(Karlovy Vary) Před třemi roky vedl na domácím šampionátu deblů ve Vyškově 9:7 ve třetím setu finále, přesto mu titul proklouzl mezi prsty. Před rokem v semifinále trojic v Nymburce drtil v derby své oddílové spoluhráče a klíčník finálové brány mu už kynul ke vstupu. Přišel další kolaps a byl z toho „jen“ bronz. I letos byl (s výjimkou fluktuanta Kliky) na 42. republikovém šampionátu mužských trojic v Karlových Varech jediným hráčem sestavy Šacungu, který doma ještě domácí titul nemá. Přátelská narážka „pět mistrů republiky a Doubrava“ už k radosti zejména JIŘÍHO DOUBRAVY neplatí. Bezmála dvoumetrový smečař a blokař středočeského celku se na třetí pokus dočkal.
Jirko, nejprve vůbec k sestavě. Váš trenér avizoval, že sestavy proti loňsku pozmění a Holub s Kalasem se prohodí. Nakonec ale sestavy, s výjimkou náhradníků, byly totožné s loňskými.
Ano, zhruba před měsícem se ohlásila změna sestav proti loňskému šampionátu s cílem oživit hru pro play-off extraligy. Někteří hráči z obhajující sestavy s tím ale měli trochu problém. Nakonec si vybrečeli na trenérovi návrat k původním sestavám a to se jim podle dnešního výsledku nevyplatilo. My jsme si s Petrem Stejskalem chtěli už konečně od Jirky Holuba odpočinout a zase jsme si to vyžrali (…smích). Naštěstí jak televize spustila kamery, tak se Jirka začal snažit a dostal i nejlepšího hráče turnaje.
Trenér Buddeus ale s vámi v sobotu nepřijel, jeho roli museli převzít jiní.
Včera večer nám volal, že má nějaké zdravotní problémy v rodině a musí je neodkladně vyřešit. To má samozřejmě přednost.
V základních skupinách ale nic nenasvědčovalo, že právě vaše trojice má k titulu nejblíže. Haprovala vám zejména obrana, dost často jste si tam kvůli ní něco mezi sebou vyčítali.
Zpočátku to bylo z naší strany takové ospalé, nikomu se moc nechtělo. Ve skupině byla krize víceméně v každém zápase, včetně toho s prvoligovou Aší. Měli jsme hlavně problémy s organizací obrany, kluci vzadu na mě pořád něco pořvávali, hlavně Jirka byl pořád nespokojený.
Pak ale přišel poslední zápas skupiny s první domácí sestavou. Obě sestavy už měly jistý postup, šlo tedy o nasazení pro čtvrtfinále.
Poslední zápas ve skupině jsme ve třech setech zvládli a šli z prvního místa. První dva sety byly ale divoké. Hlavně jsme se ale konečně na hřišti srovnali. Od té doby se to otočilo a v play-off jsme už všechny zápasy měli pod kontrolou.
Právě v tomto setu zaujalo, že ač jste měli ve třetím setu volbu strany, šli jste na tu, kde jste předtím jak vy, tak soupeř výrazným způsobem set prohráli.
Věřili jsme si na tuto stranu i přes předchozí bilanci. Přeci jen slunce jsme měli v zádech a podle výsledku jsme zvolil dobře.
Ve čtvrtfinále jste měli příznivý los, narazili jste na karlovarskou sestavu mladíků s Kubátem, M.Medkem a Bláhou mladším. Tedy na sestavu, pro kterou už postup mezi osmičku byl úspěchem.
Na čtvrtfinále s karlovarskými mladíky bylo vidět, že soupeř asi nečekal, že se dostane tak vysoko. Hodně nám postup ulehčili. Honza Kubát má sice výborný blok, jeden z nejlepších v lize, ale na útoku je to průměrný hráč. Navíc neměl k sobě nikoho, kdo by ho smečařsky doplnil. Byl nucený smečovat ze všech pozic, i těch méně připravených a kazil.
Semifinále vás ale naopak nepotěšilo. První sestavu Modřic jste si zrovna moc nepřáli. Přesto jste odcházeli jako vítězové ve dvou setech. Co rozhodlo?
Z první trojice Modřic jsme skutečně měli respekt. Jejich trojice vyhrává dva roky letní turnaje jak na běžícím páse. Přiznám se, že já jsem si tohoto soupeře přál nejméně. Mají to založené na razantním útoku Pavla Kopa, doplněné technickými údery Radka Pelikána. V poli Petr Gulda pobere osmdesát procent balonů. Nám se podařil začátek, vyšlo nám i několik bloků a hodně jsme bodovali. Přešli jsme přes Modřice až nečekaně hladce, což jsem opravdu nečekal.
No a finále bylo jisté. Tam na vás čekalo zřejmě překvapení dne, první sestava Čakovic s Petřinou, Pachmanem a zdá se již uzdraveným Mrákavou. Měli jste z jejich výsledků ve čtvrtfinále a semifinále respekt?
Jejich hru se přiznám, jsem do té doby nesledoval. Kluci nás varovali, že blokaři Petřinovi to jde parádně a zablokuje co se dá. Po pěti balonech, kterými jsme ho vytloukli, jsem až spoluhráče podezíral, že mě strašili. Kuba Mrákava už nebyl v takové fazóně, aby to sám celé utáhnul. Ve druhém setu to bylo vyrovnanější, zhruba v polovině jsme poprvé za tři zápasy prohrávali. Ale pak koncovka už byla pod naší kontrolou.
Když na ukazateli byl stav 9:8 a vy měli minimálně dva mečboly, věřil jsi, že nepřijde zase nějaké nepříjemné překvapení?
Jak jsem dostal nahrávku, tak už jsem věděl, že to dnes už vyjde.
Vyšlo to a máš konečně titul. Popravdě, jaké umístění by jsi bral dneska ráno, než se kopnulo do míče?
Spokojen bych byl i se druhým nebo třetím místem.
Nebyla u vás klíčovou i ta motivace navíc? Vždyť na loňském šampionátu jste byli jednou nohou ve finále a při vaší tehdejší formě i ve finále byla poměrně velká naděje na vítězství.
Tam jsme si to prohráli sami. Takové porážky, které si způsobí tým sám, jsou úplně ty nejhorší. Letos už jsem na to ale nemyslel.
Máš na krku konečně republikové zlato. Je to tvůj největší úspěch kariéry?
Určitě to řadím mezi největší úspěchy. I když je to mistrovství republiky, doma tedy nejvyšší meta, přeci jen priority mám ještě někde jinde. Ty směřuji k evropskému nebo světovému šampionátu.
