
Na úvod jsem prohlásil toto setkání za neformální, ale s cílem zjistit reálné možnosti spolupráce obou asociací v letošním roce a v blízké budoucnosti. Navrhl jsem nezaobírat se nedávnou historií vedoucí k rozdělení světové nohejbalové asociace, ale naopak se soustředit na ty oblasti, které by nás mohly spojovat. To znamená konání společných šampionátů, pohárů či turnajů a vyhledávání nových členských zemí. Také jsem poukázal na situaci, kdy nás oslovují některé současné členské země FIFTA (Irsko, Turecko, Gruzie) se žádostí o vstup do našich asociací. Anebo přímo jednotliví členové národních asociací těchto zemí (Maďarsko, Rumunsko), kteří nás žádají o možnost účastnit se našich soutěží. Zejména tato problematika by měla být mezi oběma asociacemi vyjasněna a měl by být dohodnut společný postup v takových případech. Dále jsem informoval přítomné o aktivitách, které nová asociace podniká:
– aktuální informovanost prostřednictvím webových stránek
– aktivní kontakt s promotéry v zemích, kde nohejbal nemá svou vlastní asociaci
– výroba metodických DVD a příruček v anglickém jazyce
– lektorská činnost trenérů z ČR a SR v nových zemích
– pořádání letního mezinárodního kempu dětí a žen v ČR s probíhajícím trenérským kurzem
– informaci o dohodě s firmou GALA na participaci prodeje míčů jsem bohužel zapomněl zmínit

Na mé úvodní slovo reagoval pan Rothenfluh představením klubu d´Ore a jeho náplní činnosti. Předložil nám také přihlašovací formuláře v několika stupních členství pro případný vstup do této organizace. Současně zmínil setkání na jaře roku 2011, kam byli pozváni i zástupci obou rozdělených asociací. Bohužel za UNIF nepřijel nakonec nikdo, i když byla avizována účast M. Nobileho a A. Pastora. Vyslovil také zájem na opětovném spojení obou asociací, zejména s ohledem na olympijskou myšlenku. Pan Rothenfluh zároveň představil svůj nový projekt „Fotbal Golf“, kdy se hráč jednotlivými kopy snaží podle golfových pravidel dostat míč do jamky na co nejmenší počet úderů/kopů. Jamka je samozřejmě vyvrtána ve větším průměru odpovídajícím fotbalovému míči. Ve své řeči dále zmínil nešťastně zvolené slovo „futnet“ pro nohejbal namísto užívaného „footballtennis“. Druhý výraz je podle jeho zkušeností již velmi zakořeněn v povědomí lidí a každý si ihned vybaví, o jaký sport se jedná. Já jsem mu naopak vylíčil naši zkušenost, kdy drtivá většina veřejnosti vůbec netuší, co to může být za sport, který se jmenuje „footballtennis“. Dokonce se někteří domnívají, že se jedná o dvojboj, kdy se nejdříve hráči utkají ve fotbale a poté v tenise.
Pan Dubravko Lipnjak vedl svůj příspěvek převážně v duchu toho, co se stalo v minulosti špatného a jaký vliv to má na současnou situaci ve světovém nohejbale. Zmínil údajný zákaz startu, který dala Česká republika svým hráčům na turnaj FIFTA Pro-tour, jenž byl organizován v roce 2011. Má reakce byla, že ČNS svým hráčům žádné takové omezení nenařizoval. Vrátil se také k MS 2010, na kterém země UNIF nestartovaly a přitom samotní hráči Slovenska by se této akce rádi zúčastnili. Zmínil se o tom, že důležitou hybnou silou mezinárodní asociace jsou samotní hráči a nikoliv funkcionáři. On sám se prý s hráči běžně setkává a naslouchá jejich názorům a pocitům. Mně připadá tato zmínka jako výčitka vůči mé osobě, že jsem byl iniciátorem nové evropské asociace hlavně proto, abych mohl údajně zastávat významnou funkci po neúspěšné kandidatuře v roce 2007. Ten kdo mne zná, ví moc dobře, jak pro mezinárodní nohejbal pracuji, takže domněnka pana Lipnjaka je podle mne velmi zavádějící a odvádí pozornost od skutečné příčiny odchodu členských zemí z FIFTA.

Závěrem musím říci, že pan Lipnjak na mou přímou otázku společných bodů vzájemné spolupráce, odpověděl skepticky. V současné době prý nevidí reálně nějakou širší možnost spolupráce vyjma vzájemné účasti na lokálních turnajích. Naše názory a návrhy prý bude tlumočit členským zemím na nadcházejícím kongresu FIFTA v Makedonii a poté se uvidí co bude dál.






