zápasy končili rozdílem deseti míčů i vyšším. Je mezi českými a slovenskými singlisty v současnosti opravdu tak velký rozdíl?
I když konečný výsledek nedělního turnaje je pro slovenské singlisty velmi lichotivý, nemyslím si, že je mezi českými a slovenskými singlisty tak velký rozdíl. Potvrzuje to například i třísetový výsledek mezi Ižolem a mladým Hronem.
Pravdou je, že se jednalo o singlisty z jednoho klubu. Pokud by na turnaji startovali singlisté z ostatních slovenských klubů, předčili by stejně jako vy české protivníky?
Týden před turnajem v Nymburce jsme hráli Slovenský pohár v Revúci, kde jsme s Milanem Ižolem našli přemožitele, Kilíka a Danka. Neumím ale posoudit, jak by se třeba dokázali s tak velkým turnajem, jako se hrál v Nymburce, vypořádat po psychické a kondiční stránce.
V čem vy jako vzdělaný metodik spatřujete příčinu toho, že se České republice nepodařilo vychovat následníka Petra Bubniaka? Prakticky jediného českého hráče posledního desetiletí, který byl schopen získávat pravidelně zlato nebo stříbro na vrcholných mezinárodních soutěžích.
Myslím si, že v České republice je mnoho singlistů, kteří by mohli pravidelně získávat přední umístění na vrcholných turnajích. Ale je to podmíněno zejména nadšením a chutí se věnovat této disciplíně a také pravidelným společným tréninkem nejlepších hráčů.
Nejsou to ale jen jednotlivci. Slovenští reprezentanti zatím v seriálu dominují. V Nymburce po oba dny a taktéž v Praze se pozlatili, k tomu Makara bral v Nymburce deblové stříbro. Očekával jste vůbec takovou převahu?
V našem košickém klubu už několik let trénujeme podle mezinárodních pravidel. Každou změnu pravidel ihned aplikujeme do tréninkového procesu. Protože turnaje seriálu jsou shodné s mezinárodními pravidly, dala se tato převaha očekávat.
Před námi je poslední, pátý díl seriálu, turnaj v Košicích. Překvapilo by vás, pokud by v hodnocení na nejvyšší příčce stál jiný, než slovenský hráč?
Tipuji, že mezi hráče s nejvyšším počtem bodů budou patřit Milan Ižol a Patrik Perun. Překvapilo by mě, pokud by jeden z nich seriál nevyhrál.
Koho z českých hráčů považujete nyní za nejvážnějšího konkurenta Milana Ižola nebo Patrika Peruna v boji o seriálové zlato?
Mezi největší konkurenty našich hráčů řadím Mrákavu a Kopa.
Je některý hráč, který vás v rámci pohárového seriálu svými výsledky nejvíce překvapil?
Poslední roky už jsem se téměř neúčastnil žádných větších akcí mimo reprezentačních, proto jsem trochu ztratil přehled o širší české špičce. V tomto pohárovém seriálu jsem měl možnost poznat i další hráče, které nepatří do české reprezentace a přitom mě jejich výsledky i styl hry mile překvapily.
Ani vy si ovšem v této soutěži vůbec nevedete špatně, držíte dělené 9. místo. Jaké jsou vaše ambice před posledním turnajem?
Momentálně ještě není rozhodnuté, zda na domácím turnaji v Košicích postavíme jednu nebo dvě trojice. Podle bodového hodnocení předpokládám, že trenér Jaroslav Žigala postaví jen jedinou trojici s Patrikem a Martinem Perunovými, Ižolem a Stupákem. Na mně tedy asi zůstane jen podílení se na zdárné organizaci turnaje.
Mnozí, mezi nimi i třeba Patrik Perun, se vyjadřují v tom smyslu, že není šťastné, když seriál má individuální i klubový charakter dohromady. Nebylo by pro příště lepší, aby to byla buď ryze oddílová záležitost, nebo naopak ryze individuální, kde hráči by startovali pod svými jmény, jako třeba v tenise?
Souhlasím. Hráči by neměli během celé série turnajů měnit klubovou příslušnost. Proto se přikláním k tomu, aby každý hráč v sérii startoval individuálně. Určitě by každý ocenil, kdyby například na výsledkové listině singlistů byly uvedeny ne názvy klubů, ale konkrétní jména hráčů.
Co na seriálu naopak oceňujete?
Oceňuji hlavně to, že mezi českými a slovenskými hráči se díky této sérii turnajů zlepšily vzájemné vztahy, a také se pozdvihl sportovní duch a vnímání fair-play. Taktéž cítím, že se zvýšila motivace hráčů a chuť na sobě pracovat. Kromě toho se i mezi hráči odevzdávají zkušenosti, což určitě přispívá ke zvyšování úrovně nohejbalu.
